Goran Sušić: I kameny mají srdce
Co je cílem vašeho ekocentra?
Goran Sušić: Chceme, aby přijelo co nejvíc dobrovolníků, kterým ukážeme náš přístup k přírodě a ke světu. V jedné skupině se sejdou lidé třeba z Japonska, Itálie a Kostariky a mezi sebou mluví jako lidské bytosti, ne jako běloši, žlutí, černoši a rudoši. A všichni u nás mají šanci porozumět přírodě tak, jak ji rozuměli naši předci, a pochopit, co všechno z toho jsme už zapomněli. Pokud si například uvědomí, že duch mého prapradědy stále žije v dubu, pak ho nepokácí. Tady se říká, že když v lese šumí listí, hovoří k nám naši předci. Chtějí nám něco říct. Pro moderního člověka jsou to ale jen podělané stromy, z kterých bychom měli udělat nábytek nebo něco podobného.
Věříme, že pobyt u nás může lidi změnit. Jako je to napsáno na začátku naší první ekostezky: Když projdeš bránou a celou stezkou, vrátíš se jako nový, možná i lepší člověk. To lepší spočívá v tom, že budeš schopen cítit a vnímat víc než předtím. Vnímat víc sebe, vnímat víc boha, který je v tobě, a ne někde na nebesích. Pochopíš, jak může být bůh ve mně stejně jako v hadovi, ve stromu a ve větru, pochopíš, že i kameny mají srdce. Jsme jedno dohromady s přírodou a planetou.
Další informace o ekocentru v Beli a ochraně supů na ostrově Cres si nenechte ujít v článku Tahle reportáž je pro supa.
Jsou dvě skupiny lidí. Jedni si chtějí vzít všechno kolem sebe, chtějí peníze, chtějí ženy, chtějí auta, domy, chtějí všechno. Ti druzí ale říkají: Já mám pro sebe dost, mám západy slunce, mám ranní oblohu, v noci pozoruji hvězdy. To mi nikdo nemůže vzít. Patří mi to stejně jako já patřím Zemi a lesu. Nechci "vlastnit" les, protože les "vlastní" mě, já jsem jeho součástí.
Tenhle přístup ale nenaučíte každého, to nelze učit v přednáškách na univerzitě. Proto jsem se v roce 1995 rozhodl z univerzity a z Akademie věd odejít do Beli (Beli je půvabná malá vesnička v severní části ostrova Cres - pozn. aut.) a rozjet projekt, v němž by se lidé mohli cítit sami sebou. Naši dobrovolníci - samozřejmě že ne všichni, někdy 90 %, někdy 80 % z nich - tu mohou být sami sebou. V naší "knize dojmů" si můžete přečíst, jak se zde cítili.
 |
|
| Goran Sušić, ředitel Ekocentra Caput Insulae Beli (ECIB). | |
| Foto: ECIB
|
Jaké byly hlavní přírodovědné důvody vzniku centra?
Prvním důvodem byla záchrana supa bělohlavého. Supy jsem začal studovat i chránit před třiadvaceti lety. Když jsem začal analyzovat, proč tu stále jsou, zjistil jsem, že pro celý ostrov jsou velmi důležité ovce. Nejmíň 2000 let tady lidé používali ovce jako jediné domestikované zvíře a supi jsou závislí na jejich chovu.
Později jsem zjistil, že na Cresu je rozsáhlý les rozdělený 45° severní šířky. To je silná ekologická hranice. Od 45° severní šířky je stejně daleko k pólu i k rovníku. Směrem k pólu je kontinentální, tedy mírné klima, na jih je subtropické klima. V lesích na severu ostrova najdete velké duby, jedlé kaštany a další spíš "evropské" stromy, zatímco na jihu je středozemský (mediteránní) les skoro stejný jako v celém Středozemí, ve Španělsku, Řecku, Itálii.
Z ekologického hlediska je ostrov jedinečný. Například celkový počet rostlinných druhů na Cresu je 1500, což je víc než v celé Velké Británii, kde jich žije jen 1200. Žádný z ostatních jaderských ostrovů nemá víc než 900 rostlinných druhů. Počet druhů ještěrek a obojživelníků je tady největší ze všech ostrovů Středozemního moře včetně Sardínie a Sicílie, které jsou mnohem větší než Cres. A pak je tu mnoho zvláštností, například obrovské Vranské jezero s miliony kubických metrů pitné vody. Nevíme, odkud se voda v jezeře bere, a přestože jsou na ní závislé ostrovy Cres i Lošinj, hladina zůstává na přibližně stejné úrovni. Na ostrově je také mnoho malých jezírek a nádrží, u nichž nebo v nichž žijí jedineční obojživelníci, hadi, žáby atd. Dobře chráněné jsou zdejší lesy, roste tu pět druhů dubů, některé stromy jsou stovky let staré. Žije tu také 25 druhů vážek a možná i víc, protože je zatím nikdo podrobně nestudoval. Jsou tu i jeskyně se endemickými druhy, které žijí jen v oněch jeskyních a nikde jinde na světě.
Na celém Cresu je navíc hustota obyvatel jen osm lidí na kilometr čtvereční, a to jsou ještě skoro všichni v jednom městě. Na ostrově žije asi 2800 lidí a z toho 2700 v hlavním městě Cresu a 100 lidí v ostatních vesnicích. Ostrov je vlastně prázdný.
Takže vy asi chcete celou oblast chránit...
Ano, to je náš cíl. Když lidé slyší ochrana přírody, napadne je nejdřív národní park nebo nějaký druh chráněné rezervace. Já ale říkám, že pokud lidé chtějí chránit přírodu jejím oplocováním nebo nějak podobně, je to na nic a je to jen na krátkou dobu. Přístup musí být ucelený, holistický. Chránit se musí i kultura, tradice a způsob života místních lidí. Zároveň se jim ale musí dát možnost, jak žít líp. Mladí lidé zůstanou žít v hezké přírodě, musejí mít ale dostatečné příjmy. A abyste tady mohl mít dostatečné příjmy, potřebujete ekoturistiku, potřebujete najít cestu, aby turistů nepřijíždělo mnoho, ale aby přijížděli po celý rok. Ne že se jich na dva měsíce s hlukem přivalí hordy, po kterých zůstane odpad, znečištění, a malé příjmy, protože si všichni přivezou jídlo s sebou a tady vypijí tak maximálně pivo v restauraci - jediné, na čem se vydělává, je pronájem místností. Sem by ale mohli jezdit lidé, kteří chtějí jíst ekologické potraviny, kteří budou chtít maso z ovcí, jimž se necpou hormony a antibiotika a jež se volně pohybují po půdě, která není ošetřována pesticidy. I sýr z mléka těchto ovcí nebo suvenýry, ponožky atd. z ovčí vlny jsou pro tělo mnohem zdravější. Lidé by si takové místo mohli oblíbit. Pokud se nám to podaří a stihneme to včas, mohli bychom zastavit ubývání obyvatel ostrova a mohli bychom i zvyšovat počet ovcí a zachovat krajinu, jaká tu je po tisíce let.
 |
||
| Krajinu Tramuntany zdobí plastiky chorvatského sochaře Ljubo de Kariny. | ||
| Foto: ECIB
|
Půda je tu soukromá, nebo státní?
Téměř všechno je soukromé.
Soukromníci vašim představám rozumějí? Chtějí se na jejich uskutečňování podílet?
Když jsme před víc než deseti lety začínali, nerozuměli nám. Lidé si mysleli, že chci skoupit všechnu půdu a pak ji asi prodat někomu bohatému. "Za pár let mu to určitě něco hodí," říkali si. Po deseti letech jsem nic nevydělal, ale jim se žilo líp. Každý rok se to zlepšovalo. S dobrovolníky jim čistíme jezírka s vodou, opravujeme cesty skrz les, pomáháme jim sehnat ovce dohromady a pomáháme i se stříháním vlny. Pomáháme jim s česáním oliv - zdejší lidé už jsou dost staří a nemohou posbírat sklizeň ze všech oliv, protože stromy jsou roztroušené daleko od sebe. Opravujeme kamenné zídky a vůbec pomáháme tolika způsoby, že nás dnes vidí trochu jako dobré duchy.
Někteří z místních už chápou, proč jsem sem přišel. Ne ale všichni, někteří si stále říkají: "Nezbohatl sice po prvních deseti letech, ale v těch dalších deseti už to určitě přijde." Ale pak jeden z mých přátel, novinář z místních novin, napsal: "Pokud by chtěl zbohatnout, stačilo mu, aby před dvaceti lety, když přišel na ostrov, začal budovat dům. Za dvacet let by ho měl v pohodě hotový a dnes ho mohl pronajímat turistům a bohatnout. Kdyby chtěl zbohatnout, měl dost příležitostí to udělat jinak, než plahočením se s dobrovolníky, ochranou supů a zdejšího kulturního dědictví, vytvářením ekostezek atd." Některým lidem to pomohlo otevřít oči.
Jak dlouho vlastně supi na ostrově žijí?
Nejméně 20 000 let, kosterní nálezy dokazují, že tu byli už před poslední dobou ledovou. Možná jsme ale svědky jejich několika posledních let. K útesům dnes připlouvají turisté s velkými čluny a supy ruší. Potápěči, kteří parkují své čluny u útesů a celý den se potápějí, mají pocit, že nemohou nikoho rušit. Ale člun supy ruší i bez hluku - když je zakotven blízko hnízda, dospělí nepřiletí celý den, aby nakrmili mláďata. Po několika letech pak samozřejmě nechtějí mít hnízdo na takovém útesu. Zůstává míň a míň útesů, které jsou pro hnízdění dostatečně klidné. Navíc ubývá ovcí. Před 50 lety jich bylo na ostrově 35 000, dnes je to 15 000.
Nejhorší jsou ale přemnožená divoká prasata. V roce 1986 lovci severní část ostrova odřízli plotem a vysadili tam 50 divokých prasat a také daňky a muflony. Šlo o vysoce postavené komunisty, jednoho ze Záhřebu, jednoho z Rijeky a jednoho z Cresu. Velcí šéfové chtěli místo, kam si jezdit v důchodu zastřílet. (Komunističtí šéfové měli vůbec v oblibě nechávat se fotit s nohou na mrtvole medvěda. Asi se přitom cítili jako velcí kluci.)
Velmi brzy poté prasata plot zničila. Na začátku se je ale snažili držet za plotem a krmit je, protože chtěli mít co nejlepší trofeje. Prasata se ale hrozně rychle rozmnožovala, dnes už jich je asi 1000, jsou rozšířené po celém ostrově a naučila se zabíjet ovce. Pokud se nic nezmění, nastane brzy úplná katastrofa. Tisíce prasat pozabíjejí tisíce ovcí, což povede ke konci pasení ovcí na ostrově. Přitom pastevecká kultura na Cresu je úplně unikátní, protože zdejší ovce creska pramenka nežije nikde jinde na planetě. Je schopná pít slanou vodu, může bez vody přežít měsíce, umí šplhat jako kamzíci, dokonce už tu byly i pokusy přivést sem jiné ovce, ať už z Chorvatska nebo z Nového Zélandu, ale žádné z nich tu nebyly schopné přežít. Pokud tyto ovce vyhynou, bude to konec i supů, konec endemických rostlin a konec zdejší krajiny. Tady existuje tradiční historický trojúhelník: lidé, ovce, supi. Lidé byli závislí na supech, kteří "uklízeli" mrtvé ovce, ovce byly závislé na lidech a na ovcích byli závislí supi. Tak tu žili pěkně pohromadě a lidé o té závislosti věděli - bohatí obyvatelé ostrova měli v 16. a 17. století supa ve znaku nebo na hrobech. Lidé supy ctili.
 |
|
| Kamenitá půda Cresu. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Je možné proti prasatům a lovcům něco dělat?
V současné chvíli je celý ostrov na naší straně. Dnes už nás podporují i lidé z jiných ostrovů. Chceme eliminovat všechny zvířecí druhy, které sem byly přivezeny, tedy divoká prasata, daňky a muflony. Lovecká lobby a lidé z chorvatské vlády ale chtějí pokračovat v lovení. Rozhodli se dokonce porušovat zákony. Pro Cres je připraven územní plán, v němž se přímo říká, že 31. prosince 2003 musí být plot odstraněn a všechna zvířata, která byla na ostrov uměle dopravena, musejí být odstraněna. Chorvatsko schválilo zákon o ostrovech, který má podpořit jejich rozvoj, aby z nich neodcházeli obyvatelé. Měl jsem vliv na některé části zákona a snažil jsem se prosadit, aby bylo striktně zakázáno přivážet na ostrovy nová zvířata, i třeba zajíce, protože to stejně jako v Austrálii může kdykoliv znamenat problém.
Zákon je velmi dobrý, lovci na něj ale kašlou. Jako země stále nejsme schopni respektovat zákony a spíš se snažíme je nějak obcházet. Naši politici se navíc nechávají zkorumpovat. Kombinace těchto vlastností vedla k tomu, že po 1. lednu 2004 přišli lovci s jiným řešením. Chtějí plot spravit, aby mohli držet prasata vevnitř, a nechat jednu díru, aby se prasata z ostrova mohla vracet. To je úplná blbost, ale lovci holt chtějí lovit a získávat trofeje. 1000 zvířat, to je dost peněz. Ale nejde jen o střílení, k tomu patří i chlastačky, na kterých se plácají po ramenou, jací jsou borci, že se všemi těmi moderními zbraněmi dokázali zabít jedno zvíře.
Jsou přitom schopní zničit kulturu celého ostrova, proto chceme otevřít oči všem, kterým to není jedno. Potřebujeme podporu i od nevládních organizací z jiných zemí, potřebujeme podporu od zelených stran z evropských zemí. Tím se zvýší tlak na naši vládu, aby si uvědomila, že ostrov nepatří několika přihlouplým politikům v Záhřebu, ale celému Chorvatsku a Evropě. Ať lidé přijedou, tady se mohou ještě dotknout dubu, který je starý až 800 let. To je jedinečná příležitost, která patří všem a ne pár boháčům, kteří jsou zrovna u moci. Za pár let už ale může být pozdě.
Goran Sušić - chorvatský ornitolog a ochránce přírody. Bývalý ředitel Ornitologického ústavu chorvatské Akademie věd. Založil Ekocentrum Caput Insulae Beli, které se snaží chránit severní část chorvatského ostrova Cres. Autor odborných i populárně naučných ornitologických knih, především o supech. Věnuje se zejména supům bělohlavým, případně ekologii ptačích společenstev.
Podrobnější informace o ekocentru v Beli a o možnostech dobrovolné účasti na práci centra naleznete na adrese http://www.caput-insulae.com
reklama
