František Pelc: Ochranáři se musejí sjednotit
EkoList: Co je hlavním cílem sloučení SOP s AOPK?
František Pelc: Někteří lidé se dnes mylně domnívají, že sloučením AOPK a SOP se vracíme k Českému ústavu ochrany přírody (ČÚOP), který tu byl před jedenácti lety - tak to tedy ne. Do toho bych nešel. Dnes je oproti roku 1995 úplně odlišná situace. Tehdy měl ČÚOP jednu odbornou sekci, která si "hrála" na vědu, a druhou, která se starala o "zahrádky", tedy spravovala svěřená chráněná území. Protože se ale jejich propojení v rámci ústavu příliš nedařilo, byl jsem toho názoru, že pro správu chráněných krajinných oblastí (CHKO) bude lepší, když se ústav rozdělí. Po vstupu do Evropské unie a zejména po novele zákona o ochraně přírody a krajiny se ale odpovědnosti speciální státní správy, kterou vykonává SOP (dřív Správa CHKO ČR), rozšířily a kvůli ochraně druhů a některým ptačím oblastem zasahují i na území za hranicemi chráněných oblastí. Na to je potřeba reagovat. První možností je posílit SOP o dalších padesát sto lidí, aby to stíhali a dělali dobře. Jenomže to jí v téhle době nikdo nedá. Nebo se to nechá tak, jak to je teď: SOP bude mít víc a víc kompetencí, ale nebude to stíhat, a vedle bude existovat AOPK, která bude říkat, jak je nezávislá a odborná, ale přitom nebude mít pořádné kompetence. Podle mě je správné řešení obě instituce propojit, aby mohly společně čelit návalu povinností vně chráněných krajinných oblastí. Je přitom samozřejmě nutné stanovit si priority. Nesnáším sdělení typu: chráněná území jsou překonaná věc a my chceme pečovat o přírodu a o krajinu jako o celek. Tím nechci říct, že nepotřebujeme zlepšit stav naší krajiny celkově, ale musíme k tomu mít strukturované cíle a zodpovědnosti. To by bylo stejné jako komunismus: všichni nesou za všechno zodpovědnost - a nakonec nikdo není zodpovědný za nic. My, tedy ochranáři, neseme zodpovědnost především za chráněná území a chráněné druhy a pro tohle musíme udělat optimální strukturu. Vidím ji ve spojení SOP a AOPK. Hlavně to ale nesmí skončit jako dvě organizace pod jednou čepicí.
 |
|
| František Pelc | |
| Foto: Martin Mach/EkoList |
Tak to ale pořád je.
Ano, ale management by měl začít fungovat co nejdřív. Pokud nezačne, tak budou vedle sebe nepropojené instituce. Moje představa je úplně opačná: ochranáři jak z chráněných oblastí, tak z původní agentury musejí zapomenout, odkud přišli. Musíme si říct, jaké jsou naše společné programové priority a jak je chceme naplnit.
Neměli jste tohle řešit ještě před tím, než došlo ke sloučení SOP a AOPK?
To asi měli probírat jiní lidé, tedy pracovníci vedení původní AOPK, SOP a ministertsva dohromady. Já si myslím, že o tom diskutovali. Nevím, jak důkladně.
Jedna z výhrad proti sloučení právě zní, že proběhlo hodně narychlo a navíc bez širší diskuse, jakým způsobem má být ochrana přírody v republice institucionálně zajištěna.
Vždycky když děláte nějakou velkou věc, tak může mít nějaké nedostatky, třeba formální. Já si myslím, že to strategické rozhodnutí je zcela správné, a proto mě jeho formální stránky vzrušují méně.
Formální nedostatky ale vedou k řečem o tom, že je to trafika pro poslance Pelce. Ty vás taky nevzrušují?
Ne, to mě nevzrušuje. V politice si bohužel musíte zvyknout na lecjaké zprávy. Než jsem se stal poslancem, odcházel jsem z postu ředitele Správy CHKO ČR a existuje zákon o tom, že když člověk pozastavil výkon funkce z důvodu výkonu mandátu, tak má při návratu nárok na něco podobného - nemusí to být stejné. Zadruhé: vždycky o něčem můžete říct, že je to vytváření trafiky. Já si ale trafiku představuju tak, že někdo dostane něco lukrativního v oboru, kde vůbec nedělal, a nemusí tam moc pracovat. Já jsem se ale celý život o ochranu přírody zajímal a možná nesebekriticky musím přiznat, že nějaké dílčí výsledky jsem měl jak jako poslanec v oblasti ekologie, tak předtím jako ředitel chráněných oblastí nebo vedoucí Správy CHKO Jizerské hory. Navíc řídit agenturu bude hodně práce nejen pro ředitele, ale pro celý management, takže to není žádné "koryto" ve smyslu nenáročné práce za hodně peněz. A za další: bylo vypsáno normální výběrové řízení. Všichni, kteří si myslí, že jsou lepší než ostatní, se mohli přihlásit a zaexcelovat před výběrovou komisí, ve které byli bývalí ministři, profesoři z vysoké školy, úředníci z krajů atd.
Čím jste komisi přesvědčil?
Rozvinul jsem jim tam dvě věci, které organizace musí udělat. Zaprvé musí líp propojit odborné pracovníky s výkonem státní správy, aby speciální státní správa v ochraně přírody byla opravdu kvalitní. Hra, že jedni neumějí úředničinu a ti druzí neumějí dobře odborné věci, skončila. Buď v tom budeme dobří, nebo speciální státní správa časem zanikne. To je zcela zásadní věc. Druhá důležitá věc je to, že ochranáři přírody se chtě nechtě musejí víc otevřít veřejnosti. Tím nemyslím, že budeme každý den v Blesku, ale musíme promyšleně spolupracovat s vlastníky (hlavně s těmi, kteří mají vazbu k zemědělství nebo k lesnictví), se starosty obcí, se samosprávami, s neziskovým sektorem, s podnikateli v cestovním ruchu atd. Když se nám s nimi nepodaří najít společnou řeč, tak ochrana přírody občas vyhraje, občas prohraje, ale v podstatě bude pořád přešlapovat na místě. Podle mě se to ale musí posunout, a tak jsem si řekl, že to zkusím a skočím do toho rovnýma nohama.
Nebojíte se toho, že AOPK mohla být brána jako odborná instituce, zatímco CHKO jako ti, kteří něco nařizují, a teď zbyde jen jedna organizace nařizovačů?
Takový argument vůbec neberu. Kdybych na něj přistoupil, tak by to byl jednoznačný důvod, proč by neměla existovat speciální státní správa. Jak tady sedím, tak vám říkám, že jestli je několik málo jasných porevolučních výdobytků v ochraně přírody, tak je to speciální státní správa. Její smysl není v nařízeních a razítkách, ale v odbornících, kteří umějí instrumentem státní správy chránit přírodu, kterou dobře znají. Představa, že máme mít agenturu s "hodnými" odborníky, je mylná. To bychom potom mohli úplně zrušit správy CHKO a chráněná území spravovat přes klasické, třeba krajské úřady - a "hodná" agentura může radit jim. Takový model je ale zcela neefektivní. Jestliže nějaká území chráníme, tedy je regulujeme zákonem, tak se v nich z logiky věci vykonává víc rozhodnutí. Tuto zvýšenou ochranu zajišťují správy národních parků a CHKO a musejí to dělat patřičně odborně - a ne že se budou radit ještě s někým dalším. Rozlišování ochranářů na odborné a míň odborné mě vůbec nebere. Představuju si, že agentura bude mít lidi-odborníky na úrovni praktických lékařů, kteří budou ve většině případů schopni kvalifikovaně rozhodnout a občas se poradí. V tu chvíli se ale můžou radit s akademií věd, vyskou školou nebo nějakým specializovaným pracovištěm.
Teď vám povím zásadní věc. Co ochrana přírody vůbec je? To je problém, s kterým se každý člověk v naší republice potýká už od dob, kdy Václav Klaus říkal, že ekologie není věda. Ekologie samozřejmě věda je, on si to jen pan prezident spletl s ochranou životního prostředí, která stejně jako ochrana přírody vědou není. Pouze může být na vědeckých poznatcích založena, ale jinak je to společenská disciplína. Abyste ji dobře vykonával, potřebujete mít čtyři věci. Zaprvé dobrý zákon - to dejme tomu máme. Potom potřebujete peníze na podporu opatření v krajině - to nejde jen tak někomu nařídit. Zatřetí musíte mít odborné znalosti, tedy vědět, kde co roste, jak je to ohrožené, jaký je kde ekologický problém, jak ho řešit atd. Čtvrtou věcí je vnímavá veřejnost, která si myslí, že ochrana přírody má smysl a je přinejmenším stejně důležitá jako třeba ochrana technické infrastruktury. V naší ochraně přírody se ale velmi často objevuje tendence, že každý dělá kousek. Jenomže profesionální ochranář přírody musí umět namíchat lektvar z těchto čtyř základních instrumentů, protože nikdy nebude mít superkvalitní zákon, který všechno vyřeší. Nikdy nebude mít tolik peněz, aby se jimi dalo všechno vyřešit. Nikdy nebude mít tolik odborných znalostí, aby věděl všechno, co se kde šustne, a nikdy nebude mít tak milující veřejnost, která ho bude ve všem podporovat. V tomhle spočívá ochrana přírody a musejí to na nové agentuře pochopit absolutně všichni.
To ale není všechno. Pro nás budou klíčoví partneři zemědělci a lesníci. Ochranáři ale mají velmi často tendenci jim radit, jak to mají dělat, ale tím je odrazujeme. Musíme se opřít o nějaký strategický managment. Musíme mít vizi, programy a konkrétní projekty. A to všechno do sebe musí zapadat a oni pak spíš pochopí, o co nám jde. Když to ale zmotáme a projekty nebudou odpovídat vizím, tak to můžeme zabalit. Jde o to, abychom uměli odlišovat priority a měli síly na velké věci. Musíme dostat lidi na svoji stranu. Když budeme hlídat třeba krajinný ráz, tak o své představě musíme přesvědčit investory a obce - aby se ztotožnili s tím, že je normální stavět chaloupky, a ne paneláky. Ne že jako teď vykrvácíme kvůli střešnímu oknu a o kus dál někdo postaví příšerný barák s věží.
Stále tu zůstavají území, která pod jednotnou správu ochrany přírody patřit nebudou - třeba národní parky, uvažuje se i o oddělení jeskyní.
S parky je to nepopulární myšlenka, ale já se k ní přihlásím. Z dlouhodobého hlediska by mělo skončit pod jednou čepicí všechno včetně národních parků. Já jsem dokonce v parlamentu prosazoval, aby vznikla společná správa parků a CHKO, protože se tím vzájemně můžou posílit.
Co se týká jeskyní, z jejich případného oddělení mám smíšené pocity. Z hlediska ekonomicko-provozního je to zcela správné, protože provoz jeskyní je v podstatě podobný jako provázení po zámcích. Točí se tam peníze za vstupné a ty peníze se buď znovu investují, nebo odvádějí státu. To je klasický typ příspěvkové organizace, zatímco zbytek agentury i správy ochrany přírody je typická rozpočtová organizace. Když se na to ale dívám z druhé strany, tak by se oddělením přišlo o celostní záběr ochrany přírodních fenoménů jako celku. Ještě nevím, jak to dopadne, v agentuře musí každopádně zůstat nějaký útvar, který se bude zabývat ochranou geologických fenoménů.
Je vaším cílem relativně malé ministerstvo, které bude mít na starosti koncepční věci, a vedle něj velká agentura, která je bude vykonávat?
Problém ministerstev je v tom, že většinou chtějí dělat úplně všechno, což není ideální. Dlouhodobě to bohužel platí i o ministerstvu životního prostředí. Obecně řečeno by ministerstva měla být početně slabší, ale s dobře zaplacenými úředníky, kteří vědí, kam resort strategicky táhnout, a kteří hlídají, aby byly funkční zákony. Ministerstvo by nemělo ve velkém rozsahu dělat samostatný výkon státní správy, protože pak je zahlceno starostmi, zda má jít turista v národní rezervaci doprava nebo doleva, a přitom nemá čas na jezy na Labi a dálnice skrz CHKO. Jednou by to mělo skončit tak, že pod ministerstvem bude silná, slušně vybavená a v praktické ochraně přírody dobře fungující AOPK, která bude největší a nejpevnější strukturou ochrany přírody, jejím národním zázemím.
 |
||
| František Pelc. | ||
| Foto: Tomáš Pánek |
To se ale samozřejmě neudělá samo. Podívejte, máme třeba závazky při vytváření soustavy chráněných území Natura 2000. To je možnost sklidit hned dva úspěchy. Zaprvé můžeme Evropě ukázat, že Naturu umíme stejně dobře a nebo ještě líp než na Západě. A zadruhé: když nám Natura půjde, tak si na ní dobře procvičíme jednání s veřejností. AOPK udělala obrovský kus práce při mapování stanovišť a potenciálních lokalit. To je všechno perfektní, ale teď nastává druhá fáze, která je neméně závažná a dá se zkazit - to, co je teoreticky dobře připravené, se musí přetavit do praxe. Jenomže při tom už se jedná s konkrétními lidmi, kteří mají svou představu o hospodaření a kterým my bohulibou myšlenku Natury 2000 vysvětlíme buď dobře, nebo špatně. Když to zvládneme, může ochrana přírody hodně posílit.
Pracovat na tom musejí pochopitelně všechny orgány ochrany přírody, protože konkrétní ochranu evropsky významných lokalit budou zajišťovat převážně krajské úřady, míň už ministersvo životního prostředí a správy CHKO. Přímo se ale nabízí, aby koordinačním centrem byla nová AOPK výrazně spolupracující s kraji. Po schválení lokalit Evropskou komisí budeme mít asi rok na to zkusit dohodnout ochranu naturových území prostřednictvím smluv s vlastníky. Někdo říká, že je to špatně, ale já si myslím, že je to právě dobře! V tom musíme odvést obrovský kus práce, který by mohl být vlastníky vnímán jako dobrá vůle ochranářů. Podstatné přece není, zda je něco chráněno ze zákona, nebo smlouvou. Jde o výsledek. Když se nám podaří domluvit dobré podmínky ochrany ve smlouvách a když se s nimi ztotožní i vlastníci, tak je to dobrý závdavek do budoucna. Čím míň území nám zbyde pro vyhlášení státně dirigistickou cestou, tím líp.
Jaké další úkoly před AOPK vidíte?
Je jich spousta. Chci se třeba podívat na peníze plynoucí do krajinotvorných programů. Za posledních 15 let se vydalo na tvorbu krajiny z různých programů a fondů resortu asi 6-7 miliard korun. To je veliké číslo a my musíme vědět, jak se tyto peníze uplatnily z hlediska ochrany biodiverzity a ekologické stability krajiny. Pro mě není hlavním štěstím, že se vydalo na něco třeba deset milionů korun, ale chci vidět, co se za to udělalo. Pokud někdo za deset milionů postaví betonový rybník, tak je proti přírodě. Ale když někdo udělá mokřad, o tom se můžeme bavit. Musíme se dohodnout, co je důležité pro ekologickou stabilitu a ochranu biodiverzity, aby se nestalo, že na ochranu orla se budeme bát dát 20 tisíc a vedle toho uděláme za miliony betonový rybník. Nechci tuto sondu dělat s primárním cílem předchozí projekty kriminalizovat, ale jako nezbytnou analýzu pro naši další práci a korekci obsahu krajnně-ekologických programů.
Proč jste říkal, že to bude bez kriminalizačních projevů. Když někdo porušil zákon, tak na něj podáte trestní oznámení, ne?
To ano. Jako každý nový ředitel si udělám sondu, protože přebírat dvě organizace a nepodívat se ani vlevo ani vpravo nejde. Cílem analýzy ale není někoho stíhat, na to jsou jiné orgány. Jde o to, zda jsme vynakládali peníze programově správně. V mé kompetenci není, jestli nějaký rybník měl stát přesně pět miliónů a nebo míň, to teď nedovedu posoudit, ale dovedu posoudit, jestli na rybníky dáme 90 % procent peněz, nebo podstatně míň, protože existují i jiné priority.
Budete rušit nějaká agenturní střediska?
To není účel spojení. Nevylučuji ale, že někde středisko zrušíme nebo třeba někde i vznikne. Stane se to však kvůli rovnoměrnému rozložení po republice, a ne kvůli tomu, že v každém kraji musí být agenturní instituce.
Pojďme ještě k výtkám na adresu sloučené AOPK. Poslankyně Jitka Gruntová ve sněmovně vyčetla vedení SOP, že si k platu neoprávněně vyplácí 25% příplatek za výkon státní správy. Podle ní tento příplatek ministr přislíbil všem pracovníkům nové AOPK, v čemž poslankyně vidí prohlubování nezákonného stavu. Budou mít všichni zaměstnanci AOPK nárok na příplatek?
Paní poslankyně se mylně domnívá, že když se organizace nejmenuje Správa chráněných krajinných oblastí, ztrácejí její zaměstnanci nárok na 25% příplatek za výkon státní správy (který je samozřejmě vyplácen za definovaných podmínek, to není zadarmo, lidé se musejí vzdát třeba podnikání). Nově konstruovaná agentura bude opravdu formulována tak, že se v podstatě všichni budou s různou intenzitou zabývat speciální státní správou. Jde o působnost, ne o názvy. Nárok na 25% příplatek by podle mě opravdu měli mít všichni. Je to spravedlivé a je to i důležité pro integritu agentury jako celku, aby všichni věděli, že jsou na stejné lodi. Když se nějaké organizaci přiřkne, že dělá státní správu, dostávají 25 % i vrátní a uklízečky, což je podle mě k zamyšlení spíš. V našem případě je nesmyslné dělit pracovníky podle toho, že jeden udělal za rok 50 rozhodnutí, druhý jen 15 a třetí žádné a připravoval podklady, bez kterých by to ale nefungovalo. Mám informace, že peníze se podařilo v rozpočtu vyčlenit.
Stanovisko ekologické komise ČSSD varuje před spekulací s pozemky, ke kterým by podle nich mohlo po sloučení organizací dojít. Dřív jedna organizace na pozemku hospodařila (AOPK) a jiná na něm vykonávala státní správu (SOP).
Říká-li to někdo, tak to je účelová demagogie a hloupost a hlavně to vůbec není pravdivé popsaní skutečnosti. Protože tak to dosud ani nebylo. Se stejnou logikou bychom pak mohli chtít zrušit výkon práva hospodaření v národních parcích - ale to by přece nebylo správně! Stát se prostě rozhodl, že to tam svěří jednotnému dozoru. V Americe je například instituce Tennesse Valley, to je něco jako naše povodí. Já jsem se zděsil, co oni všechno dělají - ochranu přírody na řekách a kolem řek, energetické využití, stavební úřad a zároveň prodávají vodu. To je přece absolutní křížení zájmů, to je skoro popření tržního hospodářství z období New Deal. Podobně v národních parcích, v národních přírodních památkách a národních rekreačních oblastech má ve Spojených státech National Park Service na starost úplně všechno! A my tady o pár drtcích, které považujeme za unikáty, a proto jsme je prohlásili za rezervace, budeme říkat, že se to na nich takhle dělat nemá? Mimochodem, už několik let hospodaří na stovkách hektarů i Správa ochrany přírody. Tak to doteď dělala úplně špatně? To pak můžeme taky diskutovat o tom, jestli státní podnik Lesy ČR není úplně něco podivného, když oni jako lesů páni za stát zprostředkovaně plní funkci vlastníka a zároveň v nich dělají byznys. Hospodářským jednotkám v lesích, které mají tisíce kilometrů čtverečních, někdo důvěru dá a na ochranáře, kteří mají možná pár tisíc hektarů, chce mít úplně jiný metr? Poněkud komické ...
(odtud doplněno - viz pozn. aut. pod rozhovorem) Co je však zásadnější, jsou dlouhodobější priority výkupu a držby státních pozemků. Máme stovky hektarů úplně zbytečných pozemků a divných objektů, které jsou pro ochranu přírody k ničemu, jako například pozemky pod nevěstincem nebo restaurečně-rekreačními zařízeními. Velmi sporné jsou taky intenzivní rekreační rybníky. K tomu nechám zpracovat nějaký smysluplný postup, aby u nás zůstalo pouze to, co ochranářsky považujeme za potřebné, a ostatní nabídneme přednostně dalším složkám státu a obcím. U mnoha rybníků mám obecně pocit, že si ochrana přírody na vlastním majetku neumí formulovat a vynutit ochranářské zásady. Vedle nezbytného chovu ryb a kvality vody musíme líp hlídat biodiverzitu od bezobratlých až po ptáky a savce a mokřadní společenstva v navazujícíh pozemcích.
Dojde sloučením vůbec k ušetření lidí?
To jsem si samozřejmě od začátku myslel, protože systémově musí vzniknout některé duplicity. Avšak rozhodnutím misnistra k 1. dubnu zřídit samostatnou příspěvkovou organizaci Správa jeskyň se tento prostor velmi zmenší, protože část duplicit, zejména ekonomicko-provozních, odejde jinam. Část ušetřených lidí padne na povinnost snižovat stavy úředníků a pár lidmi, které nakonec ušetříme, bych chtěl posílit regionální pracoviště. Jestli nakonec celkově ušetříme deset až dvacet lidí, bude to úspěch.
Už jste se rozhodl, kdo bude v managmentu sloučené AOPK?
V den nástupu jsem odvolal všechny náměstky ředitele. Pro nově formovanou organizační strukturu jsem zatím žádného nového náměstka nejmenoval, pouze jsem pověřil vybrané pracovníky řízením sekcí. Proč? Protože jsem některé lidi moc neznal a u některých jsem zase neviděl do hloubky, co a jak dělali. Ale bez okamžitého zajištění ústředního managementu to nejde. Je strašně moc věcí, které musíme souběžně a nově dělat. Chci si je během dvou tří měsíců vyzkoušet a pak uvidím. Pro sekci dokumentace a monitoringu je pověřen řízením Michael Hošek, pro sekci ochrany přírody a krajiny Pavel Pešout, pro sekci informatiky Jan Zohorna, pro sekci ekonomicko-provozní Petr Dolejský. Zmocněncem pro zahraniční vztahy je Jan Plesník, poradcem ředitele Petr Moucha. Poslední sekce správy jeskyň s Dušanem Milkou k prvnímu dubnu odešla do nové organizace. Nebudu zastírat, že jsem chtěl zachovat vyvážené proporce ve vedení z obou mateřských institucí. Usiluji o integraci nově formulované Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nejenom na papíře, ale i skutky.
| František Pelc - v letech 2002-2006 poslanec US-DEU, od 1. března ředitel sjednocené Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V období 1990-95 byl vedoucím Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, následujících sedm let zastával funkci ředitele Správy chráněných krajinných oblastí ČR (pozdější Správa ochrany přírody). Založil Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Vystudovaný přírodovědec. |
Pozn. aut. - rozhovor proběhl na konci února, tedy ještě před nástupem Františka Pelce do funkce. Na poslední otázku František Pelc nechtěl při rozhovoru odpovědět s tím, že ji písemně doplní až po nějaké době ve funkci. Nakonec do rozhovoru na začátku dubna dopsal nejen odpověď na poslední otázku, ale přepsal i odpověď na otázku předchozí (Otázka: Dojde sloučením vůbec k ušetření lidí? Původní odpověď: "Samozřejmě, jednak v managmentu, ale těch zas tak moc není. V činnostech, které se překrývají, to pak bude řádově třicet lidí. Část padne na povinnost snižovat stavy úředníků a částí bych chtěl posílit regionální pracoviště.") a připsal ještě poslední odstavec třetí otázky od konce (tedy od slov: "Co je však zásadnější, jsou dlouhodobější priority výkupu (…)" až do konce odpovědi).
reklama
