Adin Vyhlídka: Žijeme opravdu ve 21. století?

Pokud člověk chodí po tomto světě a pozorně sleduje tu naši „moderní společnost“ tak žasne, žasne nad způsoby, jak se chováme k životnímu prostředí, jak pustošíme krajinu, jak si necháme poškozovat své zdraví, zdraví svých dětí fabrikami i velkou částí zemědělců a hnacím motorem jsou peníze, zisk. Zajímavé je sledovat, jak se s růstem populace u člověka jakoby vytrácela přirozená inteligence. Ničíme a likvidujeme zemědělskou ornou půdu (matka živitelka). Ztrácíme pud sebezáchovy, nedokážeme posoudit, co je či není vhodné a nutné pro život a životní prostředí. V konečném důsledku nepochybně škodíme sami sobě. Ale co je tragické, většina z nás si tyhle věci vůbec neuvědomuje. Vidím, že ve skutečnosti jsou mnohem bystřejší a praktičtější ty jiné živočišné druhy a organismy, které musí žít na této zemi společně s námi. Je ovšem pravdou, že bránit se úmyslným či nechtěným útokům „pána tvorstva“ je nad jejich síly a možnosti.

Uvedu příklad: odpoledne kráčím ulicí středem města s úmyslem koupit si něco málo k přežití, jdu zamyšlený, pálí mě oči, cítím se poněkud utahán po dopolední návštěvě přírody. Pozdvihnu zraky své k obloze a vidím, že naše milá městská chemička vypouští své exhalace přímo na město, tedy přímo na mne. Pochopil jsem, proč mě pálí oči a uvědomil jsem si rovněž ten zvláštní zápach. Zdokumentoval jsem pro jistotu a mohu doložit. Chemička přitom žádá o možnost navýšení výroby z důvodů konkurenceschopnosti ve světě a necítí se být nějakým mimořádným znečišťovatelem životního prostředí města a okolí. Bezohledné vůči obyvatelstvu a městu.

Jindy jedu po tzv. cyklostezce Bečva a s údivem sleduji, jak mě poměrně rychle předjíždí osobní automobil, okamžitě dokumentuji. Slušnost a dodržování zákonných norem – naprostá absence. Fouká poměrně silný protivítr od jihozápadu a zdáli sleduji zemědělce připravující a doplňující traktor s širokými rameny postřikovače, druhý traktor zabírá polovinu „cyklostezky“, dokumentuji a o kousek dál se zdravím se ženou na kolečkových bruslích, která mne při rozhovoru upozorňuje, že postřiky se nesmí provádět za větrného počasí a na tom jsme se shodli.

Prostě každý den mohu uvádět příklady nesprávného, neuváženého a mnohdy kriminálního počínání jednotlivců a organizací. A teď – babo raď – co s tím?

Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Adin Vyhlídka

Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Adin Vyhlídka

---

reklama

---