Gröger: OSN nemůže vymáhat sjednané závazky, ale WTO ano
Pokud je Česká republika "plně oddána cílům WTO", jak prohlašuje náměstek Somol ve své řeči, znamená to, že se vůbec na ministerstvu nediskutuje, co lze přijmout a co nikoliv, ale protože to říká WTO, nekriticky to přijímáme?
To, že "Česká republika je plně oddána cílům WTO" v žádném případě neznamená, že se nejen na MPO, ale v rámci všech ministerstev a vlády nepřipravuje stanovisko ČR pro jednání. Znamená to zcela prostě a jednoduše, že hodlá naplňovat to, co je uvedeno v preambuli Dohody o zřízení WTO, tedy: "vztahy v obchodní a ekonomické oblasti by měly být zaměřeny na zvýšení životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti a vyšší a stále rostoucí úrovně reálného důchodu a efektivní poptávky a na zvýšení výrobky a obchodu zbožím a službami, což umožní optimální využití světových zdrojů v souladu s cílem trvalého rozvoje.
Členové WTO chtějí zároveň ochraňovat a zachovávat životní prostředí a rozvíjet prostředky k tomu určené tak, aby to bylo slučitelné s jejich potřebami a zájmy, vztahujícími se k různým úrovním ekonomického rozvoje." V téže preambuli se dále říká, že "je nutné vyvíjet rozhodné úsilí k tomu, aby si rozvojové a zvláště nejméně rozvinuté země zajistily podíl z růstu mezinárodního obchodu, který odpovídá potřebě jejich ekonomického rozvoje" (jinými slovy jde o větší integraci těchto zemí do mnohostranného systému obchodu).
Co si představit pod tvrzením "abychom mohli těžit ze synergie, která existuje mezi otevřeným obchodním systémem a ochranou životního prostředí"?
"Synergie, která existuje mezi otevřeným obchodním systémem a ochranou životního prostředí" znamená, že jde o souvztažné jevy, které se vzájemně podporují a ovlivňují a že by měl být řešen vztah mezi nimi a ne aby byl upřednostňován jednoznačně obchod nebo na druhé straně životní prostředí. Ochrana životního prostředí je ostatně zapsána už v preambuli Dohody o zřízení WTO. V zásadě jde o zahájení jednání o vztahu obchod - životní prostředí, které řada členských států WTO odmítá.
V "Zásadách postupu delegace České republiky na V. Konferenci ministrů členských zemí Světové obchodní organizace" se mj. píše: [Delegace] "bude prosazovat odstranění netarifních překážek obchodu a úplnou liberalizaci obchodu s tzv. environmentálním zbožím." Co je úplná liberalizace obchodu s tzv. environmentálním zbožím a co se rozumí pojmem environmentální zboží?
Úplná liberalizace znamená snížení celních sazeb na nulové hodnoty a nepřijímání žádných netarifních (tj. kvóty, licence, množstevní omezení) překážek obchodu. Obchod s tímto zbožím je tedy v zásadě volný. Řada členů WTO se na této zásadě pro obchod s environmentálním zboží shoduje.
Podstatně větším problémem je dohodnout se, co to vlastně environmentální zboží z pohledu WTO je. Velmi hrubě vzato je to zboží, které chrání životní prostředí nebo napomáhá k jeho zlepšení. Návrhů konkrétních seznamů environmentálního zboží se ve WTO objevilo několik, žádný z nich nebyl však přijat, většinou měly řadu výhrad rozvojové země (existuje např. seznam OECD, návrh Japonska i další varianty – jsou v oficiálních dokumentech WTO).
V prezentaci se také hovoří o prosazování nelineárního harmonizující vzorce ke snížení tarifů. O co se jedná?
Jedná se o snižování cel u průmyslových výrobků. Jde o vzorec, který má být použit ke snížení cel pro všechny položky těchto výrobků. Nelineární znamená takovou formu, která by cla nesnižovala rovnoměrně. Harmonizační znamená, že se mají sblížit úrovně celních sazeb všech členů WTO (nikoli na stejnou úroveň, pouze rozdíl mezi nimi se má zmenšit).
Několik slov k tomu, proč tato formulace. V současné době mají vyspělé státy průměrné celní sazby u průmyslových výrobků do 5 %, výjimečně v rozmezí o málo vyšším. Průměrné celní sazby rozvojových zemí se i u průmyslových výrobků pohybují v desítkách procent, žádnou výjimkou nejsou sazby u některých druhá výrobků přes sto procent.
Rozvojové země navrhují použití lineárního vzorce, který by snížil cla rovnoměrně. Jestliže má např. vyspělá země clo u imaginárního výrobku clo 4 % a rozvojová země 40 %, pak by použití lineárního vzorce (např. snížení navrhované některými rozvojovými zeměmi v podobě o 30 % pro vyspělé země, o 10 % pro rozvojové země) znamenalo, že po snížení by clo vyspělé země představovalo 2,8 %, pro rozvojové země 36 % - čili rozdíl stále obrovský.
Použití nelineárního harmonizačního vzorce my např. mohlo snížit stejná cla na 2,8 % a 25 % nebo jinou nižší sazbu, čímž by se sice zachovala vysoká cla pro rozvojovou zemi, ale rozdíl by se podstatně snížil.
Aktivisté z různých světových nevládních organizací se domnívají, že jednání obchod - životní prostředí by mělo probíhat jinde než pod hlavičkou WTO, například na půdě OSN. Jaký je postoj ministerstva a potažmo ČR?
V zásadě lze samozřejmě o této problematice jednat v jakékoli mezinárodní organizaci, např. v rámci struktury OSN. Jak je však zřejmé, závěry ani z nejvyšších konferencí OSN nejsou vždy státy dodržovány (viz např. Kjóto – markantní příklad zrovna ze životního prostředí). Tyto organizace totiž nemají přijatý proces vymahatelnosti sjednaných závazků, který by přinutil vlády přijaté závazky respektovat.
WTO je jediná mnohostranná mezinárodní organizace, která sjednává závazné a zároveň vymahatelné závazky vlád. Tomu slouží tzv. proces při urovnávání sporů. Navíc je problematika obchodu ve vztahu k životnímu prostředí zařazena do tzv. Rozvojové agendy WTO z Doha (tj. pracovního programu jednání WTO), takže se o tom ve WTO jednat musí.
Jestliže jednání v rámci WTO za jednotlivé státy povedou pouze zástupci ministerstev obchodu, dá se předpokládat, že jejich postoj bude vždy tíhnout spíš k preferování témat obchodních. Jak zaručí, že budou brány v potaz otázky životního prostředí? Neměli by na jednání jezdit vždy i zástupci ministerstev životního prostředí? Nebo alespoň podrobně konzultovat spolu postoje k různým otázkám?
WTO je mezivládní organizace. Delegace členských států na konferencích vedou ministři pověření vládami, většinou ti, v jejichž kompetenci je buď zahraniční obchod nebo vnější vztahy. V České republice je to Ministerstvo průmyslu a obchodu (celkový gestor účasti ČR ve WTO). To však ani zdaleka neznamená, že by se jednání ve WTO zúčastňovali pouze zástupci ministerstev odpovědných za obchod. Např. česká delegace v Cancúnu byla vedena představitelem Ministerstva průmyslu a obchodu, dále však byly na úrovni náměstků ministrů zastoupeny Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo zemědělství (do jehož kompetence částečně spadá problematika životního prostředí), Ministerstvo financí a Ministerstvo životního prostředí (náměstek Novotný).
Rovněž jednání Výboru WTO pro obchod a životní prostředí se pravidelně zúčastní zástupci Ministerstva životního prostředí. Zároveň vedou v rámci ČR pracovní skupinu pro přípravu českých stanovisek pro tuto problematiku.
reklama
