https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/kara-vysledky-summitu-odrazeji-rozlozeni-sil
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kára: Výsledky Summitu odrážejí rozložení sil

2.10.2002 11:59 | PRAHA/NEW YORK (EkoList)
Jan Kára, zástupce Stálého představitele ČR při OSN, se přes rok zabýval přípravou Summitu Země, a mohl tak celá jednání poznat "zevnitř". EkoListu nyní v rozsáhlém rozhovoru přibližuje své dojmy ze Summitu a své názory na jeho výsledky.
 

EkoList: Jaká byla Vaše role při přípravě Summitu a během něj? Jak dlouho jste se příprav účastnil? Zúčastnil jste se i samotného jednání?

Jan Kára: Počátkem května 2001 jsem byl zvolen jedním z 10 členů byra Přípravného výboru Summitu. Byro v čele s dr. Salimem z Indonésie se zprvu zabývalo především organizačními aspekty přípravy Summitu, postupně však jeho členové přebírali odpovědnost za chystané výstupy Summitu - Implementační plán, politickou deklaraci a v mém případě tzv. "partnerské iniciativy" - společné dobrovolné závazky vlád a nevládních partnerů ke konkrétním aktivitám na podporu cílů udržitelného rozvoje. Pomáhal jsem sjednávat a formulovat pro tyto iniciativy taková pravidla, aby mohly být přijaty jako součást výsledků Summitu.
Moje role, stejně jako role celého byra, formálně skončila s posledním zasedáním Přípravného výboru v červnu 2002 na Bali. V Johannesburgu jsem se angažoval především jako delegát ČR, z titulu bývalého člena byra jsem však byl často neformálně oslovován právě v souvislosti s partnerskými iniciativami.

Jan Kára
Zástupce Stálého představitele ČR při OSN Jan Kára. Foto: OSN

EkoList: Z jaké části se na financování programu Summitu podílela OSN? Platily zúčastněné země nějaký vstupní poplatek?

U akcí OSN, které se konají mimo sídla OSN (New York, Ženeva, Vídeň, Nairobi apod.), má hradit hostitelská země zvýšené náklady, vázané na volbu lokality mimo sídel OSN. Je to v podstatě investice do image dané země. Jihoafrická republika měla navíc podporu některých donorských zemí a přispěly údajně i soukromé firmy.
Jednání o financování Summitu byla každopádně velmi svízelná - mimo jiné vzhledem k podezření ze zpronevěr na straně organizátorů a také vzhledem k výrazně zvýšeným nárokům na bezpečnost po 11. září 2001. Vstupní poplatek se nevybíral, to by bylo v rozporu s tradicí a pravidly OSN; vše ostatní si však delegace platily, včetně (a to nebývá zvykem) dopravy konferenčními autobusy.

EkoList: Podle názoru nevládních organizací (NGOs) byly tyto organizace na Summitu omezeny - neměly přístup na mnohá zasedání, měly ztížený přístup do konferenčních prostor vůbec, i dopravní dostupnost byla pro ně horší. Považujete to za špatnou organizaci, nebo to byl záměr?

Tohle je vždycky taková hra. Jednání na půdě OSN, a Summit byl akcí OSN, jsou primárně jednání mezi vládami členských zemí. V posledních letech se OSN průběžně otevírá nevládním aktérům, a oni chtějí vždy ještě více.
Odhaduji, že na Summitu bylo akreditováno několik stovek nevládních organizací. NGOs ale na půdě OSN nemohou (a podle mého soudu ani nechtějí) být formálně rovnocenným partnerem vlád. Jsou v podstatě zájmovými a lobbistickými skupinami, jejich cílem je maximalizovat svůj vliv, ať již na vlády svých zemí, na vlády jiných zemí či na výsledky jednání mezinárodního společenství obecně. Existuje řada možností, jak mohou své názory uplatňovat (jednou z nich je "dialog se zainteresovanými skupinami" včetně NGOs, který po několik dní probíhal i v Johannesburgu). Ale žádná garance, že své názory prosadí, tu samozřejmě není - což ale ostatně platí i pro vládní delegace.
Osobně jsem pro co největší otevřenost jednání OSN, ale jsou tu některé limity - a nemusí to být zrovna tajnůstkářství vládních delegací. Může jít zcela prozaicky o velikost jednacích místností a další organizační omezení. Během rozhodujících neformálních konzultací v Johannesburgu byl v zájmu zvýšení efektivity výměny názorů silně omezen i počet účastníků z vládních delegací: jednotlivé skupiny zemí si pro ně musely určit své zastupce.
Co se týče přístupu do konferenčních prostor obecně, roli tu možná hrály bezpečnostní ohledy a opět limitovaná kapacita, během přítomnosti hlav států neměli všude přístup ani řadoví delegáti. A dopravní dostupnost? Například většina delegace ČR bydlela 30km od místa konání Summitu a trávila dlouhé hodiny dojížděním. O žádné záměrné diskriminaci NGOs bych zde nehovořil.

EkoList: Jste spokojen se závěrečným zněním Implementačního plánu? Přikláníte se spíš k názoru generálního tajemníka OSN Kofi Annana, který tvrdí, že je se Summitem spokojen, nebo k názoru nevládních organizací, podle nichž se Summit stal promarněnou příležitostí?

Spokojenost je zde velmi relativní pojem, vázaný především na očekávání. Také platí, že všichni mohou být na jedné straně spokojeni, na druhé straně nespokojeni. Což je ostatně i můj případ. Zdrojem spokojenosti může být již samotný fakt, že se Implementační plán podařilo nakonec sjednat - v průběhu příprav byly momenty, kdy to nebylo vůbec jisté - a že Summit nezkolaboval. Odtud možná i spokojenost Kofi Annana, pro nějž může být primárně důležité, že další "prověrka" globálního multilateralismu na půdě OSN dopadla když ne velkým úspěchem, tak alespoň "se ctí". Dílčí důvody ke spokojenosti mají i jednotlivé země či skupiny zemí, kterým se podařilo do Implementačního plánu prosadit své představy a zájmy.
Osobně ale chápu i ty, kteří jsou Summitem zklamáni. Výsledný dokument po obsahové stránce skutečně mnoho nového nepřináší - konkrétní cíle, tam kde se objevují, jsou vesměs převzaty z Deklarace tisíciletí a jiných dříve sjednaných dokumentů. Ve volné parafrázi komentáře z časopisu The Economist: "V Johannesburgu se servíroval pokrm, vzniklý z rozmíchaných a ohřátých zbytků předchozích jídel".
O promarněné příležitosti bych ale nehovořil, o té hovoří nejspíše ti, kteří měli poněkud nerealistická očekávání. Od počátku bylo jasné, že Johannesburg nebude "druhým Riem", že nebude o zachraňování světa a globálního životního prostředí, ale spíše o boji s chudobou, o režimech mezinárodního obchodu apod. Nepochybně tu byla příležitost jít ještě dál ve směru udržitelného rozvoje, výsledek Sumitu však realisticky odráží současné rozložení názorů a sil.
Do kalkulace těch, kteří jsou zklamáni, je podle mého soudu již také započítán "koeficient neplnění závazků". Za touto kalkulací jsou letité zkušenosti s neplněním mezinárodně sjednaných cílů. Všechny by určitě hodně překvapilo, kdyby byl Implementační plán splněn na 100 procent.V takovém případě bychom museli nejpíš zpětně konstatovat, že šlo o mimořádně silný, ba přelomový dokument. Jsem totiž přesvědčen, že naplnění všeho, co tento dokument obsahuje, by posunulo výhybky světového vývoje k udržitelnému rozvoji velmi podstatným způsobem.

EkoList: Proč se podle Vás Spojené státy snažily vyhýbat jakýmkoli konkrétním závazkům v Implementačním plánu?

Především mám pocit, že USA nehrály na Summitu zdaleka tak destruktivní roli, jaká je jim v četných komentářích přisuzována. Odpor USA vůči konkrétním závazkům lze možná částečně vysvětlit obecnou nedůvěrou současné administrativy USA k multilaterálním mechanismům, neméně důležité ale byly racionální argumenty USA, poukazující na notorické neplnění takových závazků (viz výše), pokud není jasně stanoveno "kdo kdy co udělá", popřípadě na jejich vědeckou nejasnost a nepodloženost. USA měly nejspíše pouze jediný zásadní problém - a to s případným konkrétním závazkem ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na národní úrovni.

EkoList: Co považujete za úspěch z hlediska obsahu přijatých závazků? A co naopak za neúspěch?

V odpovědi znovu navážu na to, co jsem již naznačil výše: závazky obsažené v Implementačním plánu ve svém úhrnu představují dosti silný prostředek na terapii četných neduhů současného světa a na posun vývojové trajektorie směrem k udržitelnému rozvoji. Jde však v podstatě o závazky morální povahy, nejsou vymahatelné. Úspěch či neúspěch Summitu tak budeme schopni posoudit až po několika letech, až bude jasné, zda jsou závazky a vytýčené cíle plněny.
V druhém plánu můžeme detailněji analyzovat, co se podařilo či nepodařilo zahrnout do Implementačního plánu. Shoduji se s dalšími v tom, že mezi hlavní přínosy Summitu patří zejména následující:
· Závazek snížit globálně do roku 2015 na polovinu podíl osob bez přístupu k pitné vodě a k základním hygienickým službám (sanitation). Nový je ovšem pouze závazek o přístupu k hygienickým službám.
· Závazek snížit globálně do roku 2015 na podíl osob s příjmem menším než 1 USD a do roku 2020 výrazně zlepšit životní podmínky u 100 milionů obyvatel chudinských čtvrtí (slumů). Také v tomto případě ale jde jen o potvrzení závazků z Deklarace tisíciletí.
· Závazek zachovat či do roku 2015 obnovit zásoby mořských ryb na úroveň, která umožní maximální udržitelný výnos. A do roku 2012 eliminovat destruktivní praktiky při rybolovu.
· Deklarované odhodlání zvrátit co nejdříve současný trend pokračující degradace přírodních zdrojů a do roku 2010 výrazně omezit současné tempo ztrát biologické rozmanitosti.
· Závazek, že do roku 2020 budou chemikálie vyráběny a využívány způsobem, který povede k minimalizaci jejich negativního dopadu na zdraví a životní prostředí.
· Podpora vypracování destiletého programového rámce pro iniciativy směřující k udržitelným vzorcům výroby a spotřeby.
Nadějné jsou také samostatné pasáže o Africe, malých ostrovních rozvojových státech (které jsou v kontextu udržitelného rozvoje vnímány jako specificky ohrožená kategorie zemí), o zdraví (například ustanovení týkající se boje proti HIV/AIDS či to, že obchodní dohody nemohou být překážkou pro opatření na ochranu zdraví), o vzdělávání atd., i když až na výjimky ani zde nenajdeme nic zásadně nového. Vítám i zmínky - jakkoli opatrné - o "zvyšování úrovně zodpovědnosti korporací" a "globálních veřejných statcích".
Co se týče neúspěchů, za největší je nejčastěji označována pasáž o energetice a specificky skutečnost, že vzhledem k odporu USA a zemí OPEC se nepodařilo prosadit konkrétní cíle pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na celkové energetické bilanci.
A konečně můžeme započítat i závazky, které nebyly negociovány - tedy ony v úvodu zmíněné "partnerské iniciativy". Ostatně právě tyto iniciativy nejčastěji pomáhají charakterizovat Summit jako úspěch. Bylo jich prezentováno přes 200 - nejvíce v oblasti výzkumu a vzdělávání (v tom i jeden drobný projekt sponzorovaný vládou ČR), v oblasti manangementu ekosystémů a biodiverzity a v oblasti energetiky, další směřovaly do oblasti vodních zdrojů, zemědělství, zdraví atd. Specifickou kategorii mezi partnerskými iniciativami tvoří čtyři projekty (voda, energetika, biodiverzita a zdraví), které ve spolupráci s partnery připravila vláda USA a které mají pro nejbližší léta zajištěny prostředky v řádu několika miliard USD. Bezprostřední finanční přínos ostatních partnerských iniciativ je odhadován na čtvrt miliardy USD. Začlenění partnerských iniciativ mezi výstupy Summitu je bezprecedentním krokem, symbolizujícím rostoucí význam nevládních partnerů ve vztahu k OSN a také skutečnost, že prosazování udržitelného rozvoje je úkol, výrazně přesahující oblast působnosti a možnosti vlád.


reklama

 
Iva Nachtmannová, Jan Stejskal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist