Broukal: Z lesníků jsou dnes už jen dřevaři

EkoList: Parlament nyní projednává návrh nového mysliveckého zákona. Sám jste řekl, že jste podstatnou část z něj napsali vy sami. Návrh ovšem vyvolal velkou negativní odezvu. Nemyslíte, že se tomu dalo předejít včasným jednáním s dnešními kritiky?

Možná, že i to by bylo možné. Ale je potřeba nezapomínat na jednu věc. Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) zastupuje více než sto tisíc členů. My jsme se už za ministra Josefa Luxe snažili na ministerstvu zemědělství (MZe) jednat. Byla ustavena komise, v níž byli jak zástupci ČMMJ, tak i ochránci přírody, vlastníci lesů i lesníci. Rozpory mezi námi ale byly tak diametrální, že skupina, zastupující názor myslivců - ČMMJ, vysoké školy, řada vědeckých organizací - stála přímo proti názorům Lesů ČR, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) a podnikatelů v zemědělství a lesnictví. Tyto dvě skupiny nebyly schopny se nikdy dohodnout. Proto jsme pak šli svou vlastní cestou. Pak už se i ta pracovní skupina na ministerstvu přestala scházet.

EkoList: Proč bylo s novým zákonem třeba nějak spěchat?

V roce 2002, respektive 2003, budeme muset znát, jak na tom myslivci nadále budou. Co se dál bude dít s honitbami. Zda budou pronajmuty a komu. V roce 1998 ČMMJ vyhlásila jakési desatero, které vyšlo v časopise Myslivost. Nijak jsme se netajili s tím, že chceme, aby zvěř byla brána jako národní bohatství, aby prioritou zákona o myslivosti byla ochrana zvěře a myslivost jako svým způsobem filozofická kategorie. Neskrývali jsme, že máme zájem o chov zvěře a lov že je až podružná záležitost. Vyhlásili jsme už tehdy, že by uživatel honitby měl mít opční právo za předpokladu, že se o honitbu dobře stará a nejsou s ním žádné problémy. Už tehdy jsme deklarovali, že chceme nově vymezit mysliveckou stráž. A toto desatero bylo přístupné jak myslivecké, tak i nemyslivecké veřejnosti.

Ing. Vladimír Broukal, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty. Foto: Jakub Kašpar/EkoList

EkoList: Rozpory, o nichž jste mluvil, se týkaly stejných problémů, jaké jsou dnes v tom vašem návrhu zákona kritizovány?

Ano, jde stále o tytéž problémy. Čí má být zvěř, jak se má vlastník zapojovat do správy honitby, jaká má být výměra honitby, zda má mít dosavadní uživatel opční právo.

EkoList: Já se ptám proto, že pokud jde stále o stejné rozpory, pak jste museli ten současný odpor čekat?

Samozřejmě, nejsme naivní. Neočekáváme, že zákon projde přesně tak, jak je předložen.

EkoList: Největší odpor je slyšet od vlastníků lesů...

Jak dosavadní zákon, tak i náš návrh zákona o myslivosti vychází z reálného práva výkonu myslivosti. Všechny ty úvahy o tom, jak chceme vlastníkům lesů vzít toto právo, jsou nepravdivé. Další otázka je, jak se vlastník bude podílet na tvorbě honitby. Problematický je asi případ, kdy majitel sám nechce vykonávat právo myslivosti, ale honitbu na svých pozemcích pronajme. Pronajmout právo myslivosti může vlastník pozemku české fyzické nebo právnické osobě. V době, kdy se honitba tvoří, kdy okresní úřad rozhoduje o její výměře a o normovaných stavech jednotlivých druhů zvěře, může vlastník samozřejmě do toho procesu mluvit. To znamená, může si třeba říct, že tam nechce mít jeleny nebo muflony. Role a úkol okresního úřadu je nalézt vyváženost mezi stavem zemědělských a lesních kultur a stavy zvěře. V honitbách nežije jenom zvěř, jsou tam rostliny, ale také spousta živočichů, kteří mezi zvěř nepatří.

Problém nastává, když vlastníci chtějí hovořit do plánů chovu a lovu těm, kterým honitbu pronajmou. Vlastník se tedy sice rozhodne, že nebude honitbu užívat sám a nájemce zaplatí dohodnuté nájemné. Okresní úřad po dohodě s vlastníkem vytýčí honitbu, včetně normovaných stavů zvěře. To znamená, že pokud řekne, že tam má být 60 kusů srnčí zvěře, musí jí tam být šedesát kusů na začátku pronájmu i na jeho konci. Naše představa je taková, že o schválení plánů chovu a lovu budou žádat nájemci. Ti se přece starají o zvěř, přikrmují, zlepšují úživnost honitby, budují pozorovací i přikrmovací zařízení. Proč by měl vlastník zasahovat do hospodaření v honitbě, když ji pronajal a nájemce nedělá škodu a škody, které způsobí zvěř, sám hradí? Když si pronajmu byt, pak mi přece jeho majitel nemůže hovořit do toho, zda tam budu mít ledničku nebo rádio. Já si platím nájem! Vlastníci mají možnost si v rozhodnutí o uznání honitby prosadit takové stavy zvěře, které jim budou vyhovovat, ale nemohou pak hovořit ještě do schvalování plánů chovu a lovu. Od toho je stát, protože ten spravuje přírodní bohatství, kterým je zvěř.

EkoList: Nemůže se stát, že nájemce v průběhu pronájmu radikálně zvedne stavy zvěře nad normovaný stav?

Na to je v návrhu pamatováno. Okresní úřad má právo kdykoli rozhodnout, kdo a kdy v honitbě vykoná právo myslivosti ke snížení stavů. V tomto sporu jde o jednu věc. Velcí vlastníci lesů, zejména Lesy ČR - kteří navíc nejsou ani vlastníci, ale jen správci státního majetku - chtějí hovořit do plánů chovu a lovu.

EkoList: Co je k tomu, podle vás, vede?

Chtějí ovlivňovat nájemce k ještě větším redukčním odstřelům než v současné době. Myslím, že je třeba najít rovnováhu lesa jako prostředí a zvěře, která v něm žije. Za minulého režimu byly v lesích velmi vysoké škody páchané zvěří. Ty se snižují. Ale snižují se radikálně také například stavy jelení zvěře, někde už úplně chybí. Na řadě míst jsou už vystříleni mufloni. Lesníci, představitelé Lesů ČR, nenávidí zvěř jako takovou. Dřív byl lesník nositelem vztahů mezi zvěří a lesem jako životním prostředím. Dneska je to jen dřevař, který musí plnit plán těžby.

EkoList: Děkuji za rozhovor.