Bogotá: Lehce neuvěřitelný příběh dvou starostů
"Stáli jsme před úkolem vytvořit město ne pro kanceláře, podnikatele a automobily, ale pro děti a vůbec pro lidi," prohlásil ten muž ve svém loňském projevu. "Namísto budování dálnic jsme naopak znepříjemnili používání osobních automobilů ve městě... Investovali jsme do kvalitních chodníků, pěších zón, parků, cyklostezek; zbavili jsme se stovek nepříjemných a ošklivých míst, na jejichž místě jsme zasázeli stromy... Naše každodenní práce se řídila jediným cílem - šťastný život obyvatelům města."
Mají snad voliči v coloradském Boulderu začít psát Dalajlámovi jako svému starostovi? Anebo se stal šéfem odboru územního plánování na poslední rok svého života George Harrison? Kdepak. Tento proslov zazněl v indonéské Jakartě. A tím, kdo mluvil, byl Enrique Penalosa, bývalý starosta hlavního města Kolumbie Bogoty. Ano, té Bogoty, před kterou jsou američtí turisté pravidelně varováni, protože je tam nepochybně na nejbližším rohu někdo unese, zabije nebo znásilní. Ano, to je ta Bogotá, která už 38 let prochází občanskou válkou zvanou "Válka drogových kartelů", plná zkorumpovaných politiků, paralyzujících dopravních zácp a odporného smogu. Ale zároveň je to také Bogotá, kde sedm let vládli dva velmi neobvyklí starostové - Penalosa a Antanus Mockus, kteří z osmimilionového města udělali model moderního urbanistického rozvoje.
Mockus, bývalý profesor matematiky, který se proslavil takovými šprýmy, jako je najímání mimů, aby předváděli modelové situace sociálního jednání na ulicích, byl starostou Bogoty v letech 1995 - 1998. Jeho nástupce od roku 1998 do roku 2001 Penalosa se stal duchovním otcem nového systému autobusové dopravy ve městě a navrhl síť cyklostezek, kterou Bogoťanům závidí i v Portlandu v Oregonu (Portland je modelovým městem moderního urbanistického rozvoje a systému veřejné dopravy pro celé USA - pozn. překladatele). Mockus byl v loňských volbách zvolen znovu - poté, co zinscenoval speciální ceremonii u veřejné fontány, během níž požádal voliče za odpuštění, že opustil místo starosty kvůli neúspěšné kandidatuře na prezidenta. Bezpochyby nekonvenčí přístup. V hlavním městě Kolumbie ale docela normální.
K pochopení toho, jak neobyčejní jsou tito "běžní" politici v Bogotě, pomůže, když se podíváme na širší kontext. V první řadě - v Kolumbii je dvacetiprocentní nezaměstnanost, rozsáhlá bída (55 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby), vývoz klesá (pokud nepočítáte ilegální obchod s drogami) a politická situace je mírně řečeno velmi nestabilní. Životní prostředí trpí celou škálou obvyklých problémů - nejzávažnější je odlesňování, nadměrné užívání pesticidů a katastrofální znečištění ovzduší (což platí o hlavním městě tím spíš).
Za druhé - jsme v Latinské Americe, takže pro Bogotu platí totéž, co pro další latinskoamerická velkoměsta. Rozsáhlá urbanizace v celém regionu vedla k explozivnímu růstu slumů, z nichž v celé řadě chybí i ty nejzákladnější služby. Protože růst měst je obecně neplánovaný, trpí celé oblasti nedostatkem čisté vody a čističek odpadních vod, často dochází ke znečištění podzemní vody. Znečištění ovzduší je opravdu závažným problémem. Některá z měst v této oblasti - Mexico City, Santiago, Sao Paulo - jsou v tomto ohledu jedny z nejznečištěnějších měst na světě. Významným problémem tu jsou imise olova - z olovnatého benzínu, ale i z průmyslu.
To je zhruba kontext, v němž Penalosa a Mockus začali i provozovali svoji politickou kariéru. Penalosa zdědil svůj zájem o urbanismus a otázky urbánního rozvoje od svého otce, který byl kdysi členem městské rady v Bogotě a pracoval jako expert OSN pro otázky bydlení. Když se Penalosovi podařilo získat úřad, zahájil takřka křížovou výpravu za změnu dopravního systému ve městě. Vyhlásil virtuální "válku autům", v době dopravní špičky radikálně omezil individuální automobilovou dopravu, což mělo za následek, že hodinový objem dopravy v době špičky poklesl o 40 procent, a přesvědčil městskou radu, aby zvýšila daň na naftu a benzín. Polovinu výnosu z této daně potom Penalosa použil na systém autobusové dopravy, který v současné době přepraví 500.000 Bogoťanů denně.
"Každou neděli zavřeme 120 km hlavních dopravních tepen na sedm hodin pro všechna motorová vozidla," vysvětluje Penalosa. "Jeden a půl milionu lidí všeho věku, postavení a pohlaví vyrazí na kolo, zajde si zaběhat nebo se jen tak prochází a setkává se s ostatními, zkrátka vidí a je viděn. O Vánocích zavíráme tyto ulice na celou jednu noc a na vánoční osvětlení sem přichází více než 3 miliony lidí v průběhu té jediné noci," dodává.
Zatímco Penalosa dostával voliče svojí vizí, Mockus vyhrával na celé čáře svým čirým šílenstvím. V průběhu svého prvního období se procházel po ulicích v modročerveném oblečku jako "Superobčan", který dával tváří v tvář občanům rady na problémy, se kterými se na něj obraceli. Hrál v televizním pořadu zaměřeném na ochranu vodních zdrojů - a byl přitom ve sprše. Jeho poslední kampaň byla prakticky celá o dopravě, během ní vyzval občany svého města aby se "vyzbrojili láskou" a tak se jali bojovat proti zkorumpovaným městským úředníkům.
Způsoby to mohou být opravdu zvláštní, ovšem výsledky jsou neoddiskutovatelné. Podle New York Times je dnes Bogotá statisticky bezpečnější město než Caracas nebo Rio de Janeiro, už vůbec nemluvě o Baltimoru nebo Washingtonu D.C. V roce 2000 dostal Penalosa ve Stockholmu cenu za Bogotský den bez aut - největší a nejúspěšnější akci tohoto druhu na světě. Udělení ceny zaměřilo pozornost světa na Bogotu. Jedním z důsledků bylo i to, že se OSN ve spolupráci s další organizací - Earth Day Network - rozhodla právě v Bogotě uspořádat celosvětovou konferenci starostů na téma, jak ve svých městech mají pořádat Dny bez aut.
Před necelými deseti lety řekl Penalosa Gristu, že Bogotu "nenáviděli její vlastní obyvatelé, kteří se cítili bezmocní a měli pocit, že v budoucnu se všechno jen a jen zhorší." Okolnosti jsou dnes úplně jiné a bývalý starosta říká, že většina změn byla možná díky tomu, že nový systém veřejné dopravy dovolil přeměnit množství veřejných prostor. Dnes Penalosa říká, že Bogoťané cítí "pocit sounáležiotosti s městem. Cítí, že mohou svůj osud kontrolovat."
reklama
