Kohák nechce být prezidentem

Filozof Stanislav Komárek ve svém nedávném rozhovoru pro EkoList zpochybnil reálný základ obav ekologického hnutí z blížící se krize. Přirovnal je k opakujícím se obavám z konce světa a podotkl, že se dosud nikdy nenaplnily...

Pokud vám někdo tvrdí, že se ekologická krize blíží, pak je dobře, když toto tvrzení Komárek zpochybňuje. Ekologická krize už je. Podstatou této krize není, že jsou někde špinavé potoky. Podstatou krize je fakt, že lidstvo dnes spotřebovává víc, než příroda stačí nahradit. Nežijeme z výnosu, nýbrž z podstaty. V tom je základní problém. A děláme to celkově, ne v jednom odvětví. Je to již otázka celkové spotřeby. Tudíž, ekologická krize se neblíží, už tu je. A říct, že ještě dosud nikdy svět neskončil? To je jako když vám lidé říkají: "Proč bych se měl starat o své zdraví? Tolikrát už jsem byl nemocný a ještě nikdy jsem neumřel."

Jaké je východisko z této krize? V politice? Ve změně hodnot? Ve změně technologií?

Jenom ve změně technologií určitě ne, ani pouze ve změně politiky. Myslím, že je třeba komplexní řešení. Budeme potřebovat jak co nejlepší techniku, tak co nejlepší politické uspořádání a také důkladnou změnu hodnot.

Myslíte, že představa, že se lidé naučí spotřebovávat výnos a nikoli podstatu, dříve než dojde k nějaké nezvratné ekologické události, je reálná?

Nevím, je možné, že k té nevratné ekologické katastrofě už došlo. Třeba rozvojem automobilismu. Vím jen, že mým úkolem je snažit se o to, abychom tuto Zemi nezničili. Jestli je to možné nebo ne, tím se nemohu řídit. To je v rukou božích.

Profesor Erazim Kohák ve svém bytě. Foto: Jakub Kašpar, EkoList

Myslíte si, že by lidé dokázali změnit své hodnoty takovým směrem, jakým jde třeba hlubinná ekologie? Nebo že by dokázali své myšlení posunout směrem blíže k ekocentrismu?

Pokud očekáváte, že je reálná šance, že se lidé na celém světě naučí sedět v lotosové pozici a meditovat, či co vše se do hlubinné ekologie plete, pak myslím, že to reálné není. Je možné, aby se lidé vymanili z konzumního opojení, hledání životního naplnění v majetku. To je něco, co lidem vědomě podbízejí velké nadnárodní společnosti, kterým jde především o zisk. Podíváme-li se na dějiny lidstva, zjistíme, že až na několik krátkých období lidé vždy usilovali o "dost", nikoli o "víc". A o tomto "dost" měli lidé v každé době dosti reálnou představu.

Narazil jste na roli nadnárodních společností, tedy i na problém globalizace. Máte zato, že lze zvrátit tento trend nejenom v ekonomické, ale i politické oblasti?

Globalizace je veliké nebezpečí. V historii už podobné případy známe. Například britské impérium bylo takovou "globalizací". Dnes jde o to, že firmy, které odčerpávají nadhodnotu pro poměrně malou skupinu svých vlastníků, potřebují stále rozšiřovat základnu, ze které čerpají. Když vyčerpají jednu zemi, rozšiřují se do další. Britové to chápali primitivně - musíme tam napřed poslat vojáky, abychom tam mohli obchodovat. Dnešní nadnárodní společnosti přišly na to, že stačí ekonomické nástroje. Poslední, kdo ještě zkoušel budovat říši za pomoci vojáků, byl Sovětský svaz. A víme jak dopadl. Nadnárodní společnosti vědí, že je mnohem snazší podplatit politiky a hlavně užít nástrojů jako je WTO (Světová obchodní organizace) nebo ona hrůzná MAI (Mnohostranná dohoda o investicích). To je myslím velice zhoubné, protože se tak odčerpávají prostředky z celého světa ve prospěch jednoho centra. Momentálně americká ekonomika prosperuje, celosvětově je ekonomika v útlumu. Tento trend myslím vyvolá nějakou reakci. Jakou bude mít formu, to ovšem nevím.

Jaká je role intelektuála a zvláště filozofa v době ekologické krize?

Úkolem filozofa v jeho profesi je především jasně myslet, upozorňovat lidi na to, co je nejdůležitější hrozbou v dané situaci. Nikoli hlubinně básnit o starých Řecích. To bylo před 3 000 lety. Jeho úkolem je potýkat se s problémy. William James tomu říká "sveřepé úsilí o jasné myšlení". To je úkolem filozofa. Aldo Leopold to nazývá "zvyšováním ekologické gramotnosti". Filozof je také ale člověk a občan. Filozof, který je pouhým filozofem a nikoli už člověkem, se stává čímsi defektním. A filozof jako občan má i úlohu se angažovat. Proto se snažím spolupracovat s ekologickými aktivitami.

Několikrát padly návrhy, že byste se vy mohl stát nástupcem Václava Havla na místě prezidenta republiky. Mnozí by vás na Hradě jistě rádi viděli. Máte vy takovou ambici?

Nemám sebemenší ambici či schopnost být politickým činitelem. Nemám chuť se veřejně angažovat jinak, než jako spisovatel a filozof. Prezident potřebuje jinou kvalifikaci. Potřebuje především schopnost organizovat práci druhých. Já mohu být tím, čím myslím, že i Havel může velice dobře být. Totiž intelektuálem na volné noze, který slouží své společnosti jako filozof. Ale jako organizátor této společnosti, jako někdo, kdo dovede být ztělesněním toho, co je na ní dobré, to bych radši než sebe na tomto místě viděl Petru Buzkovou.

Ta se ale v době, kdy Václavu Havlovi skončí volební období, ještě nebude moci kvůli svému mládí stát prezidentkou...

Já jsem to nemyslel jako svůj návrh horkého kandidáta. Nad tím jsem takto nepřemýšlel. Vždy jsem patřil k velkým podporovatelům Václava Havla jako českého prezidenta. Kdybych nad tím takto přemýšlel, pak snad by mne napadl pan ministr Motejl. Ale znovu musím říci, že jsem nad tím takto vážně ještě neuvažoval.

Děkuji za rozhovor