Rostou pomalu, ale přežijí déle. Stejná strategie se u rostlin opakuje od Arktidy po polopouště
„Rostliny se liší v tom, jak rozdělují své zdroje mezi růst a dlouhodobé přežívání. Pomaleji rostoucí druhy mohou více investovat do odolnějších pletiv, vytváření zásob nebo ochranných látek. Díky tomu mohou být odolnější a přežívat po dlouhou dobu,“ říká Jan Binter z Botanického ústavu AV ČR.
Vědci analyzovali letokruhy více než 3 100 druhů rostlin z Arktidy, vysokých hor, mírného pásma i horkých polopouští. Moderní anatomické metody dnes umožňují určovat stáří i u vytrvalých bylin podobně jako u stromů. To otevřelo možnost vůbec poprvé porovnat vztah mezi růstem a dlouhověkostí napříč mimořádně širokým spektrem druhů a prostředí.
Výmluvným příkladem je drobná rostlina Dryas integrifolia z arktické tundry. Nejstarší jedinec zaznamenaný v souboru dat dosáhl věku 145 let, přičemž rostlina v průměru přirůstá jen asi 0,1 milimetru ročně. Pro srovnání: nejrychleji rostoucí druh v souboru, Malva moschata, přirůstal přibližně 9 milimetrů ročně a zaznamenaný věk činil pouze dva roky.
Studie zároveň ukazuje, že rychlost růstu úzce souvisí s teplotou prostředí. V teplejších podmínkách převažují rychleji rostoucí druhy, které se zároveň zpravidla dožívají nižšího věku. Výsledky naznačují, že právě změny v rychlosti růstu mohou z velké části vysvětlovat, proč se dlouhověkost rostlin liší podél teplotních gradientů.
„To je důležité i v souvislosti s klimatickou změnou. Pokud oteplování v některých prostředích povede k převaze rychle rostoucích, ale kratkověkých druhů, může se změnit nejen složení rostlinných společenstev, ale také jejich stabilita,“ vysvětluje Jiří Doležal z Botanického ústavu AV ČR.
Délka života rostlin přitom ovlivňuje i dobu, po kterou zůstává uhlík uložený v jejich biomase. Autoři proto upozorňují, že změny v dlouhověkosti rostlin by měly být zohledněny také při předpovídání budoucího ukládání uhlíku v suchozemských ekosystémech. Dosud se totiž pozornost soustředila především na stromy, zatímco význam dlouhověkých bylin a keřů byl často přehlížen.
Výzkum vychází z unikátní databáze budované třicet let. Zahrnuje vzorky rostlin z pěti kontinentů a prostředí od arktické tundry přes Himaláj a Alpy až po horké polopouště. Díky tomu mohli vědci ověřit, že vztah mezi pomalým růstem a dlouhověkostí se opakuje napříč velmi rozdílnými skupinami rostlin a podmínkami prostředí.
Jan Binter, Michael Peter Nobis, Jan Altman, Ulf Büntgen, Alan Crivellaro, Pierre Liancourt a Jiří Doležal: Slow growth as a strategy for plant longevity, Nature Communications, DOI 10.1038/s41467-026-76765-0
reklama
Dále čtěte |
Na klimatické konferenci zněla kritika uhlíkové stopy AI a datových center
Předsednictvo zveřejnilo první návrh závěrů klimatické konference COP31
V turecké Antalyi, kde se koná klimatická konference, demonstrovaly tisíce lidí


Většina lidí invazní druhy nezná. Jejich regulaci proto podporuje jen málo, vyplynulo z globálního průzkumu
Obnova českých luk potřebuje správná semena. Genetické mapy ukazují, odkud mají pocházet
Odborníci ze tří zemí zachraňují kriticky ohrožený sinokvět chrpovitý a obnovují vzácné písečné duny