Jak Češi zachraňují nártouny na filipínském ostrově Bohol
Jinak je tomu však na Filipínách, kde nártoun filipínský, jak jeho název napovídá, žije. Ve své domovině je doslova celebritou. Už na letišti uvidíte jeho podobiznu lákající k návštěvě ostrova Bohol.
Přestože nártouni žijí i na několika dalších ostrovech Filipín, konkrétně Samar, Leyte, Mindanao, Dinagat, Siargao, Basilan, nejvíce proslulý jejich výskytem je právě Bohol, ostrov s rozlohou 4821 km2 nacházející se zhruba uprostřed filipínského souostroví. Zde najdete plakáty s nártounem na letišti, v přístavu, v turistických agenturách, ve městě, na pláži, prostě všude. Nejeden podnik (letos jsem viděla například železářství) nese nártounovo jméno.
Mohlo by se zdát, že je o něj jako o národního hrdinu dobře postaráno a nártouní populace se díky své popularitě těší i dokonalé a fungující ochraně. Ale opak je pravdou. Drobný okatý skřítek na svou roztomilost drsně doplácí. Turisté, ať už místní či zahraniční, se chtějí s tímto neobvyklým zvířetem setkat, vyfotit si ho a pohladit.
Jenže setkat se v přírodě s nártounem není vůbec jednoduché. A tak turisté volí jednodušší cestu – nártouní stanice provozované místními, kde jsou tito primáti k vidění. Nártouni jsou necitlivě odchytáváni z přírody, drženi v zajetí a předváděni turistům. Možná si řeknete, že tohle se děje mnoha druhům všude na světě. V případě nártounů je to však ještě o něco dramatičtější. Nártouni jsou noční zvířata, přes den spí schovaní v podrostu, takže denní turistický ruch jim nedělá vůbec dobře. Další specifikum je jejich potrava. Nártouni jsou noční lovci a svou kořist, loví rychlým a hbitým skokem a především jsou jedinými striktně masožravými primáty. Živí se převážně hmyzem, ale mohou pozřít i pavouky, korýše a drobné obratlovce, např. ještěrky. Jejich krmení v zajetí je tak značně problematické a neznalí chovatelé jim jako opičkám nabízejí např. banány či papáju.
Úplně nejhorší je však fakt, že nártouni špatně přežívají v zajetí. Jejich chov se nedaří ani v těch nejlepších zoologických zahradách, natož v otřesných podmínkách, které jim nabízejí místní chovatelé. Ve stanicích hynou velmi brzy, někdy v řádu dní. To je odvrácená stránka jejich popularity.
Zakázat stanice s nártouny pro turisty
Nebo alespoň byla, dokud se do ochrany nártounů filipínských nevložil původně český, dnes již mezinárodní Projekt Tarsius. V roce 2009 jsme poprvé odjeli do terénu na radiotelemetrický výzkum, bez použití miniaturních vysílaček lze nártouny sledovat jen krajně obtížně. Během naší studie jsme sledovali chování, využívání domovského okrsku, sociální systém a komunikaci nártounů. Během dvou let jsme nasbírali data ze dvou lokalit, podařilo se nám například popsat hlasový repertoár u nártounů filipínských. Získaná data o domovských okrscích budou mít praktické využití při plánování ochranářských aktivit.
Kromě vědeckého zkoumání nártounů jsme se zapojili do řešení problematiky nártounů chovaných pro pobavení turistů. Díky činnosti Projektu Tarsius a významné podpory tehdejšího velvyslance České Republiky na Filipínách se podařilo prosadit zrušení těchto nevyhovujících stanic a přesunutí všech zajatých nártounů do velké zalesněné voliéry. To je bezpochyby významným úspěch, který také snížil počet upytlačených nártounů, směřujících do těchto turistických stanic.
A protože vzdělávání a osvěta obyvatel je v ochraně přírody nezastupitelná, věnujeme se jí i my ve spolupráci s místními základními, středními i vysokými školami. Nyní máme díky našemu terénnímu manažerovi a dobrovolníkům vytvořeno několik interaktivních vzdělávacích programů, se kterými moji kolegové objíždí místní školy za účasti našeho plyšového nártouního maskota.
V roce 2012 jsme se rozhodli přikročit k dalšímu zásadnímu kroku našeho působení a tím bylo založení vlastního ochranářského centra. Našli jsme vynikajícího partnera – ochranářské centrum Habitat Bohol (dříve Simply Butterflies), které je již několik let aktivní v ochraně přírody, ale také turistickém ruchu – má návštěvnické centru s perfektně organizovanou komentovanou prohlídkou, restauraci i ubytování uprostřed klidné kvetoucí zahrady.
Nina a Julius
A protože jsem zakladatelku (původem z Nového Zélandu) nadchla pro ochranu nártounů, spojily jsme své síly. V prostorách návštěvnického centra vznikla místnost věnovaná nártounům. Dále Habitat Bohol zakoupilo 3 ha pozemek, na kterém vyrostla veliká, několikadílná voliéra s přírodní vegetací, tak abychom nártounům poskytli co nejpřirozenější prostředí. V roce 2014 se k nám nastěhoval první nártouní sameček Julius a v roce 2015 k němu přibyla samička Nina. První pár nártounů, kteří, jak doufáme, se stanou zakladateli nové populace chované v našem centru.
Nina a Julius pocházejí z volné přírody, byli chyceni v okolí Bilaru. To proto, že pro založení populace potřebujeme zvířata z jasným původem a také proto, že zabavení nártouni na Filipínách téměř nejsou a pokud se přeci jen objeví, zemřou dřív, než se rozhodne o jejich dalším osudu. Záchranné stanice tu pro ně neexistují a možnost získat zabaveného nártouna nebyla.
Protože nártouni jsou druh žijící spíše samotářsky, Nina a Julius jsou chováni odděleně. Spojeni byli pouze v období páření, které připadá na říjen-listopad. Našli v sobě zalíbení a dokonce jsme pozorovali páření. Napjatě jsme pak očekávali, jestli bylo úspěšně a my se budeme moct radovat z potomka. Zpočátku se zdálo, že pokus o rozmnožení nebyl úspěšný, neboť samice nepřibírala. Situace se ale změnila během března, kdy jsme při pravidelném vážení zjistili nárůst hmotnosti o pár gramů nad jejím průměrem. Během dalších vážení už to bylo více a více gramů. Navíc náš terénní manažer Filip zaznamenal zvětšující se a tvrdší břicho, což naznačilo, že naše Nina opravdu čeká mládě!
Termín porodu jsme podle dostupných zdrojů a informací z volné přírody stanovili na konec dubna. A opravdu, v druhé polovině dubna se již Nina zdála neklidná. Ve voliéře jsme instalovali kamery s nočním viděním a rozhodli se ji více nerušit, až jsme ji jednoho dne našli s mládětem v náručí. Byl to velmi významný úspěch a velmi důležitý krok v našem snažení. Hned první pár a jejich první páření bylo úspěšné. Večer, kdy se nártouni probouzí, samice čile volala a vše se zdálo být na dobré cestě. Do voliéry ani její blízkosti jsme však raději nevstupovali. Naše radost ale netrvala dlouho, následujícího večera bylo mládě nalezeno mrtvé. Příčinu úmrtí neznáme. Je těžké podle několika málo záznamů z kamery vyhodnotit, zda se mládě již mrtvé narodilo a Nina ho den a noc opatrovala, nebo zahynulo až druhý den po porodu.
Nemusím zdůrazňovat, jak velmi nás tato situace mrzí, vše se zdálo být na dobré cestě. Samozřejmě jsme věděli, do jak obtížného počinu se pouštíme. Z nártounů narozených v minulosti v zoologických zahradách více než polovina zemřela ten den, nebo den po porodu, tak jako v našem případě. Důležitým faktem je, že Nina a Julius v sobě našli zalíbení a jsou schopni rozmnožení. Další období páření bude zase v říjnu, proto nás další pokus o potomka čeká až příští rok. Je to běh na dlouhou trať, a stále věříme, že budeme úspěšní.
Do pralesa
Naše centrum není přístupné veřejnosti, jak zní dohoda s místními úřady. Pokud zavítáte Bohol za námi, pak vás do voliéry nevezmeme. Ale nabízíme Noční safari, výpravu s místními průvodci do sousedního národního parku Rajah Sikatuna. Zažijete s námi, jaké to je, ocitnout se v tropickém lese po západu slunce. Můžete si užívat jedinečnou divočinu všemi svými smysly a objevovat, co vše lze potkat v nočním lese. A pokud budete mít notnou dávku štěstí, můžete spatřit nártouny v jejich přirozeném prostředí. A možná uvidíte i letuchy, netopýry a kaloně, ovíječe, sovy, lelkouny a lelky. Žáby a nejrůznější hmyz rozezní jeden z nejúžasnějších přírodních koncertů a tisíce svítících očí či světélkující houby vás vezmou do světa pohádek. Taková výprava není pouze o tom spatřit nártouna, ale také rozšiřuje povědomí o prostředí, ve kterém nártouni žijí. Noční svět je plný života.
Co jsou zač nártouni filipínští
Nártouni patří mezi primáty, ne mezi opice, ale poloopice, i když nesou znaky obojího. Velikostně se řadí mezi nejmenší primáty na světě (váží cca 110 – 140 gramů). České, latinské i anglické jméno dostali podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Na nártounovi vás upoutají zejména jeho obrovské oči. Ty jsou nepohyblivě umístěny v očnici, zabírají skoro celý obličej a dohromady váží více než celý mozek tohoto živočicha. Tak velké oči jsou nezbytné při jejich nočním způsobu života. Dokonalý zrak je pro ně extrémně důležitý, ale na rozdíl od nočních poloopic nártouni nemají tapetum lucidum (odrazovou vrstvu za sítnicí oka pro lepší vidění). Neobvykle pohyblivá krční páteř nártounům umožňuje při sledování kořisti otáčet hlavu o 180° na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.
Nártouni jsou aktivní od soumraku do svítání, přes den spí schovaní v podrostu 1-2 m nad zemí. Vzhledem k nočnímu způsobu života je pro nártouny nejdůležitější pachová a zvuková komunikace. Pravidelně značkují území svého domovského okrsku a pravidelně při svítání a soumraku vokalizují. Nártouni obývají nejrůznější typy prostředí – primární a sekundární lesy i křoviny, mangrovy i pobřežní oblasti, kde jsou porosty stromů a keřů s menším průměrem větví, které upřednostňují. Chybí pouze v oblastech s vyšší hustotou lidské populace a intenzivním zemědělstvím.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
