Bývalý inspektor: Měl jsem tu práci rád
EkoList: Pro Lidové noviny jste uvedl, že důvodem vašeho odchodu z ČIŽP byla nemožnost udělat něco s frustrací a nervozitou mezi inspektory. Můžete to upřesnit?
Ladislav Miko: V posledních letech na ČIŽP probíhal projekt Evropské unie, který měl za úkol některé věci změnit. Vypracovat strategii inspekce. Měl jsem pocit, že lidé, kteří se tohoto projektu účastnili, vyvinuli obrovské úsilí, reálné využití výsledků tomu ale porom neodpovídalo. Což mi přišlo škoda. Měl jsem pocit, že prosazuji dobrou věc, ale že to vlastně nemá příliš odezvu.
EkoList: U koho nemá odezvu?
U širšího vedení inspekce. Přestože jsem byl jeho členem, tak jsem měl často pocit, že biji hlavou do zdi a že zásadní změny nejsou moc chtěné. Nebyly přímo odmítnuté, spíš se říkalo: teď není vhodný okamžik, ono se uvidí, až jak se vyvine legislativa...
Pro mě už bylo delší dobu těžko přijatelné, když jsem jako člen vedení nedokázal odpovídat na dotazy podřízených a kolegů, kdy proběhnou určité změny (například ty, které slíbil ředitel při nástupu do své funkce), a to přes veškerou svoji snahu o jejich podporu a prosazení.
EkoList: O jaké změny šlo?
Především se měla změnit organizační struktura inspekce, což bylo přislíbeno, když ředitel nastupoval do funkce. Musím dodat, že ve chvíli, kdy jsem odcházel z inspekce, byl návrh změny organizační struktury inspekce předložen k diskusi, ale obsahoval pouze jednu nebo dvě z těch progresivních věcí, kterých tam mělo být dle mého soudu daleko víc.
V zásadě šlo o to, dát větší důvěru jednotlivým inspektorům. Aby mohli být sami odpovědní za své konání, sami vést řízení, aby nebyli tolik vázáni strukturou, aby byly zřejmé jejich kariérní a funkční perspektivy apod.
EkoList: Co myslíte tím "vázáni strukturou"?
Správní rozhodnutí může podepsat na oblastním inspektorátu hlavní inspektor a ten může pověřit vedoucího oddělení, tím to končí. Řadový inspektor, i kdyby byl velmi zkušený a sebelepší, si musí dojít za někým nechat podepsat svůj názor. Hlavní inspektor a někdy i vedoucí tak musí odpovídat za množství rozhodnutí, a pokud o tom bezprostředně tolik neví, tak je přirozeně opatrný. Stává se i to, že některá rozhodnutí je třeba upravit nebo modifikovat, někdy proti přesvědčení vyřizujícího inspektora či vedoucího oddělení. V praxi se to pak projevuje v nedostatečné razanci a neschopnosti nést kůži na trh. Pak se stává, že lidé mají pocit, že se vyhýbáme podstatným věcem, že se bojíme do nich jít.
Měl jsem představu systému určitého služebního postupu inspektorů, aby měli stanovenou jasnou perspektivu. Při absolvování určitých typů školení a prokázání určitých kvalit zkouškou by pak dostali určité kompetence, samozřejmě včetně osobní odpovědnosti. Ten návrh byl sepsán a prezentován v rámci už uvedeného projektu, ale zatím nebyl vzat v úvahu. Myslím, že je to škoda, dřív nebo později k tomu bude stejně muset dojít a inspekce zbytečně otálením ztrácí důvěru svých lidí.
EkoList: V jakých reálných případech se tento problém projevil?
Nechci detailně rozebírat případy, jde většinou o velmi složité věci a bez znalosti detailů by mohlo dojít ke zkreslení. Ale zmíním alespoň probíhající kauzu úpravy hladiny na Nových Mlýnech. Inspekce se zde snaží řešit to, co bylo zanedbáno jinde, přitom je kritizována za pomalý nebo nesprávný postup. Inspektor, který řízení zahájil a vedl, přitom od počátku navrhoval řešení, ke kterému nakonec po ročních nebo delších peripetiích dospějeme. Když pak postupoval podle příkazů nebo doporučení přicházejících z ministerstva životního prostředí (MŽP), byl za to nakonec pokárán. Nelze se divit, že je frustrován a že se rozhodl z inspekce odejít. Jednalo se přitom o jednoho z nejzkušenějších a nejlepších inspektorů v ochraně přírody.
EkoList: Váš odchod i odchod dalších inspektorů byl ředitelem ČIŽP Petrem Soukupem spojován s platovými důvody. Jak to vlastně bylo?
Nikdy jsem nezakrýval, že jinde mi nabízejí za mou práci víc. Ale to je nanejvýš jeden z důvodů a rozhodně ne ten primární, spíš mi to trochu pomohlo v rozhodování. Nabídky na podstatně lépe placená místa jsem dostával nejméně pět let a přesto jsem z inspekce neodešel. Odcházelo se mi velmi těžko - měl jsem svou práci velmi rád, jenže mi narůstalo množství práce a měl jsem zároveň pocit, že to nikoho nezajímá, že je to práce pro nic. Jako by efekt vynaloženého úsilí nepřicházel. Do toho přišla ke konci roku nepříjemná nemoc a lékaři mi jasně řekli, že musím zvolnit tempo. Takže těch důvodů bylo víc.
EkoList: Má velikost platu vliv i na tu nervozitu a frustraci inspektorů?
Určitě. Zvláště u mladých lidí, na které by inspekce měla v budoucnu spoléhat, jsou platy nízké. Zároveň není vidět perspektiva nějakého rozumného zvýšení. Jistou motivací je pro ně pocit, že něčeho dosáhli, ale to je často bržděné tím, o čem jsem mluvil na začátku.
Myslím, že řada věcí by byla řešitelná jen změnou přístupu. Například před několika lety, když bylo jasné, že nebude dostatek financí na odměny, tak jsem jako vedoucí oddělení ochrany přírody napsal jednotlivým inspektorátům děkovné dopisy, kde jsem pochválil ty věci, které inspektoři dobře zvládli. Chtěl jsem, aby viděli, že si na ředitelství ceníme jejich práce, i když to nemůžeme ocenit jinak. Na vedení inspekce to však bylo kritizováno a dokonce napadeno s tím, že přece průměrný plat na inspekci je vyšší než jinde ve státní správě. Podobné věci pro mě byly a jsou frustrující.
EkoList: Znamená to tedy, že je ČIŽP v nějaké hlubší krizi?
Spíš mám dojem, že v některých věcech chybí odvaha ke změně nebo ráznějšímu vystoupení. Odchody lidí jsou jen znamením, že už je omrzelo na tu změnu čekat. Přitom jsem vždy tvrdil, a stále si to myslím, že ve srovnání s jinými státními orgány má inspekce mnohem větší šanci být kvalitním orgánem, a tím více mě mrzí, že by na tom mohla být už dnes podstatně lépe, zejména při práci se svým největším kapitálem - lidmi.
Další věc je, jak vystupuje inspekce navenek. Evropská komise nám pravidelně vytýká, že dáváme nízké pokuty. Ale když se inspektoři pokusí dát vyšší, tak jsou někdy zkrouhnuti už na první úrovni u svého vedoucího, který to musí podepsat, a pokud ne, tak velmi často u odvolacího orgánu (MŽP). Nejhorší je, že důvod není zřejmý, a tak se objevují nejrůznější dohady o osobních či jiných zájmech. Všichni to tlačí dolů. To ty lidi frustruje, oni vědí, že ty pokuty jsou mnohdy symbolické.
Rozhovor vyjde v tištěném EkoListu č. 3/2002.
reklama
