Nártouní mládě, narozené v ochranářském centru na Filipínách, slaví rok
V roce 2012 jsme v Bilaru na ostrově Bohol v rámci Projektu Tarsius začali s budováním komplexního ochranářského centra pro nártouny filipínské ve spolupráci s místním ochranářským centrem Habitat Bohol. Na zelené louce, tedy bývalé farmě, za dva roky vyrostla prostorná voliéra poté ještě jedna menší, které naši zaměstnanci a dobrovolníci postupně vyladili, osázeli potřebnou vegetací a připravili pro příchod nártounů. Prvním našim obyvatelem se stal sameček Julius, pojmenovaný podle našeho dlouholetého spolupracovníka, který je právě nejlepším lovcem v okolí. Teď už samozřejmě loví jen pro nás.
Partnerkou našeho nártouna se stala o tři čtvrtě roku později Nina. Naši nártouni v sobě našli zalíbení a my jsme doufali v úspěšný odchov. Nártouni filipínští se rozmnožují sezónně. Páření se odehrává v období kolem října až prosince, jinak žijí dospělí nártouni povětšinou samostatně. Proto i my jsme se tímto inspirovali a nártouny spojili koncem října. Brzy bylo pozorováno páření a krátce na to začala Nina samce odhánět. Proto jsme je opět oddělili a doufali, že spojení přinese kýžený výsledek. Tedy mládě.
Nártouni jsou zvířata, která se jen s velkými obtížemi daří chovat v lidských podmínkách a doposud se nepodařilo je úspěšně množit. My jsme proto byli napjatí, jestli se nám úspěšný odchov podaří v našich podmínkách, které do co největší možné míry simulují prostředí, které nártouni obývají v přírodě.
Bohužel, po půlroční březosti Nina sice porodila, ale mládě jsme našli mrtvé, pravděpodobně uhynulo během porodu. Pro tento rok byly naše naděje na první mládě ztraceny a museli jsme se o další odchov pokusit až následujícího roku. To jsme také udělali. Opět na podzim byli nártouni spojeni, pozorováno páření a samice zabřezla. Po zhruba půl roce nastal dlouho očekávaný okamžik. Jak nám ukázaly záznamy z fotopastí, 30. dubna 2017 nártouní samička Nina porodila zdravé mládě.
Je to obrovský úspěch nejen v rámci Filipín, ale také v rámci světové zoologie, protože nártouni filipínští nejsou úspěšně chování a množeni v žádné zoologické zahradě. O to větší je naše radost, když můžeme nyní oznámit, že nártouní mládě oslavilo své první narozeniny. V minulosti totiž drtivá většina mláďat narozena v lidské péči umírala záhy po porodu, další pak během prvního roku života.
Můžeme tak říct, že další kapitola našeho působení v rámci Projektu Tarsius dopadla úspěšně. Pět let snažení a zúročení zkušeností z předchozího několikaletého výzkumů nártounů v přírodě přineslo své ovoce. Celé ochranářské centrum převzala začátkem roku plně pod své vedení spoluzakládající organizace Habitat Bohol (Wings of Serenity). Naše zkušenosti a doporučení jsme za Projekt Tarsius předali a budeme je samozřejmě sdílet i s dalšími chovateli, aby už nedocházelo k žádným zbytečným úhynům těchto ohrožených zvířat.
Pojďme si tedy shrnout, co vše jsme se díky založení ochranářského centra o nártounech dozvěděli. Zjistili jsme, jaké podmínky potřebují, abychom je vůbec dokázali udržet při životě. A to je potřeba zdůraznit, protože velká část zvířat umírá hned po odchycení do lidské péče. Nártouny jsme úspěšně chovali a rozmnožili na prostoru 17 m2, osázeným hustou vegetací.
Velmi důležité je pravděpodobně klima, na Filipínách je poměrně stálá teplota a vysoká vlhkost. Jako potravu potřebuje jedno zvíře 20-40 g hmyzu – zejména cvrčků, kobylek, ale jedí také moučné červy, pavouky, vážky či kudlanky. Zjistili jsme některá data o jejich chování, která by jen obtížně byla pozorovatelná v přírodě a také potvrdili některá již dříve pozorovaná fakta – například délku březosti nebo způsob péče o mládě, kdy mládě matka přenáší v tlamě a to ji po několika týdnech teprve samo začíná následovat.
Během oněch pěti let jsme také velmi intenzívně předávali informace o nártounech a ochraně přírody dál. Našimi vzdělávacími programy prošlo kolem 800 dětí, studentů a učitelů, což jak velmi doufáme, se projeví v ochraně přírody právě mladou nastupující generací.
Co jsou zač nártouni filipínští
Nártouni patří mezi primáty, ne mezi opice, ale poloopice, i když nesou znaky obojího. Velikostně se řadí mezi nejmenší primáty na světě (váží cca 110 – 140 gramů). České, latinské i anglické jméno dostali podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Na nártounovi vás upoutají zejména jeho obrovské oči. Ty jsou nepohyblivě umístěny v očnici, zabírají skoro celý obličej a dohromady váží více než celý mozek tohoto živočicha. Tak velké oči jsou nezbytné při jejich nočním způsobu života. Dokonalý zrak je pro ně extrémně důležitý, ale na rozdíl od nočních poloopic nártouni nemají tapetum lucidum (odrazovou vrstvu za sítnicí oka pro lepší vidění). Neobvykle pohyblivá krční páteř nártounům umožňuje při sledování kořisti otáčet hlavu o 180° na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.
Nártouni jsou aktivní od soumraku do svítání, přes den spí schovaní v podrostu 1-2 m nad zemí. Vzhledem k nočnímu způsobu života je pro nártouny nejdůležitější pachová a zvuková komunikace. Pravidelně značkují území svého domovského okrsku a pravidelně při svítání a soumraku vokalizují. Nártouni obývají nejrůznější typy prostředí – primární a sekundární lesy i křoviny, mangrovy i pobřežní oblasti, kde jsou porosty stromů a keřů s menším průměrem větví, které upřednostňují. Chybí pouze v oblastech s vyšší hustotou lidské populace a intenzivním zemědělstvím.
reklama
