https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/pozoruhodne-zabi-praktiky-proc-zaby-v-zapalu-lasky-casto-hynou
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Pozoruhodné žabí praktiky: Proč žáby v zápalu lásky často hynou?

20.7.2015 02:00 (Naše příroda)
Jediný zástupce rosniček u nás, rosnička zelená, má velmi osobité skřehotání. Ozývá se silně rytmickým  „kre-kre-kre-kre-kre...“
Jediný zástupce rosniček u nás, rosnička zelená, má velmi osobité skřehotání. Ozývá se silně rytmickým „kre-kre-kre-kre-kre...“
Někteří lidé žáby považují za havěť, jiní je vnímají jako „ošklivky“, do kterých čarodějové zaklínali princezny. A ti poslední v nich objevují pozoruhodné tvory, které mají v ekosystému své nezastupitelné místo. Koloběh žabího života má mnohá úskalí, která vedou k postupnému poklesu počtu jedinců jednotlivých druhů. Alarmující je, že ze třinácti u nás žijících druhů žab je jich dnes už dvanáct ohrožených. Povinností nás, lidí, je tedy nejen respektovat zákonnou ochranu žab, ale také jim pomáhat a zvyšovat tak jejich šanci na přežití.
 

Můžeme pomoci už jen svou ohleduplností a tolerancí, zejména na jaře, když žáby putují na shromaždiště, kde se rozmnožují. Ale také tím, že budeme o jejich „rodná“ místa vědomě pečovat, tím spíš, že mnohé žáby se na ně opakovaně vracejí. Žáby si své místo mezi námi totiž bezesporu zaslouží!

Pojďme teď spolu do žabího světa nahlédnout a přiblížit si vybrané ohrožené druhy. A kam se za nimi vydáme? No přece hlavně k vodě!

Časopis Naše příroda
Taky vás ptačí štěbetání hned po ránu táhne ven? Nedejte se tedy moc přemlouvat a nezapomeňte si přibalit nové číslo Naší přírody. Dozvíte se v něm mimo jiné, jak náročná je péče ptačích rodičů o nové pokolení. Snad jen mimo rodičů kukaččích, kteří přenechali výchovu svých dětí jiným.
Leckde se lidé snaží, aby žáby zbytečně nehynuly pod koly aut. Na snímku je za silnice odnášena ropucha obecná
Leckde se lidé snaží, aby žáby zbytečně nehynuly pod koly aut. Na snímku je za silnice odnášena ropucha obecná

Zcela určitě s sebou vezměte i své ratolesti. A to hned ze tří důvodů. Jednak proto, že s žábami se nikdy nebudete nudit. Také proto, že v jejich blízkosti děti pochopí, že žáby za pozornost opravdu stojí. A do třetice proto, že žáby neodmyslitelně patří do pohádek, a ty máme rádi všichni.

U vody se mezi pohádkové bytosti můžeme dokonce na chvíli i „přenést“. Žabí pohádka začíná na jaře a opouští nás spolu s létem. Když si žabáci namlouvají žabky, nadělají u toho notný povyk, a někteří přitom dokonce i trochu straší. Například samečkové skokana skřehotavého při vábení samiček vydávají hlasité skřehotavé zvuky, čímž si s rozzlobeným vodníkem rozhodně nezadají. A malá nenápadná kuňka? Ta nám uprostřed husté rákosiny dokáže pořádně zamotat hlavu...

Houká totiž melancholicky, zato důrazně jakýmsi „úng“, a vy jen zmateně těkáte očima po okolí, aniž byste cokoliv zahlédli. Může na vás padnout dokonce i tíseň, ale to už bude kuňka určitě „na světě“. Začátkem léta se ve vodě začnou hemžit pulci, kteří pro změnu připomínají malilinké vodní duchy. Ve velkých hejnech se tetelí jeden přes druhého. Postupně mění svou podobu, až se z nich stanou spanilé princezny žabky, které jsou půvabným plodem léta a dokonalou tečkou za „žabí“ sezónou.

Jarní žabí migrace není žádná legrace

Žáby každoročně koncem zimy putují ze svých zimovišť k vodě na jarní shromaždiště, tzv. trdliště, kde se rozmnožují. Na své cestě překonávají vzdálenosti několika metrů až kilometrů. Migrační trasy žab jsou druhově i místně specifické. Zajímavé je, že mnohé žáby se často opakovaně vracejí na místa, kde se samy narodily. Na své pouti jsou vystaveny velkému nebezpečí jak ze strany predátorů, tak bohužel i člověka. Nezřídka totiž přecházejí silnice pomalým „žabím krokem“ a klesá-li teplota, pak tito studenokrevní tvorové pochopitelně krok ještě o poznání zvolní, někdy se dokonce i zastaví, což se jim stává osudným. Mnoho z nich pak do cíle vůbec nedorazí, ale hromadně hynou pod koly aut.

Skokan skřehotavý má své rezonátory umístěné v koutcích tlamky.
Skokan skřehotavý má své rezonátory umístěné v koutcích tlamky.
Foto | Irene Mei / Flickr

Žabák žabku láká a neúnavně kvává

Žabí námluvy se odehrávají na jaře ve stojatých vodách, např. rybnících a tůních. Na jednom místě se může potkat velké množství jedinců různých druhů. Samečkové přicházejí jako první. Zvučným hlasem usilovně hájí svá teritoria, přivolávají samičky a lákají je k páření. Hlasové projevy žab jsou druhově specifické. Zvuky žáby vyluzují pomocí hlasového orgánu (hlasivek uložených v hrtanu), a samečkové je ještě zesilují pomocí rezonátorů. Tyto speciální nafukovací měchýřky jsou buď vnější, nebo vnitřní. Rezonátory vnější mohou být umístěny například v koutcích tlamky (u skokanů), nebo v oblasti hrdla (u rosničky). Rezonátory vnitřní jsou hrdelní (např. u kuňky obecné). Některé žáby nemají rezonátory vyvinuté vůbec, např. ropucha obecná, a jejich volání je pak poměrně slabé.

Ačkoliv hlas některých samečků může být až nepříjemně silný (např. skokana skřehotavého), nebo dokonce strašidelný (např. kuňky obecné), v součtu pak vyznívají jako velkolepý žabí koncert pod širým nebem. Žabí chóry, linoucí se na kilometry daleko, jsou naprosto typické pro jarní a letní večery.

Když se roztoužený sameček poplete

V případě, že sameček svým hlasem samičku náležitě okouzlí, dochází pak k páření a následnému vnějšímu oplození. Obojí se u žab odehrává vždy ve vodě. Pářící se sameček samičku pevně drží mozolnatými útvary na předních končetinách, tzv. pářícími mozoly. Tento úchop se nazývá amplexus.

Ukázkový aplexus v podání pářících se ropuch obecných
Ukázkový aplexus v podání pářících se ropuch obecných

Často se však roztoužený sameček poplete a ve zmatku čapne samičku, někdy i samečka, jiného druhu. Pak jde o amplexus hybridní. Mezidruhovým pářením vnikají kříženci, hybridi, např. hybrid skokana a ropuchy. Specifickým mezidruhovým křížencem je skokan zelený. Nejde o čistý druh skokana, ale o tzv. klepton, tedy stabilní formu vzniklou přirozeným mezidruhovým křížením „rodičovských druhů“, skokana skřehotavého a skokana krátkonohého. Všichni tři skokani patří do skupiny tzv. vodních skokanů (zelených skokanů).

Někdy se o jednu samičku uchází více samečků najednou a začnou se uchopovat navzájem, jedná se o hromadný amplexus, který ale bohužel nezřídka končí udušením nebo utopením nebohé samičky pod tíhou jejích roztoužených nápadníků. Hromadný amplexus je často vidět u ropuchy obecné a skokana hnědého. Zajímavostí je také hromadný hybridní amplexus, kdy dochází k mezidruhovému páření několika samečků jednoho druhu se samičkou druhu jiného. Jak vidíte, žabí páry to rozhodně nemají jednoduché a v zápalu lásky nezřídka hynou.

Jak puleček o ocásek přišel

Páří-li se žabák se svou vyvolenou, tak zatímco ona v jeho objetí vylučuje do vody vajíčka, on na ně vypouští sperma. Oplození probíhá mimo tělo samice, je tedy vnější. Samičky žab kladou vajíčka v bobtnavém rosolovitém obalu většinou ve snůškách, a to buď ve shlucích (např. skokani a kuňky), nebo v provazcích (např. ropuchy a blatnice). Vajíčka se mohou ve vodě rozptýlit, vznášet se, klesat ke dnu, někdy je samičky přichycují na vodní rostliny a ponořené předměty (např. kuňka), nebo je kolem nich obmotávají (např. ropucha). Žáby jsou matky „krkavčí“ a o své snůšky se dál vůbec nestarají a ani je nijak nechrání. Nebohá vajíčka jsou tak vydána na pospas okolí, proto jejich ztráty bývají obrovské.

Už ne pulec, ještě ne žába. Metamorfóza v procesu.
Už ne pulec, ještě ne žába. Metamorfóza v procesu.
Foto | tzzimone / Flickr

Z vajíček, která „sirotčí“ vývoj ustála, se vylíhnou pulci. Jsou to zavalité žabí larvy s ocáskem, které nemají nohy a dýchají žábrami (zprvu vnějšími keříčkovitými, později vnitřními). Živí se vodními rostlinami a prvoky, nicméně v nepříznivých podmínkách se někdy uchylují i ke kanibalismu (např. ropucha obecná).

Další vývoj pulců probíhá metamorfózou, při které se postupně promění v žáby. Během ní pulcům narostou nejprve zadní, později i přední končetiny, zkracuje se ocásek a postupně dostávají žabí podobu. Konečnou proměnou je definitivní ztráta ocásku. V létě, tedy zhruba po čtvrt roce vývoje, se ve vodě hemží malé, nicméně již „hotové“ žabky. Ty už nemají žábry (zanikly během proměny), ale dýchají plícemi a kůží jako dospělí jedinci. Jsou ale stále ještě mnohem menší než dospělci. Do jejich velikosti časem dorostou a pohlavně dospívají zhruba ve třech letech.


reklama

Alena Říhová
tisknout poslat
 twitter
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.


Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist