Kotecký: Po Bonnu je třeba pokračovat
EkoList: Světový fond na ochranu přírody (WWF) upozornil, že bonnský kompromis znamená snížení skleníkových plynů do roku 2012 pouze o 1,8% oproti roku 1990. Má v takovém případě ještě Kjótský protokol smysl?
Dlužno dodat, že snížení o 1,8 % je pouze odhad na základě předběžných analýz, který vznikl několik hodin po uzavření jednání. Takže se může ještě změnit - ostatně objevily se už i jiné údaje. Nicméně prozatím je mínus 1,8 % nejčastěji uváděné číslo.
Dohoda z Bonnu smysl má. Ani původní Kjótský protokol nebyl řešením, smlouvou, která by zastavila globální změny klimatu. Mnohem cennější než čísla nebo procenta, je na něm princip konkrétních právně závazných limitů znečištění, který byl u oxidu uhličitého na mezinárodní úrovni použit poprvé. Ten v bonnské dohodě zůstal. To je to nejpodstatnější, protože na takovém základě se dají budovat další jednání, další smlouvy.
 | Vojtěch Kotecký. Foto: Michael Polák/EkoList |
EkoList: Bonnský kompromis ovšem neobsahuje právní mechanismy pro kontrolu plnění závazků, neobsahuje prakticky ani žádné sankce...
Jedna věc je, že jednotlivé země mají své závazky. Ale dohoda také řeší systém sankcí za jejich nedodržování, který je poměrně hodně měkký. Ovšem to nic nemění na tom, že závazky platí a pokud signatářský stát smlouvu nedodrží, vystavuje se minimálně politickému postihu. Možnost ostatních států postihovat ji právně je ale menší, než by být měla. Otázka sankcí a závaznosti smlouvy je vážný problém, kolem kterého se nakonec rozhodující diskuse v Bonnu nejvíce točily a jenž vyvolal největší spor. Podstatnějším výsledkem ovšem zůstává, že i tato dohoda představuje politický základ pro další jednání.
EkoList: Je bonnský kompromis skutečně základem pro další jednání nebo je to už natolik citlivá záležitost, že už se s ní nebude dát "hnout"?
Samotnou bonnskou dohodu už nesporně nikdo nebude chtít otevírat - ostatně diplomaté jsou rádi, že se jim podařilo jednání úspěšně uzavřít. Nepředpokládá se, že by mělo dojít k dalším změnám, ostatně v současné politické situaci je tento kompromis na hranici možného. Ale už Kjótský protokol byl od počátku chápán pouze jako první kolo, po kterém budou následovat další jednání, jež přinesou další, razantnější závazky. Odhaduje se, že emise skleníkových plynů je třeba snížit asi o 60 a 80%. Ať už 5,2 nebo 1,8 %, obojí je pouhý první krok, po kterém musí následovat další. Tato jednání budou trvat léta.
EkoList: Vy tedy říkáte, že k zastavení klimatických změn je potřeba snížit emise skleníkových plynů o 60 až 80%?
To pochopitelně není můj odhad. Výsledky kolem 60 - 80% snížení v dlouhodobé perspektivě, řádově desítek let, ukazují klimatologické analýzy.
EkoList: Je započítávání tzv. propadů v bonnském kompromisu nějak omezeno?
Nějaké limity tam jsou, ale poměrně měkké. Musí se počítat s tím, že ty propady se v dost velké míře používat budou.
EkoList: Co je podle Hnutí DUHA nyní nejdůležitější?
Nejpodstatnější patrně bude, aby další konference v Maroku už začala otevírat širší diskuse o dlouhodobých a razantnějších krocích. Vedle mezinárodních jednání je ovšem důležité, aby signatářské země přistoupily k ratifikaci. Ostatně Miloš Kužvart dodnes neřekl ani předběžnou představu, kdy vláda hodlá Kjótský protokol sněmovně předložit. Je už načase, protože podle předběžné dohody signatářských států by měl vstoupit v platnost do září 2002 a náš parlament příští rok na několik měsíců prakticky ochromí volby. Česká politická diskuse, ministra životního prostředí nevyjímaje, ale horké téma ratifikace prakticky ignoruje.
EkoList: Čeká se, že USA předloží na další konferenci v Maroku nějaký svůj alternativní plán ke Kjótu?
Bush o nějaké alternativě mluví už delší dobu a původně se předpokládalo, že tento plán předloží někdy před svou první evropskou návštěvou v Göteborgu. Bylo poměrně velkým překvapením, že se nakonec nic takového nestalo. Před odletem do Evropy pouze udělal velkou tiskovou konferenci v Bílém domě, kde se omezil na velmi vágní prohlášení o svých představách. Otázkou je, zda vůbec něco do října předloží. Motivace, aby to udělal, se teď poměrně snižuje, protože Kjótský protokol přežil a americká delegace by tedy prosazovala jiné řešení věci, o níž už klíčové rozhodnutí padlo. Druhá nejistá otázka je, zda, pokud vůbec něco navrhne, to udělá před Marrákešem. Třetí potom, jestli to, co případně předloží, bude dost konkrétní a rozumné. Obecně se očekává spíše vágní a především nepříliš konstruktivní dokument.
EkoList: Je možné, že by se Spojené státy znovu připojily ke Kjótskému protokolu?
Za současné prezidentské administrativy sotva. George Bush se svou velmi radikální rétorikou dostal do pozice, ve které je z prestižních politických důvodů velmi obtížné podepsat cokoli, co bude mít v názvu slovo "Kjótský". Natož pak něco, co by obsahovalo konkrétní závazky, kterými právě protokol získává smysl.
EkoList: Ve vaší tiskové zprávě uvádíte, že redukce emisí o 14% může např. v Bushově rodném Texasu přinést 80 tisíc nových pracovních míst a zisk 70 miliard dolarů. Jak jste došli k těmto číslům?
Pochází ze studie WWF, kterou dělali američtí ekonomové. Zkoumali modely ekonomických dopadů balíčku opatření, která by k takovému snížení vedla. Podobnou analýzu připravili jednak pro celé USA, jednak jednotlivě pro vybrané státy, například pro Michigan a Texas.
EkoList: Nechystá DUHA nějakou informační kampaň na podporu ratifikace protokolu?
Téma budeme prozatím sledovat, ale konkrétní kroky připravíme až na základě domácí politické reakce v příštích týdnech. Popravdě řečeno ale asi nebude potřeba příliš velkého tlaku na ratifikaci. Nedovedu si představit, proč by vláda neměla protokol do sněmovny předložit, ani že by se nepodařilo v parlamentu získat pohodlnou většinu pro schválení. Jde spíš o to, že ministr životního prostředí by si měl odpustit svoji razantní, ale dost bezobsažnou rétoriku a raději komentovat praktickou rovinu věci. Především popsat svoji politickou koncepci pro příští měsíce - tedy kdy by si ratifikaci představoval. Zatím si Miloš Kužvart, alespoň soudě podle jeho vyjádření, příliš neuvědomuje, že tento problém bude muset řešit.
reklama
