Fraser: Methylbromid omezme co nejvíc
EkoList: V průběhu sympozia jste diskutovali o tom, jestli už se ozonová vrstva Země obnovuje. Jaký je vlastně nyní její stav?
Paul Fraser: V literatuře se objevila tvrzení, že se ozonová vrstva obnovuje, především ve vysokých výškách kolem 35 kilometrů, trochu výš než je její průměrná výška. Je to jedno z témat, o kterých se přeme. V celkových měřeních ozonu na jižní polokouli jsme ve velkých výškách v posledních letech skutečně zaznamenali nárůst ozonu. Jestli to můžeme připsat obnovování ozonové vrstvy, ale není jasné. Já souhlasím s obecným přesvědčením, že nelze říct, zda se ozonová vrstva zotavuje. Musíme totiž vzít v úvahu, že změny mohou souviset se solárním cyklem a možná i s meteorologickou situací. Dokud neproběhne solární cyklus, nemůžeme s jistotou tvrdit, zda už se začala ozonová vrstva zacelovat. Za pět let se možná podíváme zpátky a řekneme: „Ano, ozon se začal obnovovat v roce 2002.“ Nebudeme ale schopní prokázat to dřív než někdy v roce 2008.
 |
|
| Paul Fraser. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Je možné předvídat, jak se ozonová vrstva bude chovat v budoucnu?
Je, protože máme přehled o látkách, které vrstvu poškozují, a víme také, že se budou využívat stále míň. Tedy pokud nebude Montrealský protokol o omezení látek poškozujících ozonovou vrstvu Země oslaben. Jak rychle bude jejich podíl v atmosféře klesat, to samozřejmě záleží na tom, co budeme dělat s chemikáliemi tady na zemi. Je například velmi důležité, abychom co nejvíc omezili užívání methylbromidu. Do prognóz zasahuje také už zmíněný sluneční cyklus. Máme modely, které nám říkají, co můžeme v souvislosti se slunečním cyklem očekávat. Co ale nemůžeme předpovědět, jsou jevy jako třeba exploze vulkánů a těžko se nám předvídají i meteorologické změny.
Víme o tzv. ozonové díře nad Antarktidou. Je možné, že by se podobná objevila i jinde?
Ona je jedna podobná na Arktidou. Asi bychom ji nedefinovali jako ozonovou díru, ale je to místo, kde ozonu chybí hodně. Takže jedna podobná existuje nad Arktidou, ale je mnohem menší.
Montrealský protokol je často prezentován jako velice důležitá a úspěšná smlouva. Je dost silný na to, aby pomohl ozonovou vrstvu zachránit?
To se musíme podívat na jednotlivé chemikálie, některých totiž v atmosféře stále přibývá, jiné zase neubývají tak rychle, jak by mohly. Základní otázkou je, co dělat s látkami, které jsou stále vázány ve starých chladicích nebo protipožárních systémech. Je rozdíl, jestli se budeme snažit, aby se nedostaly do atmosféry, nebo je necháme jen tak uniknout. V této oblasti by protokol mohl být přísnější.
Je tu znovu otázka methylbromidu (používá se například jako dezinfekční prostředek v zemědělství, podle protokolu by ho vyspělé země měly přestat používat do roku 2005 – pozn. aut.). Některé státy pro sebe požadují výjimky z protokolu. Mohou pro to mít dobré důvody, musíme si ale uvědomit, že pokud výjimky dostanou, bude to mít na ozonovou vrstvu silný dopad.
Trochu jiná je situace u hydrochlorofluorkarbonů (HCFC – používají se například v chladicích zařízeních a klimatizacích – pozn. aut.), které ničí ozon relativně méně. U nich by se ale mohlo stát, že po nich obrovsky vzroste poptávka v rozvojových zemích. Pak bychom se jim museli také víc věnovat.
Problém s ozonovou vrstvou tedy není možné považovat za vyřešený ...
Montrealský protokol funguje. Bylo by ale velmi hloupé domnívat se, že jde o vyřešenou věc, o kterou už se nemusíme starat. Právě teď je v atmosféře mnohem víc látek, které poškozují ozonovou vrstvu, než v ní kdy bylo (samozřejmě odmyslíme-li si malé výkyvy). Proto je také úbytek ozonu na maximu nebo ho v nejbližších letech dosáhne. Situace by se ale měla postupně zlepšovat. Pokud by se však rozšířila atmosféra úspěchu a lidé propadli přesvědčení, že problém už byl vyřešen, pak by mohli politici začít ignorovat například snahy o zákaz dalšího používání methylbromidu. A to by bylo velmi nebezpečné.
Proč byl Montrealský protokol (na rozdíl například od Kjótského protokolu) tak úspěšný?
Základní ekonomický postoj k vyřešení problému s ubýváním ozónu je úplně jiný než v případě klimatických změn. Chemikálie, které se na poškozování ozonové vrstvy podílejí, nejsou pro průmysl tak významné. Když vyrábíte třeba lednice, stojí vás chemikálie pár dolarů, zatímco celý výrobek přijde na stovky.
V případě Kjótského protokolu jde ale o produkci energie – a ta je základem jakékoli ekonomické činnosti. Kvůli tomu nebyly ekonomické tlaky v případě Montrealského protokolu tak obrovské, jaké jsou v případě Kjótského protokolu.
Montrealský protokol – v roce 1987 se státy dohodly, že omezí emise chemických látek poškozujících ozonovou vrstvu planety, bez níž by na Zemi nebyla možná většina života. Tak vznikl Montrealský protokol. Česko se k signatářským zemím, jejichž počet se blíží 190, přidalo v roce 1994. Úmluva v současnosti reguluje výrobu a distribuci přibližně stovky látek.
reklama
