Jan Beránek: Máme vizi jiné společnosti

EkoList: Brandýská iniciativa (BI), jejímž jste představitelem, před parlamentními volbami jednala s Koalicí o umístění svých kandidátů na její kandidátky. Pak ale podpořila SZ. Mezi těmito uskupeními jsou ale podstatné rozdíly v zásadních programových bodech. Necítíte v tom rozpor?

Jan Beránek: Necítím, protože BI sjednocuje lidi z občanských iniciativ, kteří chtějí hájit prostor pro občanskou společnost. To je společný jmenovatel, který nás do BI přivedl a na jehož základě jsme kladně reagovali na výzvu Koalice o zařazení nezávislých kandidátů na její kandidátky. Jiná témata jako třeba ekonomická globalizace v tu chvíli nebyla na programu, a pokud na nich chceme pracovat, tak je nejspíš musíme přenést na půdu SZ. Ale nevidím v tom rozpor, protože v tu chvíli byl prostor pro demokracii ohrožen, a proto jsme se soustředili především na jeho uhájení. Připomínám, že ODS měla otevřeně ve volebním programu velmi výraznou eliminaci občanských iniciativ zejména v ekologické oblasti a podobný politický proud byl silný i v ČSSD a u komunistů.

Jan Beránek
Foto: Pavel Wellner

EkoList: Podle vás není ODS demokratická strana?

V tu chvíli nebyla. ODS ve veřejném českém prostoru, pokud byla u moci, prostor pro demokracii omezovala. Neříkám, že byla totalitární, ale tendence potlačovat jakékoliv širší působení občanů kromě toho, že jednou za čtyři roky zvolí tu správnou stranu, u ní byly bezpochyby patrné. A pro mě demokracie neznamená, že se jednou za čtyři roky mohu svobodně rozhodnout mezi stranami, ale to, že lidé mají možnost se každodenně podílet na správě veřejných věcí.

EkoList: Proč nebyla Tmavozelená výzva veřejná?

Nechtěli jsme zveřejňovat vnitřní problémy SZ, které stranu nesporně poškodily. Chtěli jsme se s nimi nejdřív vypořádat uvnitř, a teprve poté jít ven.

EkoList: Vypořádat se s problémy uvnitř strany náborem nových členů?

To je úplně normální, legitimní a demokratická cesta. Pokud má být nějaká politická strana oživena, tak do ní prostě musí vstoupit lidé, kteří jsou schopni a ochotni něco nového prosazovat.

EkoList: Ve výzvě je ale napsáno, že stačí když jednou za rok přijdou na schůzi a budou se rozumně vyjadřovat.

To nelze vytrhávat z kontextu. Ve výzvě se píše, že v SZ uvítáme lidi, kteří jsou ochotni pracovat prakticky každodenně, ale že na druhou stranu v politické straně nemohou být jenom lídři, ale i členská základna. Tedy lidé, kteří občas přijdou podpořit na schůze věci, jež považují za užitečné. Ale nepožadujeme po nich, aby si každý týden brali nějaké úkoly a neustále pracovali. My prostě zveme i lidi, kteří se cítí osloveni naším programem, ale nemají čas. Aby neměli pocit, že když nemohou výrazně pomáhat, tak by do strany neměli ani vstupovat.

EkoList: Mluvíme o programu, ale ve výzvě jsou jen velmi obecné teze.

Výzva se hlásí k volebnímu programu Strany zelných z loňských parlamentních voleb, který staví na třech konkrétních prioritách: Zelená vzdělání, zelená ekologické modernizaci, zelená demokracii.

EkoList: Co znamená obrat z výzvy "transformovat Evropu v postimperiální velmoc, která bude udávat tón celému světu"?

Co se týká Evropy, ČR by neměla jen plnit minimální požadavky potřebné ke vstupu do EU, ale i v ní bychom měli mít nějakou dlouhodobější vizi. Unie by se měla stát mezinárodní velmocí, která bude v globálním měřítku řešit globální sociální a ekologické problémy, prosazovat spravedlnost a demokratické vztahy.

EkoList: Unie je ale v současné době méně demokratická, než je tomu na úrovni národních států, navíc se dá najít mnoho jejích nařízení a směrnic, které jdou silně proti programu SZ.

To se určitě dá, dá se koneckonců najít i to, že v první polovině 90. let spousta lidí jako já nebo Jakub Patočka byla proti vstupu ČR do EU. Unie v tuto chvíli není úplně demokratická, je stále ještě projektem hlavně průmyslových a obchodních kruhů. Ale právě s vědomím těchto nedostatků je třeba vidět náš vstup do EU a mít program, který se je bude pokoušet překonávat. Je třeba otevírat cestu, aby se EU mohla stát silou, která se dokáže vypořádat s ekonomickou globalizací, s nárůstem moci korporací. To je jeden z klíčových problémů, bez kterého se nedají důležité sociální a ekologické problémy vyřešit. Obchodní dohody jsou dnes nadřazeny všemu. Je potřeba to umravnit a znovu podrobit demokratické kontrole politiků a občanů. Nevidím jinou cestu, jak to prosadit, než skrze EU. Zbylé velmoci změnám brání.

Přitom jde o témata, která by si za své měla vzít i SZ. Ať už jde o problémy související s ekonomickou globalizaci, s klimatickými změnami nebo s jadernou energetikou, pro jejich řešení je potřeba předložit vizi jiné společnosti a na ní pracovat.

EkoList: Nemáte strach, že koncepce pro vytváření "jiné společnosti" budou příliš radikálním omezením svobod?

Pokud se budou předkládat nějaká dogmata, tak ano. Pokud se ale koncepce budou rodit v debatě nad problémy, které se mají řešit, a v debatě o způsobech, jakým se mají řešit, tak to nakonec bude lidem srozumitelné a nebudou v tom vidět žádné sociální inženýrství.

EkoList: Stane se SZ levicovou stranou?

Tomu bych rád zabránil. Česká SZ by se měla zaměřit na progresivní témata, která nejsou ani pravicová ani levicová. Pokud má někde hledat své kořeny, tak by to mělo být spíš v české demokratické tradici od Masaryka po Havla než na nějaké levici.

EkoList: Co to je - demokratická tradice od Masaryka po Havla?

To se při řešení problémů nevychází z konzervativní, liberální nebo socialistické ideologie, ale na prvním místě stojí člověk a svobodná diskuse o problémech. Řešení se pak hledají taková, aby co nejlépe prospěla, a hledají se v diskusi. Pojem kvality života skutečně není obsahem levice nebo pravice.