Když ochranu kamerunského mlžného pralesa přeruší občanské nepokoje
Kamerun, ač na africké poměry nijak veliká země, je jedním ze států s nejvyšší biodiverzitou. Najdeme zde 900 druhů ptáků, 300 druhů savců (z toho 29 druhů primátů) a velké množství vzácných rostlin. Na severovýchod země okolo města Bamendy, do tzv. Bamendské vrchoviny, zasahuje oblast „biodiversity hotspots“. Tak je nazýváno třicet pět nejohroženějších oblastí světa s největším zastoupením endemických a vzácných rostlin a živočichů. Toto ohrožení je způsobeno problémy, s nimiž se potýká většina států v tropech: těžbou dřeva, pytláctvím chráněných druhů a šířícími se plantážemi banánovníků, kakaa a olejné palmy. Velký dopad má na oblast i nárůst obyvatelstva, které se často živí zemědělstvím a pastevectvím, což má za následek vypalování zbytků tropického lesa. Jen v druhé polovině minulého století zde zmizela více jak polovina pralesa, v tom stávajícím dalších deset tisíc hektarů.
Likvidace této části kamerunské přírody si všiml i Martin Mikeš, tehdejší student Evoluční a ekologické biologie na Karlově Univerzitě, který se zde v roce 2008 podílel na výzkumu. Krásám zdejší přírody rychle propadl a při druhém návratu do oblasti Abongphen v Bamendské vrchovině se přistihl při lehkovážném slibu místním, že jim zde postaví školu. O dva roky později založil neziskovou organizaci Kedjom – Keku s cílem chránit místní les a vzdělávat farmáře. V roce 2012 se v Abonghpenu usadil natrvalo. Spolu se skupinkou dobrovolníků postavil i slíbenou školu a začal pracovat na ochraně a obnově horského mlžného lesa. Velkým úspěchem nově vzniknuvší organizace bylo objevení malé skupiny poddruhu šimpanzů Pan troglodytes ellioti, která se v oblasti dosud udržela. Vzhledem k tomu, že tento poddruh je ze všech nejvíce ohrožený vyhynutím, způsobilo toto zjištění velkou radost a vlilo dobrovolníkům do žil další energii pokračovat v boji o záchranu pralesa, z nějž podle Martina Mikeše v současnosti zbývají jen necelá 2 %.
Škola v horách pro místní děti úspěšně fungovala pět let. Nyní kvůli politické situaci došlo k vynuceným prázdninám, trvajícím už více než rok. Oproti státním školám, ve kterých je často až 150 dětí v jedné třídě a jejich absolventi se mnohdy ani nenaučí číst, v tzv. Mountain Misty School se věnuje místní učitel skupince dvaceti dětí. Mikeš věří, že vzdělání jim umožní pokračovat v dalším studiu a najít si práci ve vesnici v podhůří. Díky tomu nebudou muset následovat svoje rodiče a shánět si obživu zemědělstvím a pastevectvím na horách, které by tak mohly v budoucnu zůstat lesu. Místo toho budou vědět, jak se ekologicky a udržitelně postarat o půdu v nížině. Stejně tak ve škole získají povědomí o základní ekologických principech a důležitosti deštného lesa pro zadržování vody v celém kraji. Půda v horách jim ale zůstane i nadále, ovšem k využívání šetrnému k lesu.
Důležitým projektem neziskovky je i vzdělávání dospělých, místních farmářů a pastevců formou různých workshopů. Rozjíždí se výuka agrolesnictví, také od počátku panuje snaha naučit zemědělce kompostování, aby si mohli pole svépomocí zúrodňovat a nebyli odkázáni na průběžné vypalování pralesa. To se ale potýká s nezvykem obyvatel myslet do budoucna, a odnaučit je zažitý zvyk vypalování kvůli nové půdě je běh na dlouhou trať. Největší úspěch slaví projekt včelaření. Med je v Africe cennou komoditou a zájem o něj se zvyšuje o 10 % ročně. Ten nejlepší pochází z květů lesních stromů. Navíc zisk z medu přijde už po roce od postavení úlu. Díky tomu si každý Kamerunec, který včelaří, uvědomuje důležitost ponechání lesa a podporuje vysazování mladých stromů. Projekt je financován pomocí mikropůjček, zvaných v této oblasti Njangi, umožňující chudým obyvatelům rozjíždět drobná podnikání. Tato půjčka jim umožní začít a se splátkou se čeká na okamžik, kdy aktivita začíná přinášet zisky. Navrácené peníze jsou následně použity pro školení a nový úl pro dalšího farmáře. V Kedjom – Keku tak naučili včelaření dvacet lidí a následují další.
Toho, že většina lesa v horách již vzala za své a dopadů s tím spojených, si všimli i lidé z okolních vesnic. Vyschly některé prameny a spousta opuštěných pastvin je porostlá nekonečným mořem hasivky. Kedjom-Keku proto pracuje nejen na záchraně starých lesních porostů, ale také založilo vlastní školku v současnosti pečující o 10 000 semenáčků místních ohrožených druhů a na vybraných místech se snaží les obnovovat. Zejména v oblastech pramenišť jsou místní ochotni tuto snahu podpořit – když už ne přímou pomocí, tak alespoň slibem, že v těchto místech nebudou pást dobytek. Vzhledem k nutnosti zalesnění pramenných oblastí netrvá organizace bezpodmínečně na původní druhové skladbě – i ovocné stromy, které se dají u farmářů lépe prosadit, jsou vhodnější než pustina nebo půdu vysušující eukalyptové háje. Vody se týkají o problémy vážného znečištění pesticidy a fungicidy. Plánu na laboratorní testy vodních zdrojů v oblasti a možným aktivitám z nich vyplývajících stojí v cestě pouze nedostatek financí.
Specifikem Kedjom-Keku je minimum dobrovolníků z Česka přímo v Kamerunu. Místo toho se snaží zaměstnávat místní lidi, kterým nabídnou práci a zároveň jim umožní dozvědět se víc o důležitosti lesa. Pro cizince toužící po návštěvě anglické části Kamerunu funguje program „Holidays that matter“, ekoturismus přímo na místě, při níž člověk pozná okolní přírodu, místní obyvatele a vyzkouší si i aktivity, jimž se zde věnují. Tak jsem mohla potkat například Chrise, bývalého lovce, který se proměnil v nadšeného ochránce deštného lesa s obrovskými znalostmi o všem, co v něm žije. V současnosti zde osm místních farmářů pracuje pouze za stravu, ale Martin Mikeš doufá, že se to brzy změní a bude možné jim poskytovat aspoň základní plat.
Celou organizací se vine hlavní myšlenka, že k ochraně místní přírody je hlavní vzdělat místní obyvatele a zejména jim pomoci najít si obživu, která pro les nebude destruktivní, protože bez spolupráce místních účinně přírodu ochránit nelze. V současnosti se rozbíhá budování kamerunské Kedjom-Keku CASUD, s cílem zapojit do ochranářských projektů místní obyvatele. Česká část se věnuje především fundraisingu. Organizace tak spolupracuje na více rovinách s šesti kamerunskými a dvanácti českými neziskovkami. Dobrovolníci, kteří v Kedjom-Keku pracují teď, odhodlání zachránit prales naprosto propadli, což je vidět i na jejich neustávající práci, za níž v současnosti ani nemůžou dostat zaplaceno.
Současná situace v zemi práci Kedjom – Keku silně komplikuje. Anglicky mluvící obyvatelé jsou v zemi silně diskriminováni a ačkoli na anglofonním území země leží většina zdrojů, ti, co s nimi manipulují, patří k francouzsky mluvící skupině napojené na politiky. Touha po samostatnosti v této části země byla zmiňována dlouho, ale letos propukly aktivity k jejímu dosažení naplno. Vše začalo stávkami, bohužel nikoli čistě dobrovolnými. Učitelé v Mountain Misty School byli místními separatisty donuceni ke stávce, ačkoli chtěli zůstat nestranní.
Kvůli gradujícím nepokojům spojeným s občanskými protesty, přerůstajícím až v ozbrojené střety, začal mít Martin Mikeš obavy o bezpečí své rodiny, která se proto v létě vrátila na čas zpět do Česka. Poté, co začala vláda v oblasti i vypínat internet, což znemožňovalo fundraising a situace ještě přituhla, odcestoval i Martin Mikeš. Nyní v Česku pořádá přednášky o Kedjom - Keku a vyčkává, než se situace trochu uklidní. Vzhledem k posledním prohlášením prezidenta, který koncem listopadu prohlásil separatisty za teroristy a hrozí jim válkou, naděje ale zase poklesla. Nejpozději v březnu by se ale chtěl alespoň na měsíc do Kamerunu vrátit, zjistit, jaká je v místě situace a co se dá dělat. Nezbývá než doufat, že všechny tyto komplikace příliš nenaruší fungování organizace a postupně se budou všichni moci věnovat své práci pro záchranu mlžného lesa znovu naplno.
reklama
