Hanka Hermová, Tomáš Kvasnička: Zodpovědnost tichých poutníků

Dovolte nám uvést na pravou míru nepřesnosti v textu Františka Řezáče nazvaném Cyklostezky a pěšiny, který reaguje na článek Zapomenuté lesní stezky. Argumenty, které František Řezáč ve svém příspěvku uvádí, jsou stereotypní a neodpovídají ani současnému stavu vědeckého poznání, ani soudobým přístupům k plánování rekreace a managementu návštěvnosti území. Nechme stranou ideologický spor o to, čí zážitky z pohybu přírodou jsou intenzivnější a nebo hodnotnější. Jsou totiž nesouměřitelné, protože se u jednotlivých uživatelských skupin liší svou povahou.

Zaměřme se spíše na vliv uživatelských skupin na přírodní prostředí, a především na jejich zodpovědnost. Vědecké výzkumy dokazují, že cyklisté i pěší mají na cesty a přírodu srovnatelný vliv. Je nesporné, že tradice rekreačního pěšího pohybu krajinou je mnohem delší, ale ani terénní cyklisté nejsou žádnou novinkou. Po cestách a stezkách v přírodě se pohybují již téměř dvacet let. Ačkoli používají při pohybu krajinou jiný přesunový prostředek, jejich motivace se ve velké většině od pěších turistů neliší, pouze vyměnili pohorky za kolo. Začíná se však lišit přístup těchto dvou skupin k jejich základní infrastruktuře v krajině: k cestám a stezkám.

Pěší turisté se ve velké míře, jak ilustruje příspěvek Františka Řezáče, domnívají, že “zapomenuté” pěšiny tu byly, jsou a budou, a nepotřebují žádnou údržbu kromě občasného prošlapání, a o vyhledávání a procházení zapomenutých stezek mluví jako o svém soukromém potěšení. Naproti tomu terénní cyklisté organizovaní v ČeMBě si uvědomují, že o stezky je třeba pečovat, jinak zaniknou, a přispívají svou prací k tomu, aby se z tohoto kulturního dědictví mohli těšit všichni.

Co je však nejdůležitější, František Řezáč naprosto překroutil snahu organizace ČeMBA o zlepšení podmínek (a řešení dopadů) rekreace v přírodě v Česku. Cyklistům mylně přisuzuje pouze dopravní motivaci, pojem “singltrek” označil za “šíření cyklistické dopravy” na zapomenuté stezky, a obává se toho, jak budou pěšiny objevené divokými jezdci vypadat.

Pojem singltrek se však vztahuje na odbornou metodikou podložené plánování, stavby a údržby přírodě blízkých stezek, které jsou schopné odolávat působení přírodních živlů i působení uživatelů a snižují nebezpečí uživatelského konfliktu. Oprava a údržba zapomenutých lesních stezek vychází z této metodiky a rozhodně neznamená živelné otvírání pěšin divokým jezdcům.

Přečtěte si názor Františka Řezáče: Cyklostezky a pěšiny.

Přečtěte si odpověď Františka Řezáče na odpověď Hanky Hermové a Tomáše Kvasničky.

---

reklama

---