Hana Hudcová: Dunaj je stále krásný, lidskou činností už byl ale pozměněn opravdu hodně
Ekolist: Odkud kam vedla expedice Společný průzkum Dunaje 2 a jak dlouho trvala?
 |
|
| Hana Hudcová - v brněnské pobočce Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., v.v.i se věnuje především jakosti vod v oblasti těžby uranu u Dolní Rožínky a vlivu vodních staveb na řeku Jihlavu u Dalešic a Mohelna (tedy v oblasti jaderné elektrárny Dukovany). Jako jediná z ČR se v srpnu a září 2007 zúčastnila expedice Společný průzkum Dunaje 2. | |
| Foto: vědecký tým expedice Společný průzkum Dunaje 2 |
Hana Hudcová: Expedice začala v německém Řezně a skončila po přibližně 2400 kilometerch v deltě Dunaje. Trvala 50 dní. Po celou dobu jsme pluli na třech lodích, největší z nich, což byl původně říční ledoborec, se jmenovala Széchényi. Na ní jsme bydleli, spali a jedli. Další lodí byl Argus, na němž byla umístěna laboratoř a odehrávala se na něm téměř veškerá práce. Třetí loď Vienna 115 (jinak taky Piscius) sloužila k průzkumu ryb.
Jaký byl váš úkol?
Patřila jsem do skupiny tří chemiček. Obě rumunské kolegyně měly na starosti základní chemické rozbory a odběr plavenin, já jsem měla na starosti hlavně sítování sedimentů, v nichž se pak zjišťovala přítomnost různých nebezpečných látek. Pracovala jsem i na extrakci ropných látek a měřila přítomnost radonu ve vodě - to je totiž známka toho, že v daném místě do toku Dunaje pronikají podzemní vody. Odebírala jsem rovněž vzorky pro radiologické analýzy.
Sledovali jste pouze znečištění nebo i něco jiného?
Expedice byla složena hlavně z biologů. Nová evropská směrnice o ochraně vod se totiž soustředí především na ekologický stav řek a tedy na biologii vod. Vedle nás a biologů byl v posádce taky hydromorfolog, který zkoumal, jak vypadají břehy řeky, upravenost koryta apod. Biologové sledovali jak makrofyta, tedy rostliny většinou rostoucí při břehu řeky, tak i fytobentos a fytoplankton, což jsou velmi zjednodušeně řečeno různé mikroskopické přisedlé nebo plovoucí řasy. Zajímali se i o makrozoobentos, což jsou laicky řečeno živočichové, kteří ve svém larválním stadiu žijí při dně řeky. Součástí expedice byli i rybáři zkoumající mimo jiné druhovou pestrost ryb, ti však měli trochu jiný program. Odebrali jsme vzorky na 96 místech (tzv. profily) na Dunaji a při ústích hlavních přítoků a národní týmy jednotlivých zemí ještě na dalších 28 místech na přítocích Dunaje. Místa byla vybrána předem Mezinárodní komisí pro ochranu Dunaje.
Jak běžný pracovní den na lodi vypadal?
Vstávali jsme v šest ráno, do hodiny jsme se přesunuli na loď s laboratoří a vyráželo se na první odběrové místo. Tam čtyři členové týmu v neoprenech odebrali z vody vzorky a my je třídili a zpracovávali. Analýzy probíhaly zčásti už na lodi. Vzorky, se kterými jsme nepracovali přímo, pak byly v průběhu cesty doručovány do jednotlivých laboratoří ve všech státech, které na expedici spolupracovaly. Dopoledne jsme obyčejně udělali 1-2 profily, pak jsme měli oběd, po obědě zase 1-2 odběry. Výjimečně jsme skončili v 16-17 hodin, většinou jsme však pracovali až do 20-21 hodin a několikrát jsme končili i po půlnoci. Mnozí pracovníci totiž museli ještě odebrané vzorky zpracovat či zanalyzovat, já jsem zase například musela sítovat vzorky sedimentů.
Jen výjimečně se nám podařilo podívat se z lodi třeba na procházku do města. Občas, vždy ve velkých městech na Dunaji, jsme se účastnili setkání s veřejností, při nichž jsme vysvětlovali, co na lodi děláme a jaký je smysl naší cesty. Informovat o Dunaji, vzbudit o něj mezi lidmi zájem, aby si uvědomili, že se o něj musíme trochu víc starat, byl jeden z důležitých cílů výpravy. Většina lidí potřebuje vidět čísla - zvlášť pro ty, kteří mají povodí Dunaje na starosti, jsou důležitá. Naše expedice je přináší, a proto jsme se na ni snažili hodně upozorňovat.
Nestalo se, že se někde nepodařilo odběr provést?
 |
||
| Rybáři odebírají vzorky při průzkumu Dunaje. | ||
| Foto: vědecký tým expedice Společný průzkum Dunaje 2 |
Z hlediska sedimentu byla místa, kde se odběr provést nedal - buď ho tam bylo málo, nebo byl příliš písčitý. Samozřejmě že i podmínky odběru byly chvílemi náročné, třeba foukal silný vítr a pršelo, a přesto jsme museli vzorky odebírat. To jsem kolegy obdivovala, protože museli třeba po prsa do vody, a co si budeme povídat, Dunaj zrovna není zahradní bazén.
Na cestě jsme pochopitelně naráželi i na další problémy. Hned na začátku třeba kvůli velkým dešťům a vysoké hladině nemohla loď Széchényi proplout pod mostem v Deggendorfu a my se na ní každý den po práci museli vracet po břehu autem. Další povodňová vlna nás chytla za rumunskou nádrží Železná vrata II, naštěstí nebyla nijak obrovská. Někdy se nám zase za silného větru či v důsledku rychle projíždějícího plavidla silně rozhoupala loď. Menší loď Vienna 115 se dokonce málem převrátila, když v jedné z plavebních komor začaly silně bouřit vlny. Kolegyni jednou zadrželi rumunští pohraničníci při odběru vzorků. Vystoupila na břeh a neměla u sebe pas, tak jí ho kolegové museli dopravit a až potom ji pohraničníci pustili. Při převážení vzorků do laboratoře zase v Rumunsku řidič nešťastnou náhodou zabil jednoho ze čtyř koní, kteří mu vběhli do cesty. Stalo se to v noci, sám řidič si zoufal, že nemohl nic dělat - buď by narazil do tří koní, nebo do jednoho. Často nám práci ztěžovalo i počasí. Navzdory tomu, že jsme pluli v srpnu a září, byla u vody dost zima a nakonec jsem musela poprosit kolegy z Brna, aby mi poslali teplou vestu, kterou běžně nosím do terénu na podzim a v zimě.
Co jste zjistili o kvalitě vody v Dunaji?
Podrobnější závěry jsou k dispozici zatím jen z prvního společného průzkumu Dunaje v roce 2001 (viz box). My jsme na lodi prováděli pouze částečné analýzy, souhrnné výsledky budou představeny až na konferenci ve Vídni v září 2008. Nicméně z měření na lodi například víme, že oproti prvnímu průzkumu Dunaje se mírně zvýšil obsah dusičnanů ve vodě a naopak se mírně snížil obsah fosforečnanů. Dusičnany jsou pravděpodobně spojené především s odpady ze zemědělství, množství fosforu v řece zase může částečně souviset s jeho množstvím v pracích prášcích. Nezáleží samozřejmě jen na nich, na tomto příkladu je ale vidět, že kvalitu vody v řekách může svým přístupem ovlivnit opravdu každý člověk.
Která místa jsou nejproblematičtější?
Hlavním problémem Dunaje jsou jeho přítoky, které přinášejí velké množství znečištěné vody. Z mikrobiologických měření, která se dělala už na palubě, vyplynulo, že mezi ty vůbec nejhorší přítoky patří průmyslem znečištěný Russenski Lom v Bulharsku a taky rumunská řeka Arges. Ta skrz své přítoky svádí do Dunaje odpadní vodu z Bukurešti. Oba přítoky tak vlastně reprezentují hlavní problémy čistoty Dunaje - velká města a průmyslový odpad.
Jak je na tom ve srovnání s ostatními zeměmi ČR?
Máme na znečištění určitý podíl, na základě neúplných analýz ale zatím nejde dělat přesnější závěry. Obecně by se dalo říct, že střední a spodní část toku je znečištěnější než ta horní. Ale to platí skoro u každé řeky v civilizovaných oblastech, protože čím větším územím protéká, čím víc nabírá přítoků, tím bývá znečištěnější. Každopádně povodí Moravy patří do povodí Dunaje a následky našeho zacházení s řekami pociťuje i Dunaj.
 |
|
| Soutěsky Kazaně v oblasti nádrží Železná vrata - jedno z nejhezčích míst na Dunaji. Po stranách tok lemují jeskyně. | |
| Foto: vědecký tým expedice Společný průzkum Dunaje 2 |
K čemu došli vaši kolegové biologové?
Občas byli až překvapeni, jak bohatý a pestrý život v Dunaji nacházeli, pozorovali třeba druhy, které ani nečekali. S potěšením zjišťovali, že příroda má opravdu sílu se zotavovat.
Byl na řece velký provoz?
Docela ano. Není to jako na českých dálnicích, člověk ale po řece opravdu nejede dlouho sám. Jsou vidět jak turistické výletní lodě, některé z nich opravdu obrovské, tak nákladní doprava.
Jaký Dunaj vlastně je?
Je nádherný, síla vody je úžasná. Krásná krajina je třeba v Rakousku, i když je tam hodně plavebních komor. Mimořádně pěkné je to pak na hranicích Rumunska a Srbska v soutěskách Kazaně v oblasti nádrží Železná vrata. Řeka tam místy protéká v hlubokém korytu mezi skalnatými srázy a po stranách tok lemují jeskyně. Kopcovitá krajina v Rumunsku je zvláštní i díky tomu, že tam k řece doléhá trochu jiná kultura, než je ta naše. Na břehu jsou vidět povozy s koňmi, vesnice žijí blíž přírodě a uchovávají si neindustrializovaný nádech.
Často jsme ale taky pluli tři čtyři dny naprostou rovinou a viděli jen nalevo stromy, napravo stromy a jinak vodu. To je ale asi přirozené na všech velkých řekách. Škoda je, že dřív byly břehy lemovány lužními lesy s obrovskými jednotlivými stromy, zatímco dnes jsou vidět hlavně umělá stromořadí.
Proplouvali jsme i oblastí, kde byly opuštěné domy, rozstřílená továrna a rozbité budovy po nedávné válce mezi zeměmi bývalé Jugoslávie. To se člověka dotýká pocit utrpení a nebezpečí, současně s odplutím vody ale naštěstí odplul i tento pocit.
Hezké je ústí Dunaje. Na závěr expedice jsme se byli podívat i v jednom malém rameni v deltě, kde je příroda nejzachovalejší. Kanály jsou tam úzké, všude poletuje spousta ptactva, občas se tam voda rozlévá do šířky.
Na Dunaji jsou stále zachována krásná přírodní místa. Je ale pravda, že lidskou činností už byl pozměněn opravdu hodně. Rozhodně to ale není tak, že by podél břehu byla jedna továrna za druhou. I v deltě však jsou vesničky, které mají zpevněné břehy betonem. Skoro po celé délce toku je taky Dunaj na březích doslova lemován PET lahvemi, které přitom není problém odhodit na nějaké patřičné místo. Z toho je člověku opravdu smutno.
Zůstal ve vás po expedici nějaký celkový dojem?
Celkově na výpravu vzpomínám jednoznačně v dobrém. Členové týmu byli nejen odborníky ve svých oborech, ale taky příjemní a vstřícní lidé a i přes celkovou náročnost expedice vládla na lodích přátelská atmosféra. Vedoucí týmu mi někdy první nebo druhý týden expedice řekl, že když se člověk s Dunajem jednou takto propojí, už mu navždy zůstane v srdci. Dnes cítím, že měl pravdu.
| Společný průzkum Dunaje 1
Expedice plující po celém toku Dunaje se poprvé uskutečnila v roce 2001. Stejně jako tu loňskou ji koordinovala Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje (MKOD), což je organizace, kterou založily podunajské státy, aby se jim podařilo naplnit tzv. Úmluvu o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, již podunajské země podepsaly v roce 1994. Hlavním problémem Dunaje je jeho znečištění. Aby se ho dařilo snížit, je třeba nejdřív znát přesná a vzájemně srovnatelná data. Proto se podunajské země dohodly na společné expedici po celém toku řeky. Z prvního průzkumu v roce 2001 vyplynulo, že v řece je stále vysoká úroveň biodiverzity a vzácných druhů. Podle MKOD ale výzkumníci zjistili i znepokojivé množství organického a mikrobiologického znečištění a rovněž vysokou míru znečištění těžkými kovy, ropnými látkami z lodí, pesticidy a dalšími chemikáliemi. |
Rozhovor je převzat z tištěného Ekolistu 01/2008.
reklama
