Carl Schlyter: Zákony musejí prospívat lidem
EkoList: Mohl byste představit REACH lidem, kteří o něm mají jen mlhavou představu?
Carl Schlyter: Dnes se komerčně používá přibližně 100 000 chemikálií. REACH měl původně podle návrhu Evropské komise testovat 30 000 z nich, abychom se dozvěděli, jak působí na lidské zdraví. Verze schválená Radou ministrů EU už chce ale testovat místo toho jen 13 000 z nich, protože chemický průmysl silně lobbuje za snížení počtu chemikálií podléhajících testům. Nejnebezpečnější chemikálie by pak měly být nahrazeny - pokud za ně bude vhodná alternativa. To je ale zatím jen představa parlamentu, v návrhu od Rady EU to není.
 |
||
| Carl Schlyter (Zelení/EFA) | ||
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Proč ale chceme nebezpečné chemikálie nahrazovat? Protože přínosy jen pro zdraví budou desetkrát vyšší než náklady. Náklady budou činit 0,5 % obratu chemického průmyslu, přitom roční variace v cenách většiny jejich výrobků je asi 15 %. Takže náklady na zavedení REACH jsou velmi nízké, ve skutečnosti představují pouze 5 % rozpočtu, který chemický průmysl věnuje na výzkum. Přínosy jsou přitom jasné: budeme líp vědět, jak chránit svoje zdraví. Zrovna nedávno Harvardská univerzita zveřejnila výsledky studie, podle níž bylo rozpoznáno 202 průmyslových chemikálií, které dokážou poškodit lidský mozek. Pokud jsou těmto látkám děti vystaveny v útlém věku nebo během těhotenství, může to u nich vést k rozvoji neurovývojových poruch - k autismu, snížené schopnosti koncentrace nebo mentální retardaci. Takže: proč bychom neměli tyto chemikálie otestovat, abychom věděli, jak působí na zdraví? A proč bychom je neměli nahradit, budeme-li znát vhodné alternativy? To je smysl REACH - nebo aspoň měl by být.
Problém je v tom, že společnosti, které náklady na REACH ponesou, nejsou vždycky ty samé, jež na REACH vydělají. V Evropě je několik velkých firem a vedle toho asi šest osm tisíc menších společností, které vyrábějí chemikálie. Jsou ale miliony společností, jež chemikálie používají - a ty vůbec nevědí, že jejich pracovníci jsou nemocní v důsledku používání chemikálií, že jejich pracovníci mají problémy s koncentrací kvůli chemikáliím, že jejich pracovníci mají alergie nebo mají děti s astmatem (a musejí s nimi zůstávat doma a ztrácet pracovní dny) právě proto, že pracují s chemikáliemi. Kdyby miliony společností věděly, že ztrácejí obrovské množství peněz, protože špatně používají chemikálie anebo používají špatné chemikálie, tak by silně podporovaly REACH.
Lobbuje tedy pouze ta strana průmyslu, která cítí, že se jí významně týkají náklady na REACH?
Přesně tak. Pouze pár společností chápe, že jim silnější REACH pomůže chránit zaměstnance - třeba Electrolux nebo IKEA. Ty už se poučily - IKEA zažila velký skandál s jednou ze svých policí na knihy, která byla silně kontaminovaná chemikáliemi. Tenkrát hodně ztratila na dobrém jméně a uvědomila si, že pokud by se tomu mohla vyhnout, bylo by to pro ni výhodné, i kdyby jí to nějaké náklady přineslo. Ve prospěch REACH lobbují i nevládní organizace a environmentalisté, dokonce i doktoři přijeli do Evropského parlamentu lobbovat za silnější REACH.
Jde o společnosti ze Skandinávie …
Ano, protože vědí, o co jde. Ve Švédsku je například povinnost náhrady už asi 20 let. Hlavním důvodem je ochrana zaměstnanců, ne nějaké environmentální ohledy. Společnosti ve Švédsku prostě viděly výhody povinné substituce v praxi, a proto ji podporují.
| Jak se rozhoduje o REACH a jaké postoje zastávají čeští zástupci v EU se dozvíte v článku |
Lobbování je ale jinak velký problém. Lidé dostávají informace od lobbistů, ti si ale vezmou jen semínko pravdy a zveličí ho do zcela přehnaných dimenzí. Obrovsky třeba přehánějí odhady, kolik bude REACH stát, přehánějí interepretace zákonů - to všechno proto, aby lidi vystrašili, a vedli je tak k odmítnutí legislativy. Lobbisté taky utrácejí spoustu peněz, aby se dostali ke všem zákonodárcům. Chtějí se za každou cenu zbavit nákladů, které by mohly dopadnout na jejich firmu. To je vlastně i to, co by podniky měly dělat - vytvářet zisk a vyhýbat se nákladům. Jenomže v případě chemikáliií jen přesouvají náklady na jiné společnosti - a těch v EP moc nelobbuje.
Obrovský tlak je od velkého chemického průmyslu. Ten vytvořil falešnou alianci s malými chemickými podniky - osoba, která je vede, přitom ve skutečnosti pracuje pro velký byznys. Ale i kdyby: malý chemický průmysl tvoří jen pár promile celkového průmyslu v Evropě. Proč bychom měli kvůli pár promile evropského průmyslu odmítnout obrovské výhody, které REACH přinese velké většině? Ne, neměli bychom lobbistům moc naslouchat, měli bychom hledět na veřejný zájem. Zákony nejsou jen od toho, aby prospívaly firmám, ale všeobecně od toho, aby prospívaly lidem.
Máte nějaké zkušenosti s poslanci Evropského parlamentu z ČR?
Ne, omlouvám se, nemám. Víte ale, proč není REACH tak dobrý, jak by ho chtěl mít výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu? Já a moji kolegové při hlasování bereme ohled na veřejnost. Jsme vystaveni veřejnému mínění, a proto jsme taky citlivější. Rada ministrů EU ale operuje v naprostém utajení - nikdo neví, jak volili, co na jednáních říkají, co si myslejí, co dělají. Takže když se průmyslové lobby podaří zástupce v radě ovlivnit, nikdo jim nemůže říct: počkejte, teď se nechováte podle veřejného zájmu. I pro lidi v ČR je přitom důležité, aby věděli, jestli jejich vláda prosazuje zájmy průmyslu, nebo zájmy lidí, kteří ji volili.
Pozn. aut.: Rozhovor proběhl v první polovině listopadu, tedy před uzavřením kompromisu o REACH mezi částí Evropského parlamentu a Radou ministrů EU. Další informace (i o tomto kompromisu) najdete v článku:
Hlasování v EP: Chemická politika REACH - co prosazují zástupci ČR v EU?
Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu 12/2006.
reklama
