Za smutnými osudy goril stojí lidé
Adjibolo je téměř dvouletá gorila nížinná. Její příběh označuje manažerka stanice Simone de Vries za ukázkový. „Všechna mláďata, která se k nám dostanou, potká téměř stejný osud. Pytláci vyvraždí jejich rodiny pro maso a malé sirotky se pak snaží prodat na trhu jako domácí mazlíčky,“ vysvětluje. Pokud mají malé gorily štěstí a zahlédne je někdo z ochranářů, skončí jejich příběh relativně dobře – najdou nové útočiště v některé ze záchranných stanic.
Lovci a pytláci představují spolu s ničením tropických deštných pralesů a nemocemi největší nebezpečí pro přežití goril. Proti nim stojí různé skupiny profesionálních i dobrovolných ochránců přírody, kteří se snaží bránit nekontrolovanému lovu, odchytu divokých zvířat a obchodu s jejich masem. Zabavená a zachráněná zvířata, zvláště mláďata, je ovšem nutné někam umísťovat, pečovat o ně a snažit se je připravit pro případný návrat do přírody. Za tímto účelem vznikají záchranné stanice, které slouží k ochraně zvířat na mnoha místech afrického kontinentu.
Limbe Wildlife Centre (LWC) – zařízení specializované na ochranu primátů – se nachází v západním Kamerunu, na okraji přímořského městečka Limbe. Vzniklo v roce 1994 zásluhou kamerunského ministerstva životního prostředí a nevládní organizace Pandrillus na místě tehdejší Limbe Zoo. Jak říká Felix Lankester, předchozí manažer stanice, hlavním motivem přestavby zařízení bylo zkvalitnění tehdejších prostor. „Zoo byla ve velmi špatném stavu. Klece byly malé a nevyhovující pro chov zvířat. Organizace Pandrillus Foundation se proto rozhodla renovovat zoologickou zahradu, přetvořit ji na záchrannou stanici a pomáhat tak těm zvířatům, která by byla jinak bez domova. Dnes fungujeme hlavně jako specializované zařízení pro primáty, které ohrozil bushmeat trade (obchod s masem) nebo jiné působení člověka v pralese, například těžba dřeva. Zhruba každý měsíc máme nový přírůstek – gorily, šimpanze, paviány … Zkrátka jedince, jejichž rodiny byly upytlačeny a zabity pro maso.“
V době naší návštěvy žilo v záchranné stanici téměř 200 primátů, z toho 15 goril. Z původně jedné velké skupiny byli zaměstnanci LWC nuceni vytvořit dvě gorilí rodiny – velkou jedenáctičlennou skupinu pod vedením stříbrohřbetého samce Chelly a čtyřčlennou skupinu zatím ještě černohřbetého samce Arna, který ve výběhu s Chellou vyvolával šarvátky a usiloval o vůdčí postavení.
Kromě jedné samice jsou všechny gorily z poddruhu gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla). Nyango – gorila nigerijská (Gorilla gorilla diehli) – je opravdovou místní raritou. „Nyango je nejstarší gorilou v LWC,“ začíná vyprávět její příběh ošetřovatel Bama. „Jako malé mládě si ji koupil americký misionář, který ji zhruba tři roky považoval za člena své rodiny. Ovšem poté, co odrostla, se ji rozhodl zbavit – daroval ji do LWC.“
Tato událost se odehrála právě v onom zlomovém roce 1994. „V LWC tou dobou ještě nebylo žádné odpovídající zázemí pro zvířata, kam bychom mohli Nyango umístit,“ pokračuje Bama, „a navíc, jak byla Nyango zvyklá na lidskou společnost, vůbec se nepovažovala za gorilu a nechtěla být za žádnou cenu v kleci. Volně se pohybovala po záchranné stanici a doprovázela zaměstnance a příchozí návštěvníky.“ Během té doby si Nyango poranila oko, na které později oslepla. Při veterinárním zákroku jí byly odebrány vzorky tkáně a výsledky DNA analýz potvrdily předchozí spekulace o původu samice. Nyango je nejvzácnější gorilou v LWC, dokonce je jediným zástupcem svého poddruhu chovaným v zajetí. Ve volné přírodě zbývá goril nigerijských posledních zhruba 300, což je řadí mezi kriticky ohrožené lidoopy.
Přestože jsou gorily ohrožené, jejich ochrana není v Africe vůbec jednoduchá. „Lehko se říká: nelovte zvířata z buše, ale když trpíte hladem, těžko tomuto požadavku vyhovíte. Zvlášť v zemích západní Afriky, kde některé domorodé komunity používají maso goril jako zdroj proteinů,“ vysvětluje primatoložka Klára Judita Petrželková. Toto je teorie, v praxi jde zkrátka o to, že gorilí maso je pro Afričany opravdovou delikatesou. Jedinou šancí, jak zabránit neustálému pojídání gorilího masa, je informovat domorodé obyvatele o důležitosti goril v přírodě a o rizicích, která z konzumace „divokého masa“ plynou.
I proto mají záchranné stanice kromě péče o ohrožená zvířata ještě další cíl – snaží se vzdělávat místní obyvatele. „Musíme Kameruncům vysvětlit, že lidoopi jsou bytosti, které přemýšlejí, mají emoce jako my, že se i gorily mohou smát stejně jako být smutné. Musíme jim ukázat, že lidoopi jsou vlastně „skoro lidé“ a donutit tak Afričany cítit se provinile, když je pojídají. Gorila není jen tak nějaké malé kuře, je to něco většího. Musíme Kamerunce naučit, aby byli na gorily pyšní a uvědomili si, že ta zvířata jsou jejich bohatstvím,“ přesvědčuje mě dokumentaristka Nicky Lankester, která natáčela několik měsíců s domorodými lovci.
V Limbe Wildlife Centre se zaměstnanci snaží působit hlavně na děti, u kterých je velmi důležité podněcovat zájem o ochranu zvířat a jejich biotopů. Stanice pořádá speciální programy pro školy a pralesní vesnice, založila dokonce i vlastní výchovný klub, který připravuje každou sobotu vzdělávací program pro děti z okolí Limbe, tzv. Nature Club. Jeho vedoucím je ošetřovatel goril Wilson Ateh Bern: „Naším cílem je vzdělávání obyvatel v oblasti ochrany zvířat. Aby se lidé stali ohleduplnějšími k přírodě a změnili svůj postoj k životnímu prostředí a k divočině.“
Jak je vidět, vzdělávání přináší i první ovoce. Wilsonova slova potvrzuje i moje vlastní zkušenost z jednoho sobotního odpoledne, kdy jsem se vypravila s mikrofonem mezi africké děti. „Máte rádi gorily?“ ptám se v záchranné stanici. „Ano, jsou to největší lidoopi. Jsou větší než opice. A jsou přátelské k lidem … Na rozdíl třeba od šimpanzů – ten klidně vezme kámen a hodí ho po tobě, ale to gorila neudělá. Ona taková není. Je přátelská k lidem.“ Jen co se vzájemně otrkáme, otevřeně se dětí ptám: „Viděli jste někdy gorilu na talíři?“ Jejich odpověď mě trochu zaskočí: „Ano ... U nás ve vesnici je lidé často jedí. Když to vidím, cítím se strašně, protože gorily jsou ohrožené. Musíme je chránit. Musíme chránit lesy, kde žijí, jinak všechny umřou.“
Zdá se, že mladá generace je nadějí Kamerunu, začíná totiž problém konečně chápat. „Oni už vědí, že to, co tady mají a co mohou ukázat světu, jsou právě lidoopi. A když je ztratí, nebudou mít nic,“ potvrzuje dokumentaristka Nicky Lankester.
|
V Africe pomáhá i Odhalení
Na ochraně goril a vzdělávání afrických dětí se podílí rovněž projekt Odhalení Českého rozhlasu. Díky prodeji předmětů s logem projektu, DVD a CD už rozhlas několikrát finančně podpořil záchrannou stanici v Limbe, se kterou později rozvinul společný projekt – kamerunským dětem dovezl anglickou a francouzskou knížku gorilích pohádek, kterou zástupci rozhlasu společně s LWC zdarma distribuovali do afrických škol. Kromě toho Odhalení přispělo na vzdělávací projekt pro obyvatele pralesních vesnic na severu kamerunské biosférické rezervace Dja. Během poslední návštěvy Kamerunu navázal projekt Českého rozhlasu spolupráci s kamerunským státním rozhlasem, který bude vysílat francouzské gorilí pohádky natočené režisérem Janem Jiráňem. Celosvětové snahy o ochranu goril letos doslova vrcholí. Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva, CMS), Společenství pro přežití lidoopů (UNEP/UNESCO Great Ape Survival Partnership, GRASP) a Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) vyhlásily letošní rok Rokem gorily. I vy můžete přispět na některý z ochranářských projektů. Stačí si například koupit jakýkoliv produkt z nabídky Českého rozhlasu na www.rozhlas.cz/odhaleni nebo přispět na sbírkové konto, č. ú. 555 555 552/0800.
|
reklama
