Křížek: Jde o svobodu v nás
 |
|
| Pavel Křížek. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Mohl byste popsat hlavní záměry kampaně Právo na krajinu?
Člověk, který někdy navštívil západní Evropu, si určitě všiml, že v mnoha zemích není šance odbočit z asfaltky do volné krajiny. Když jsem viděl, jak je krajina v západní Evropě všude zastavěná, došlo mi, že tlak na rozparcelování krajiny se pomalu ale jistě bude objevovat i u nás. A na to chceme upozornit, zburcovat lidi a hledat řešení, jak z toho ven. Usilujeme o zachování možnosti migrace jak člověka, tak zvířat volnou krajinou.
Jak by mohla být konkrétně narušena?
Skupováním pozemků ve volné krajině a snahou oplotit je. Nejedná se přitom o malá území, kolikrát jde o desítky hektarů. Lidé mají pocit: je to moje, tak to oplotím. Tomu bychom chtěli zabránit. V žádném případě přitom nezpochybňujeme soukromé vlastnictví, zároveň si ale myslíme, že jedno ze specifik ČR například proti Anglii je v tom, že krajina u nás vždycky byla bezbariérová. Jejím oplocováním ztrácíme svobodu v nás.
Ve sdružení jsou i myslivci, rybáři, turisté. Není tím hlavním důvodem, proč to podporují, spíš ohled na lidský prospěch než ohled na přírodu? V tiskové zprávě hovoříte i o závorách, ale závory mohou naopak být pro zvířata dobré.
Naše kampaň nemůže být postavená na migraci zvířat. Lidé musejí pochopit, že životní prostor potřebují oni sami. Pokud dnes někdo dělá byznys nebo cokoli jiného, má dvě formy odpočinku. Buď jde do hospody nebo na diskotéku apod., anebo vypadne na kole ven nebo leze někde po horách. K tradici našeho národa patří, že lidé z města mají chalupu nebo chatu na venkově - to by Pražáci koukali, kdyby nemohli dvorek svého baráčku opustit a jít na houby, protože by všude byly ploty.
Závory jsou samozřejmě minimální problém. Je dobře, když je na kraji lesa závora a nikdo nemůže jezdit auťákem až doprostřed. Mně ale vadí, že jsme kdysi nadávali na jeden plot na naší západní hranici a dneska si ty ploty budujeme nejen v krajině, ale i v nás, protože mezi sebou neumíme komunikovat.
 |
||
| Srnka a danělka ve Stanici pro zraněné živočichy ve Voticích, kterou Pavel Křížek vede. | ||
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Proto jsme se i sdružili. V ČR je už trochu tradicí, že zelená hnutí se od myslivců a rybářů distancují. To je ale kontraproduktivní, protože si velkou část veřejnosti, která ctí přírodu, staví zbytečně proti sobě. My jsme si hned na začátku kampaně řekli, že se nebudeme bavit o kormoránech, o vydrách, o vlcích. Budeme se bavit o tom, že krajinu je potřeba chránit jako celek, protože když bude krajina v pořádku, budou v ní i zvířata. Tím, že zhoršující se průchodnost krajiny vnímají všechna tato sdružení stejně, vznikla netradiční koalice rybářů, myslivců, turistů, ornitologů a Ochrany fauny. Výhodou je obrovský občanský potenciál. Počet lidí z těchto organizací činí asi 560-580 tisíc - taková koalice pro přírodu nikdy v ČR uzavřena nebyla. Další výhodou tohoto spojenectví je navázání osobních vztahů. Díky tomu si lidé mohou v klidu, třeba i u skleničky, vyříkat problémové věci a najednou vidí, že i myslivci a rybáři to nedělají jen pro flák masa, ale že je mezi nimi spousta ochranářů, kteří jsou kolikrát lepší než samotní ochranáři. Musím říct, že u spousty lidí z mysliveckých kruhů ctím jejich znalosti a vztah k přírodě jako celku.
Jiná věc je, že by se česká myslivost měla zamyslet nad svou reorganizací, nad svými postoji, měla by umět ukázat na jedince, kteří jí kazí jméno, a nekompromisně je ze svých sdružení vyloučit. Pokud chce Českomoravská myslivecká jednota znovu získat u veřejnosti kredit, musí tento krok udělat. Vždycky ale záleží na lidech, lumpy najdete mezi podnikateli, myslivci i mezi ochránci.
Věnujete se v kampani i dálnicím?
Dálnice je stejná bariéra jako plot, protože přetíná migrační trasy. Pokud nebudou zachovány přechody a podchody pro zvěř, tak můžeme na pohyb například losů mezi Polskem a ČR zapomenout. Resort životního prostředí by měl zintenzivnit spolupráci při vyhledávání migračních tras, třeba zrovna s myslivci, kteří migrační koridory zvířat znají velmi dobře. Cílem přitom není jít proti dálnicím, ale dosáhnout, aby dopady výstavby dálnice na okolí byly co nejmenší. Pro stavitele dálnic je to navíc dobrý byznys. Pokud udělají migrační mosty nebo podchody, tak je to zase beton. V tomto případě se zájmy stavařů dají dobře využít pro zájmy přírody.
V chráněných územích chcete také prosazovat volný přístup kamkoli?
Ne, ta mají svůj režim daný zákonem, nám jde jen o volnou krajinu.
 |
|
| Liška v záchranné stanici. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Proč chcete právo na krajinu dostat do ústavy?
Nápad vznikl zrovna v době, kdy poslanci dali ve známost, že chtějí kvůli přímé volbě prezidenta vůbec poprvé otevřít ústavu. Řekl jsem si: Pokud má ústava něco ošetřovat, proč ne právě bezbariérovou krajinu? To je životní prostor všech božích tvorů (ač jsem nevěřící), pohyb po krajině je přece ta nejzákladnější svoboda.
Jak bude znít konkrétní formulace?
"Právo na krajinu" jsme vymysleli my vidláci z vesnice, ale přesnou formulaci, co by se tam mělo dostat (pokud se nám kampaň povede a získá politickou podporu), budou samozřejmě definovat právníci.
Budou formulovat i to, co mohou lidé na svém pozemku dělat? Nebude se třeba muset žádat o nějaké dobrozdání, že mám dostatečně průchodný pozemek?
Zjišťujeme, jak je to v zahraničí. Třeba Švýcarsko má právo na krajinu přímo v ústavě. Skandinávské země mají speciální zákony o bezbariérovosti krajiny - člověk tam může i tábořit na soukromém pozemku, musí ale místo uvést do původního stavu a může na něm být maximálně jednu noc. Všechnu legislativu ze světa teď vyhodnocujeme a bude podkladem pro naše právníky. Ústava je nejvyšší právní norma a všechny zákony pod ní patří. Pokud by se do ní právo na krajinu dostalo, už by to potom systémem padajícího lejna "poznamenalo" všechny legislativní věci na nižší úrovni. Proto máme jako horní metu ústavu - ustupovat je kam.
reklama
