John Whitelegg: Nové silnice jsou nesmysl
John Whitelegg: Shrnul bych je do tří bodů. Za prvé velice silně podporujeme automobilovou dopravu. Miliardy euro investujeme do budování dálnic či vytváření nových parkovacích míst. Přitom ale nezpoplatňujeme všechny externality, které auta způsobují.
EkoList: Můžete ty externality podrobněji vysvětlit?
Externality jsou všechny náklady, které jsou vyvolány auty - náklady na dopravní nehody, na dopravní policii, na poškozené zdraví dětí z výfukových plynů, na škody způsobené skleníkovými plyny. To jsou obrovské peníze. Platíme velmi málo, možná jen třetinu skutečných nákladů na automobilovou dopravu. A naopak málo dáváme na podporu veřejné dopravy, pěší chůze, cyklistiky. S tímhle stupidním hospodařením musíme skoncovat.
EkoList: A ty další problémy...
Potřebujeme také daleko lepší způsob územního plánování. Města se rozrůstají do krajiny (tzv. urban sprawl), což je jeden z nejhorších problémů, kterým musíme čelit. Můžete mít sebelepší systém veřejné dopravy, bezvadné cesty pro pěší a celou síť cyklostezek, pokud ale dovolíte, aby se předměstí proměnila
v dlouhé kilometry od sebe vzdálených rodinných domků a aby vyrůstaly supermarkety, do nichž se dostanete jen autem, pak je vám to k ničemu. Lidé prostě budou jezdit auty.
Tou třetí věcí je privatizace.
EkoList: Veřejné dopravy?
Hlavně veřejné dopravy. Pokud by se v Praze připravovala privatizace, pak bych byl velmi znepokojený, protože tu máte podle mého názoru skvělý systém veřejné dopravy. Nejsem na pražský systém odborník, ale vypadá to, že má jednotné řízení, že je poměrně levný a dobře integrovaný. Privatizace by tohle všechno zničila. Soukromé organizace chtějí vydělat obrovské peníze, integrace se ztrácí, autobusy nezastavují u zastávek metra, potřebujete různé lístky, jeden na metro, druhý na autobus, třetí na tramvaj. Jak říkám, privatizace veřejné dopravy je obrovský problém.
EkoList: Narážíte i na britské zkušenosti s privatizací železnic?
Ano, to je strašný příběh. Privatizace železničního sytému proběhla v roce 1995 a její důsledky jsou úplně katastrofální. Došlo k obrovským nehodám, při nichž umírali lidé, subvencováním soukromého železničního systému jsme utratili 10 miliard liber. To je mnohem víc, než kolik stála železnice před privatizací. Argument, že privatizace je pro veřejný rozpočet levnější, je lživý. Ve skutečnosti je veřejná doprava po privatizaci nákladnější. 7,5 miliardy z oněch 10 miliard si v Británii rozdělili soukromí akcionáři jako zisk. To je jako byste 75 halířů z každé koruny zahodili. Úplná katastrofa. V Británii máme nejvyšší jízdné ze všech železnic v Evropě, zpožděné vlaky, zrušené spoje.
 |
|
| John Whitelegg | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
EkoList: Existují ale i lepší příklady, než je Velká Británie...
Dají se najít příklady, kde se privatizace povedla lépe než v Británii, například Dánsko a Švédsko. Mají s tím sice také špatné zkušenosti, ale ne tak špatné jako my. Hlavní rozdíl je v tom, že u nich státní společnosti stále mohou provozovat vlakové spojení, zatímco my jsme British Rail zrušili. Pokud je něco v nepořádku se soukromou společností, ujme se toho státní společnost a celý systém se úplně nesloží. Pokud ale uděláte tak stupidní věc jako my v Británii a zničíte British Rail, pak vám nic nezůstane a jste odevzdáni vůli soukromých operátorů. A oni vědí, že neexistuje alternativa, takže na to kašlou a o nic se nestarají.
EkoList: Jak je to se silnicemi? U nás panuje představa, že pokud jsou v ulicích dopravní zácpy, pak je třeba vybudovat nové silnice a rozšířit ty stávající.
To je nesmysl, který je vyvracen v každé zemi světa. Platí pravidlo: Když vybuduješ víc silnic, podpoříš víc lidí v tom, aby měli automobil nebo aby ho používali častěji, a silnice budou za chvíli ucpané zase. Jenomže výzkumy ukazují, že 75 % našich cest autem je kratších než pět kilometrů. Nějakých 10-15 % cest autem je kratších než jeden kilometr. Ale to přece může člověk lehce urazit pěšky nebo dojet na kole.
Pokud trváte na rozšiřování a budování silnic, tak nikdo chodit pěšky a jezdit na kole nebude a všichni budou používat auta. Rozšiřování silnic a budování nových je jen přiléváním oleje do ohně.
EkoList: Co když ale na přeplněných cestách dochází častěji k dopravním nehodám? Objevují se argumenty, že lidé, kteří protestují proti výstavbě dálnic vlastně nesou odpovědnost za mrtvé, kteří zahynou na obyčejných silnicích, neboť dálnice jsou bezpečnější.
Víme, že na silnici lidi zabíjí alkohol a příliš vysoká rychlost. Stavět kdekoliv (a jakékoliv) silnice, abyste omezil opilost a nadměrnou rychlost, je nesmysl. Pokud chcete omezit počet mrtvých na silnici, musíte tvrdě kontrolovat rychlost a alkohol za volantem. Ve Švédsku a Dánsku se do toho pustili a mají skvělé výsledky.
Naopak v Izraeli nedávno vybudovali nové široké silnice a vzápětí na hlavních silnicích zvýšili omezenou rychlost. Skupina lidí v Tel Avivu udělala statistické měření, které jasně ukazuje, že to oproti srovnatelnému období před zvýšením omezené rychlosti vedlo k 120 mrtvým lidem navíc. Lidé jezdí po nových silnicích rychle, a když pak jedou po těch starších, nevědí, kde brzdit,
a najednou jsou na stráni. Takže výstavba nových silnic může mít vlastně opačný efekt. Jakékoliv využívání argumentů o bezpečnosti provozu jako ospravedlnění pro budování nových dálnic je absolutní nesmysl.
Počet mrtvých na silnicích je podle mě jeden z nejlepších příkladů, který ukazuje, jak jsme strašně, ale strašně hloupí, pokud jde o dopravní politiku.
John Whitelegg - mezinárodní odborník v oblasti dopravy a životního prostředí, profesor environmentálních studií na liverpoolské univerzitě. Pracuje pro britskou vládu, byl poradcem
Evropské komise a australské vlády. Založil a dnes rediguje odborný časopis World Transport Policy and Practice.
Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu, číslo duben 2003.
reklama
