Litovelské Pomoraví - ostrůvek divočiny s vůni vody
Ale pojďme se podívat dál, do divoké přírody, která Litovel obklopuje. Čeká na nás totiž jarní lužní les. Neexistuje snad člověk s neustálou zásobou energie. Každý potřebuje něco, co nás takzvaně nabije, budeme se mít kde kochat a přitom nás to finančně nezruinuje. A pokud jsme se už naladili na vůni vody a Benátky, nenechme si ujít teď na jaře trochu divokosti. Její příběh začíná pod Kralickým Sněžníkem, kde pramení Morava. V místě, kde řeka ztratí svou dravost a vytvoří rozsáhlý nížinný luh, leží chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví. Řeka je tady typická svými četnými rameny.
Les je na jaře v Pomoraví typický hrou světla a stínu z postupně rašících stromů, ale i koncertem ptáků, kteří tu hnízdí. Kdo bude mít štěstí, může tu zahlédnout třeba vzácného kulíka nebo ledňáčka říčního. A kdo v místních lesích zavře oči, může se zaposlouchat do ptačího koncertu, na chvíli zapomenout na vlastní zrak a vnímat vůni vlahého lužního lesa. Zážitek, který bychom ve městě těžko nenašli.
Na kole se tu příliš nenadřete, Haná je rovinatá placka. Pro poznání tamější přírody slouží tři naučné stezky. Jedna se jmenuje Luhy Litovelského Pomoraví, která je unikátní tím, že je bezbariérová a vede skoro celá v lese, stezka Romantický areál Nové zámky a Třesín.
Jedinečnost Pomoraví zajišťují mimo jiné pravidelně na jaře se opakující povodňová dramata, jejichž síla závisí na množství sněhu, rychlosti jeho tání a napájení řeky Moravy. Síla pravidelných povodní ve středověku přiměla sedláky k vytvoření věnce protipovodňových hrází kolem lužního lesa, v místech, kde hraničil se zemědělskými pozemky. Les si však i přes velkou touhu sedláků po zvětšení rozlohy orné půdy zachoval velkou plochu. Lidské zásahy do krajiny se naštěstí vyhnuly bezprostřednímu okolí Moravy nebo byly, jako v případě budování protipovodňových hrází, poměrně citlivé.
Plochou nivu Moravy tvoří jemnozrnné říční sedimenty i rozsáhlé štěrkové nánosy. V nich řeka meandruje a štěpí se do paralelních i slepých ramen, která Hanáci označují jako smuj. Morava při povodních les zcela zaplaví a po klesnutí hladiny se voda drží v ramenech několik týdnů až měsíců a velmi zlehka prostupuje do terénu.
Vlhkost a velké množství živin, které voda přinesla, a přibývající sluneční svit způsobí, že hlíznaté a cibulkaté rostliny vykvetou doslova ze dne na den. V lužním lese s postupujícím jarem můžeme pozorovat, jak bílou barvu sněženek nahradí fialový a žlutý odstín dymnivky duté a orseje jarní.
Dobrá zpráva je, že s částečným zlepšením čistoty vody se do toku Moravy vrátily některé druhy ryb nebo vydry. Vysoká hladina spodní vody jsou ideálním biotopem pro žáby, čolky, užovky a vzácné korýše – škeblovky.
Odstavená ramena řeky se pomalu zanášejí, zahliňují a později zarůstají. Nejprve bylinami, pak keři, a nakonec se mění znovu v les, který si žije svým vlastním životem. Málokdo ví, že divočina dnes zabírá pouhou setinu našich lesů. Celých 99 procent lesů je hospodářských. Veškeré ostrůvky divoké přírody v Česku zatím zaujímají plochu zhruba třicetkrát menší, než je plocha měst, vesnic a silnic. Hnutí DUHA s projektem Česká divočina postupně představuje české veřejnosti lokality, která jsou hospodařením jen minimálně zasažena.
Místa s podmáčenou krajinou se svou romantikou rozhodně vyrovnají některým mnohem slavnějším pralesům a dalším vyhledávaným tuzemským přírodním lokalitám. Kdo se chce vidět první jarní květiny, neměl by s návštěvou otálet. Podmáčeného terénu se bát nemusíte, v Litovelském Pomoraví je dostatečné množství pevných cest.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama