Lubomíra Chlumská: Zvířata zde nejsou pro naše užívání

Jsme společností, která ctí takové hodnoty jako je soucit se slabými a bezmocnými. Zneužívat a vykořisťovat ty, kteří se nemohou bránit, považujeme za neetické. Přesto to však rutinně děláme s miliardami živých cítících bytostí - se zvířaty. Každou hodinu je na světě zabito více než 11 milionů tzv. hospodářských zvířat, která ještě předtím často prožila život plný utrpení. Idylické představy o tom, že tato zvířata žijí klidně a spokojeně svůj život, než jsou rychle a humánně zabita, totiž s realitou většinou nemají nic společného. Ačkoli má „výroba“ masa i ostatních živočišných produktů tuto nelichotivou stránku, přesto se masem i mlékem neuvěřitelně plýtvá. Kvůli dotacím do zemědělství je problémem jejich nadprodukce. Masem, které je pro nás stále symbolem blahobytu, se navíc zbytečně přejídáme a způsobujeme si tím zdravotní problémy.

Dalších 11 tisíc zvířat každou jednotlivou hodinu umírá v pokusných laboratořích. Tato zvířata si předtím často prošla skutečným peklem, ovšem zdaleka ne ve všech případech „pro dobro lidstva“. Často to je například pro výrobu kopií léků, které už na trhu existují, jen vyráběné jiným výrobcem. Pro opakování pokusů, které už byly provedeny. Pro zkoušení drog, tabákového kouře nebo zbraní. Pro testování ředidel, barviv nebo motorových olejů. Avšak i tam, kde se zkoumají vážné lidské nemoci a léky na ně, je jedno zásadní ale - zvířecí organismus je odlišný od lidského a historie sama ukázala, že výsledky pokusů na zvířatech, draze zaplacené bolestí a utrpením, nejen že nemusejí být pro lidi přínosem - mohou pro ně dokonce být nebezpečné (léky Thalidomid, Mexaform, Eraldin…).

Další tisíce nebo miliony zvířat trpí a umírají například pro luxusní kožešinu, pro pižmo do parfémů, pro vybrané pochoutky, pro zábavu a povyražení nebo pro mnoho dalších myslitelných i nemyslitelných důvodů.

Čím si ale vlastně ospravedlňujeme, že toto všechno provádíme cítícím bytostem? Tím, že zvířata jsou méně inteligentní? Ale i mezi lidmi jsou obrovské rozdíly v inteligenci a v žádném případě na tom nestavíme právo na odlišné ohledy a zacházení. Anebo je to tím, že by zvířata neměla schopnost cítit a trpět? To však víme, že není pravda. Intuitivně to odedávna tušíme a na základě vědeckých poznatků to také máme už dlouho potvrzené.

Je to tedy snad tím, že se my lidé považujeme za něco vyššího, což v naších očích zároveň znamená, že těm nižším nejsme povinováni žádných ohledů? Že si s těmi nižšími můžeme dělat, co chceme, snad také proto, že se nemohou bránit? Takový postoj není člověku cizí, mnohokrát v historii jej aplikoval na příslušníky skupin, které z nějakého důvodů považoval za méněcenné - ať už to byli indiáni, černoši, židé nebo ženy. Indiáni byli loveni stejným způsobem jako dnes lesní zvěř, černoši v Severní Americe a židé v nacistickém Německu byli používáni na pokusy, ženy mnohde byly nebo jsou vnímány jako pouhá pracovní síla a stroj na plození dětí. Dnes jsme však už přijali, že byť zde rozdíly jsou, žádný z nich není morálně relevantní a neopravňuje k bez-ohlednému zacházení.

Ale ve vztahu k přírodě a ke zvířatům, jak se zdá, stále využíváme své moci k tomu, abychom je bez slitování vykořisťovali. Kde se však v tu chvíli ocitají hodnoty, které nás činí lidmi? Kam odkládáme soucit, ohleduplnost, laskavost či smysl pro spravedlnost?

Snad je právě předvánoční doba vhodná k tomu, abychom se uvědomili, že spolu s námi na zemi žijí ještě další miliardy bytostí. Ty také chtějí žít své životy, umějí se radovat nebo tesknit a mohou strádat a trpět. Zvířata zde nejsou výhradně pro náš užitek a jejich životy nejsou bezcenné. Oni si svá práva nemohou vymoci, je na nás, abychom si je uvědomovali a respektovali. Naše lidství by nás k tomu mělo zavazovat.

---

reklama

---