Hlobil: Mats Karlesson byl zaskočen, že si nevládní organizace nenechaly u Salvátora nic líbit
EkoList: Jiná zpráva dnes skončila, jaký byl její cíl?
Petr Hlobil: Hlavním cílem bylo umožnit české veřejnosti, stejně tak zahraniční aktivistům a nevládním organizacím, kteří přijedou do Prahy, seznámit se s názory jiných nevládních organizací a odborníků na MMF a SB. Snažili jsme se vybrat takovou pestřejší sestavu, aby to nebyla jednolitá skupina. Prezentovaly se tam ty organizace, které chtějí banku a fond v podstatě zavřít, stejně tak jako ty, které si myslí, že by se banka a fond měly reformovat. Když se podívám zpátky, mám dojem, že tyto čtyři dny, splnily svůj účel. Zároveň jsme fórum doplnili videofestivalem, kde byl sál pokaždé plný. Lidé měli šanci se bavit s lidmi z globálního Jihu, rozvojových zemí, s odborníky, konfrontovat své názory a o to šlo.
EkoList: Myslíte, že SB a MMF vyslyší požadavky vzešlé z tohoto fóra?
Petr Hlobil: Já si myslím, že SB ty požadavky dříve nebo později vyslyší. Už jenom to, že se v posledních dvou letech radikálně změnila rétorika a prohlašují, že je potřeba více naslouchat a komunikovat. To se dříve nebo později promítne do činnosti těchto institucí. A navíc je tady spousta dokladů, že banka na veřejný tlak musela reagovat. Když v 80. letech začaly nevládní organizace kritizovat dopady projektů SB na životní prostředí, tak výsledkem bylo přijetí politiky ochrany životního prostředí, přijetí postupu vyhodnocování vlivu těch projektů na životní prostředí EIA. Kdyby se nezačalo před pěti lety mluvit o oddlužení a Milostivé léto nespustilo svoji kampaň, dnes by se v Praze nediskutovalo o konkrétním oddlužení chudých zemí. Myslím si, že to bude mít dlouhodobý dopad. Zároveň si stále víc organizací uvědomuje, že tyto instituce mají velmi často větší vliv na dění v zemi než samotné vlády. Mnozí se seznámili s tím, co se děje na globálním Jihu. Spousta východoevropských organizací zjistila, že ty problémy jsou velmi často podobné, nebo dokonce stejné, že s tím je třeba něco dělat.
EkoList: Reagoval nějak Mats Karlsson na dnešní diskusi u Salvátora?
Petr Hlobil: Ta otázka je možná trochu předčasná, my se s ním teprve setkáme. Ale myslím si, že on byl trochu zaražen tím, že organizace v panelové diskusi si opravdu nenechaly líbit ty obecné fráze, kterými nás SB a MMF bohužel zahrnuje, a že chtěly konkrétní odpovědi. Myslím, že s tím měl trochu problémy.
EkoList: Nemůže být blokáda SB, kterou vyhlásilo Milostivé léto, kontraproduktivní?
Petr Hlobil: Já si myslím, že Milostivé léto nevolá po blokádě banky. Milostivé léto volá po tom, aby investoři, kteří se zajímají o problematiku chudoby, přestali nakupovat cenné papíry SB. Takže spíš chtějí vyslat jasný signál, že to není záležitost jen lidí v nejchudších zemích nebo církevních organizací a tak podobně, ale že existuje i skupina investorů, jako jsou třeba města a někteří finančníci, kteří chápou, že dluhy jsou nemorální. Za to, že ty státy jsou v dluhové pasti může stejně tak banka a fond jako státy samotné, nebo jejich předchozí režimy.
EkoList: Co je v současnosti největším problémem SB? Její představitelé prohlásili, že provedou reformy. Skutečně se tak děje a je postup reforem dostatečně rychlý?
Petr Hlobil: Já si myslím, že negativních věcí je víc, samozřejmě existují i některá pozitiva. Z těch negativ je na prvním místě nedodržování svých vlastních interních politik a interních předpisů. To se projevilo třeba v tom, když projekt přesídlení 70 000 Číňanů do Tibetu, který byl schválen v roce 1998, byl přezkoumán Inspekčním panelem SB a ten zjistil, že SB porušila 7 z 10 svých vlastních předpisů. Přesto se banka snažila tento projekt dokončit. Nakonec byl zastaven, ale jenom proto, že Čína zareagovala na nátlak světové veřejnosti a od projektu ustoupila.
Další problematickou oblastí, tentokrát na straně MMF, je přístup k informacím. Zatímco SB byla pod větším tlakem právě proto, že realizovala daleko více konkrétních projektů, na nichž se mnohem lépe ilustrují problémy. Fond, který byl více v pozadí, dával méně informací a i teď dává méně informací než SB. MMF se totiž dá hůře kontrolovat, velmi často dochází k zneužití peněz, typickým příkladem byly půjčky Rusku. Kontrolní stránka a průhlednost finančních operací je velkou slabinou obou institucí.
Další velkou slabinou je nerespektování zájmů místních komunit. Organizace, které sem přijely z Kamerunu informují, že tam dochází pod pohrůžkou násilí k přesídlování obyvatel, na což nevládní organizace poukazovaly už dva měsíce před schválením projektu. Fakt, že SB nerespektovala zájmy místních obyvatel pro mne znamená, že se zatím příliš nezměnila.
EkoList: Jak lze hodnotit činnost MMF a SB v České republice?
Petr Hlobil: Naštěstí v ČR ani jedna z těchto institucí nehrála významnou roli. Jejich činnost zde v převážné většině skončila u poradenství našim vládám. Ale jeden takový příklad, který je zajímavý, je investice do severních Čech. Banka přispěla na odsíření, což je z krátkodobého hlediska pozitivní. Když se ale podíváte na tu půjčku z hlediska české energetiky, tak je ten dopad, myslím, v souhrnu negativní. SB se podařilo zakonzervovat daný stav a výrazně zbrzdit transformaci energetiky. Nejde o to, elektrárny odsířit, ale přesunovat naši energetiku k jiným zdrojům, než je uhlí a jaderná energetika.
EkoList: To ale není chyba SB, ale spíš naší vlády.
Petr Hlobil: U všech problémů se na tom samozřejmě podílí jak SB tak vláda. Banka, než půjčku schválila, tak si dělala svoje analýzy, jestli je správná. Pokud do těch analýz zahrnuly, že ČR se stane významným exportérem elektřiny, tak ji měly správnou, ovšem v té chvíli má toto negativní dopad na životní prostředí a měli o tom mluvit. Pokud to nezahrnuly, svědčí to o tom, že jejich analýzy byly špatné. SB je financována z veřejných peněz, takže tam kritéria na kvalitu projektu musí být nutně vyšší.
EkoList: Nezdiskreditují pouliční demonstrace a násilnosti vaše snažení před veřejností?
Petr Hlobil: Ty skupinky a jednotlivci, kteří něco takového dělali, jsou idioti, kteří naprosto nechápou, že něco takového pomáhá jenom bance a fondu. V tu chvíli se veřejnost může obrátit proti kritikům a odvrací to pozornost od skutečných problémů, které tyto instituce způsobují. Od těchto skupin je nutné se distancovat.
EkoList: Jak se vůbec zrodil nápad uspořádat fórum Jiná zpráva?
Petr Hlobil: Před pěti lety jsme hledali cesty, jak zvýšit informovanost české veřejnosti a zároveň najít určitou niku. Protože bylo jasné, že tu budou demonstrace, tak jsme se soustředili spíš na informace. Vydávali jsme řadu materiálů v českém jazyce. Upozorňovali jsme též na to, co MMF a SB dělaly a dělají ve střední a východní Evropě. U příležitosti zasedání MMF a SB jsme vydali knížku "Těžká stopa", která shrnuje 12 případů projektů SB v našem regionu, z nichž většina byla nějakým způsobem problematická. Snažili jsme se v podstatě zaplnit informační mezeru, která zde bezpochyby je.
EkoList: Bude Jiná zpráva nějak pokračovat?
Petr Hlobil: Určitě budeme nějak pokračovat v informování, nicméně já musím říct, že ČR není ani významnou příspěvkovou zemí, ani pomoc nepřijímá, takže my se budeme dál soustřeďovat na země, kde je činnost SB významnější. Na státy kolem Kaspického moře, Rusko, na Ukrajinu, Bulharsko. V ČR se spíše soustředíme na činnost EU a Evropské investiční banky.
reklama
