Karliner: Žijeme podle pravidel nadnárodních společností
 |
|
| Joshua Karliner. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Tvrdíte, že nadnárodní korporace převzaly řízení udržitelného rozvoje. Jak tomu máme rozumět? Nadnárodní korporace jsou v centru mnoha světových ekologických problémů, ať už jde o klimatické změny, vyčerpání rybářských lovišť nebo ztrátu biodiverzity. Jakmile na to občanská společnost a vlády přišly a pokusily se získat kontrolu nad jejich chováním, začaly korporace na jejich tlak a na problémy stále důmyslněji reagovat. Něco se změnilo k lepšímu, obyčejně protože k tomu byly korporace sociálními hnutími a vládami dotlačeny, postupně si ale nadnárodní společnosti také přivlastnily jazyk, slova a image ochránců životního prostředí a udržitelného rozvoje.
Nadnárodní společnosti, které velmi zatěžují životní prostředí, jsou dnes v reklamách představovány jako společnosti k životnímu prostředí přátelské. Říkáme tomu "greenwashing". Korporace se také stále častěji zapojují do mezivládních procesů, jako jsou jednání na půdě Organizace spojených národů (OSN), kde se snaží lobbovat a tlačit na vlády, aby uzavíraly smlouvy, které korporacím vyhovují. Tím jsou pod stále menší nezávislou kontrolou. Místo toho volají po dobrovolné seberegulaci. Problém seberegulace je ale v tom, že neexistuje kontrola, která by ukázala, jak své sliby tyto společnosti uvádějí v praxi.
Mění se nějak vztah mezi OSN a korporacemi?
OSN od prvního Summitu Země v roce 1992 v Rio de Janeiru uzavřela partnerství s mnoha nadnárodními společnostmi, které jsou známy ničením životního prostředí a porušováním lidských práv. OSN by ale měla být v globální aréně protiváhou k Světové obchodní organizaci (WTO) tím, že bude prosazovat lidská práva a význam životního prostředí. Místo toho stvořil generální tajemník OSN Kofi Annan takzvaný Global Compact, který obsahuje devět velmi dobrých principů (v oblasti životního prostředí je to podpora preventivního přístupu k ekologickým problémům, snaha chovat se odpovědněji k životnímu prostředí a podpora rozvoji a rozšiřování technologií šetrných
k životnímu prostředí - pozn. aut.), ale bez toho, že by se dalo jejich plnění nějak kontrolovat či vynucovat. Mnoho společností, jako jsou třeba Nike, Shell nebo Rio Tinto, se pod principy podepsalo, ale neexistuje způsob, jak zjistit, jestli podle nich postupují, nebo ne. K takovému partnerství bez povinnosti skládat účty jsme velmi kritičtí.
Co tedy ke zvýšení odpovědnosti korporací může přispět?
Je potřeba vytvořit regulační rámec na globální, národní a lokální úrovni. Sérii systémů, ne pouze jeden, které upřednostní lidská práva, životní prostředí a demokracii před ziskem. Nyní jsou lidská práva, práva zaměstnanců, životní prostředí a demokracie podřízeny honbě za ziskem. V současném globálním světě vládnou pravidla WTO, která se stala vlastně globální ústavou - a jsou vymáhána. OSN má spoustu hezkých principů, nikdo je ale nevymáhá a po nikom nepožaduje.
Mohl byste uvést nějaký příklad "greenwashingu"?
Samozřejmě. Například Chevron/Texaco, což je jedna z největších naftařských společností na světě, provozuje prostředí znečišťující rafinérii v Los Angeles. Na její ploše, což je jinak obrovské území, žije ohrožený druh motýla. Aby tento ohrožený druh ochránil, vytvořil Chevron před lety malou rezervaci. Vytvoření rezervace je přišlo asi na 50 tisíc dolarů. A pak utratili miliony dolarů za propagační kampaň, v níž všem oznámili, že to udělali. Chtěli tím světu nalhat, jak jsou zelení, přitom ale rafinérie ve znečišťování pokračovala. Rozjeli potom velkou kampaň, jejíž součástí bylo mnoho různých projektů podobných tomu s motýlem. V USA byla kampaň zaměřena na Kalifornii, Texas a Louisianu, což jsou naftařské státy, a na hlavní město Washington. Chtěli svou zelenou imagí zapůsobit na veřejnost, a to se jim skutečně podařilo. Mnoho Kaliforňanů - Kaliforňané jsou tak jako tak hlupáci, ostatně teď si zrovna zvolili guvernérem Arnolda Schwarzeneggera - usoudilo, že Chevron je mezi naftařskými společnostmi nejvstřícnější k životnímu prostředí, a ti, co byli nakloněni životnímu prostředí, byli rázem nakloněni Chevronovic benzínu víc než benzínu jiných společností.
Kritizujete také Shell. Na Foru 2000 jste ještě po veřejné debatě diskutoval s Heinzem Rothermundem, bývalým výkonným ředitelem Shellu. Ovlivnilo vás to nějak?
Ano, vysvětlil mi mnoho důvodů, proč se věci děly tak, jak se děly. Já nejsem odborník na technologie Shellu, a nemohl jsem mu proto adekvátně odpovídat. Byl velmi slušný, že se do mě nepustil před obecenstvem. Můj názor na Shell to ale příliš nezměnilo. Například v případě událostí v Nigérii Shell svádí vinu na nigerijskou vládu. Nigerijská vláda samozřejmě nese velkou část odpovědnosti za to, co se dělo v zemi Ogoni a v deltě Nigeru, to oni popravili Ken Saro-Wiwu, který proti praktikám Shellu protestoval. Je ale zřejmé, že Shell byl spoluvinen, prostředí delty ničil. Jsou jasné důkazy, že byl zapleten i do popravení Ken Saro-Wiwy.
Myslíte, že diskuse jako Forum 2000, které nikoho k ničemu nezavazují, mají smysl?
V nadnárodních společnostech je mnoho lidí, kteří upřímně věří, že jdou správným směrem, a pokoušejí se způsoby jednání své společnosti změnit. Stejně tak jsou v nich ale i cyničtí manipulátoři. Na Foru 2000 jsme se pravděpodobně setkali s oběma. Podobná setkání jsou cenná, protože je vždy dobré o věcech diskutovat. Forum 2000 je velmi důležité tím, že upozorňuje na problémy. My jsme se v naší diskusní skupině na ničem moc neshodli, ale jsme schopni jeden druhého trochu víc chápat.
Text byl převzat z tištěného EkoListu 11/2003.
reklama
