Hřebenovkou stále ještě opuštěných Rychlebských hor
Rychlebské hory se často přiřazují k Jeseníkům, ve skutečnosti je to samostatné pohoří, které vyplňuje jihozápadní okraj javornického výběžku, obklopeného ze tří stran Polskem. Odevšad je sem daleko a málokdy se naskytne příležitost sem zajet. Ne náhodou se právě v Rychlebských horách setkávali v dobách totality čeští a polští disidenti, předávali si u hraničních patníků informace a tiskoviny. Navzdory snahám zdejších obcí podporovat turistický ruch zatím do Rychlebských hor nepronikla komerční turistika a ani se z nich nevytratil klid a opuštěná příroda.
Časopis Naše přírodaPodzimní číslo Naší přírody přináší opět množství rozmanitých článků, ovšem ne jen těch podzimních. Dozvíte se, jak je to u nás s ježky, jaká zvěř se toulá v chladném období roku po lese, něco více o octomilkách, které sice všichni známe, ale nic moc o nich nevíme. Najdete tam i krásný článek o komárech, v létě notně proklínaných dotěrech, kteří ovšem také mají své důležité místo na Zemi.
Ztráta orientace na Borůvkové hoře
Rychlebské hory začínají nebo končí v Bílé Vodě, která leží v nejsevernější výspě českého Slezska obklopená ze tří stran státní hranicí. Stojí tu pozoruhodný barokní komplex tvořený kostelem, piaristickou kolejí a ně- kolika cennými sochami. Roku 1742 tu byl podepsán protokol mezi Pruskem a Rakouskem o úpravě hranic po skončené válce o rakouské dědictví. Na základě něj přišly České země na úkor Pruska o převážnou část Slezska. Zároveň se tu zrodila dodnes trvající a poněkud paradoxní skutečnost, že od Rychlebských hor severně se rozkládá Česko, kdežto jižním směrem náš severní soused Polsko.
Nenáročné, ale vytrvalé devítikilometrové stoupání po červené značce vede z Bílé Vody na vrchol Borůvkové hory vysoké 899 m. Její plochý masív patří k dominantám severního cípu Rychlebských hor a jméno není vůbec v rozporu se skutečností. O tom se můžete přesvědčit v druhé polovině léta. Roku 2006 se dříve zcela neznámý a opuštěný vrchol stal turistickým cílem, neboť na něm vyrostla rozhledna s útulnou. Blízké město Javorník tím završilo mnohaleté úsilí o turistickou propagaci a pozvednutí zapomenutého kraje.
Rozhled z 24 m vysoké, dřevem obedněné válcové věže je velmi zajímavý. „Zkratkou“ přes Kladsko dohlédnete až na Hejšovinu nebo Sněžku, přičemž Králický Sněžník a Orlické hory spatříte z úplně opačné strany, než bývá obvyklé. I dobří znalci horských panoramat tady tápou a trochu ztrácí orientaci.
Kde lišky dávaly dobrou noc
Hned za Borůvkovou horou musíte řešit dilema, jak přechod Rychlebských hor pojmout a kudy putovat. Je možné držet se turistického značení, to však nesleduje průběh hlavního hřebene a často schází na úbočí nebo dokonce i do údolí, a po čase se zase na hřeben vrací. Platí to jak pro české, tak i polské značky. Druhou variantou je zůstat v lůně přírody a vytrvale jít podél hraničních patníků po hezky vyšlapané pěšince. Těžko říct, co je lepší.
Ve vesnici Travná, kam modrá značka z Borůvkové hory schází, stojí za vidění poutní kaple s léčivým radioaktivním pramenem. V případě „psího počasí“ nemusí být od věci ani návštěva místní hospody, která nabízí levné ubytování za 150 Kč i teplá jídla po celý den.
Rychlebské hory bývají často prezentovány jako oblast s neporušenou přírodou. To není zcela přesné, neboť zdejší ekosystémy s převahou monokulturních smrčin a hospodářsky využívaných lesů nic moc neobvyklého nenabízejí. Spíše jde o to, že na přírodu a krajinu je vyvíjen pouze minimální civilizační tlak. Souvisí to s dlouholetou a dodnes přetrvávající izolovanou pozicí na samé periferii státu, o níž jevil a stále jeví jen málokdo zájem. Devastaci a zanedbávání okolního kraje, odstartované vysídlením německého obyvatelstva, snad nejvíce symbolizuje malebně položená obec Zálesí kousek od Travné. Vesnici se po druhé světové válce nikdy nepodařilo dosídlit, v padesátých a šedesátých letech 20. století se tu těžil pro potřeby SSSR uran a roku 1989 byl stržen rozpadající se kostel. Dnes žije v Zálesí trvale jen pár lidí a turisty se sem snaží v zimě přilákat malé lyžařské středisko se třemi sjezdovkami.
Nejopuštěnější kout Rychlebek
Za Zálesím následují vrchy Koníček a Černý kout, kde narazíte na tabule informující o setkávání disidentů a pašování nelegálních tiskovin za socialismu. Z Černého koutu klesá česká modrá značka hluboko do údolí, snazší je proto pokračovat po polské zelené, která se drží hřebene. Právě zde jsou Rychlebské hory nejopuštěnější, rozsáhlé lesní porosty prostupuje nekonečné ticho a samota. Výletníci z Borůvkové hory zmizeli na parkovišti v Landeckém sedle nebo v Travné a další partie Rychlebek je již nezajímají.
Po delší době se les otevře v bývalé osadě Hraničky, kde dnes stojí už jenom jedna poslední chalupa. Další domy dávno spadly a proměnily se v ruiny. Při nepohodě může posloužit jako úkryt dřevěný přístřešek s informacemi o okolní přírodě a opuštěné krajině.
Dále stoupá červená značka pod vrch Špičák, kde začíná žlutě značený, poměrně členitý a náročný úsek hřebenovky Rychlebských hor. Krátká výhledová odbočka vede na vrchol Špičáku, ten však v posledních letech zarostl mladým lesem a není z něj nic vidět. Les pohlcuje i ostatní vrcholky včetně překrásné 889 m vysoké Kovadliny, z níž je však stále ještě hezký výhled na celé pásmo severní části pohoří s dominující Borůvkovou horou. Dlouhý a táhlý výstup o délce téměř 3 km vede na nejvyšší horu Smrk (1 125 m), kde se ostře lomí státní hranice. Velký hraniční kámen tady označuje styk tří dávných panství – dnes území Moravy, Slezska a Polska. Kříží se zde několik turistických tras a nabízejí se další směry, kudy se vydat dál.
Klikatící se hranicí do Kladského sedla
Nechcete-li zvolit ústup z hor do civilizace, držte se i nadále státní hranice. Střídavě lesem, po pasekách a kolem drobných skalek dojdete k vrchu Brousek (1 116 m) s malým suťovým polem a výhledem na Králický Sněžník. Další tisícovka Travná hora (1 125 m) s vrstevnatou skálou se díky své rozsáhlé vrcholové plošině velmi podobá Smrku. Dokonce panovaly donedávna pochybnosti, zda-li je Smrk skutečně v Rychlebských horách nejvyšší. Nejnovější přesná měření pomocí moderních přístrojů však jeho prvenství potvrdila.
Z Travné hory terén pozvolna klesá až k místu, kde se státní hranice opět ostře lomí o 90 stupňů a směřuje doprava na sever. První lesní odbočka vlevo vás kolem rozcestí Palaš dovede po necelém kilometru k turistické chatě Paprsek, odkud vede krásná sestupová trasa po loukách do Starého Města pod Sněžníkem na vlak. Pokud by vás však putování podél patníků liduprázdnou hřebenovkou neunavilo a chtěli byste mít Rychlebské hory absolvované v celé délce, pak neváhejte pokračovat dál. Kolem přírodní rezervace Puscza Snieźnej Białky, která chrání původní pralesovité porosty Rychlebských hor, dojdete na Polskou horu neboli Rudawiec (1 105 m) s hezkým výhledem a dalším ostrým zalomením státní hranice, tentokrát pro změnu vlevo. Zde narazíte na polskou zelenou, která vás po asi 7 kilometrech dovede k silnici na Kladské sedlo, kde hřebenovka Rychlebských hor končí a navazuje na ni masív Králického Sněžníku.
reklama
