Kučera: Přírodu využívejme s rozumem
EkoList: Zdá se, že letošní zasedání CITES se přiklonilo spíš k ochraně druhů…
Jan Kučera: Ano, vypadá to, že v současnosti přibližně dvě třetiny zemí chtějí, aby se CITES orientovala spíš na restrikce mezinárodního obchodu. Ona ale i ta třetina, která je pro obchod, říká, že jim jde o udržitelné využívání živé přírody. A pro některé rozvojové země asi skutečně platí, že lidé, kteří v nich žijí, necítí, že příroda jim přináší nějaký bezprostřední ekonomický zisk. Pak jim ale na přírodě nezáleží a nechají ji zničit. Vykácejí lesy, nasejí obilniny, pěstují dobytek a vytlačí tak divokou faunu a zničí flóru. Zatímco když domorodci vidí, že například z turistů, kteří se dívají na zvířata, nebo v extrémním případě i nějaká zvířata zastřelí, mají peníze, snaží se pak sami přírodu chránit, aby takový zisk měli i v budoucnu.
Ještě před deseti lety se CITES týkala jen druhů, se kterými se moc neobchodovalo. Nyní ovšem na příkladě mahagonu nebo žraloků vidíme, že CITES začíná zasahovat i do oblastí, které mohou mít na ekonomiku některých států silný dopad.
 | |
| RNDr. Jan Kučera, Csc. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
EkoList: Vůdcem obchodního bloku bylo Japonsko. Na druhé straně asi stály Evropská unie a USA. Dá se to takto zobecnit?
V podstatě ano. USA jsou rozhodně na straně ochranářské. Mají totiž silné nevládní organizace, které jsou ovšem motivované spíš ideologicky. Velice mocnou a bohatou je například Human Society, což je organizace na obranu zvířat proti týrání. Ti to až přehánějí, jejich postoje jsou spíš emotivní než racionální nebo vědecky podložené. Podle nich by se zvířata jako sloni, velryby a opice vůbec zabíjet neměla, protože to jsou stejně jako lidé individua, která si uvědomují sebe sama.
Na druhé straně stojí Japonsko, které má v současnosti dost velký vliv v rozvojovém světě. To prosazuje názor, že když to jde, proč přírodu nevyužívat. A jde to až do extrémů, protože v Japonsku se třeba stále používá slonovina na všelijaké protokolární předměty, málem každý Japonec má několik razítek hankó ze slonoviny.
Když CITES v roce 1989 zakázala obchod se slonovinou, udělaly na západě nevládní organizace mezi lidmi tak obrovskou kampaň, že kupovat si věci ze slonoviny přestalo být "in". V Japonsku, Hongkongu, Číně a arabských zemích se ale luxusní zboží ze slonoviny stále kupuje.
Na druhé straně pak stojí Indie, která říká - proč by se měli sloni zabíjet pro nějaké luxusní věci ze slonoviny? Není to v rozporu s lidskou morálkou? Neměl by člověk přírodu využívat jen tam, kde je to k životu bezprostředně nutné?
EkoList: Jak jsme o obchodu se slonovinou hlasovali my?
My jsme se stejně jako EU zdrželi hlasování, protože africké země se předtím mezi sebou dohodly na kompromisu. Naše zdržení znamená, že proti jednorázovému prodeji nic nemáme, ale otevřeně nemůžeme podporovat znovuotevření obchodu se slonovinou. Obecně bych naše postoje nazval racionálně ochranářské.
EkoList: Podala vůbec Česká republika někdy na konferenci CITES nějaký návrh?
Ne. Podat návrh je dost náročná práce, která musí splňovat poměrně přísná vědecká kritéria. Rozsáhlé podklady musí zpracovat země, která návrh předkládá. Návrhy tedy podávají státy, které mají slušný vědecký aparát, například USA, Německo, Holandsko, Švýcarsko, Velká Británie. A i návrhy, které podávají chudší země, jsou většinou zpracovány těmi bohatými. Třeba letos návrh na plnou ochranu černomořského delfína sepsaly USA a dohodly se s Gruzií, že ho podají Gruzínci. Návrh je totiž vždy průchodnější, když s ním přijde země, kde se živočich nebo rostlina vyskytuje. Samozřejmě že africké země, které navrhovaly prodej slonoviny, nebo třeba i Kuba, která chtěla prodávat želvovinu z mořských želv, jsou podobně placeny Japonci.
Aktivní inspekce
EkoList: Jsou některá ze zvířat, o nichž CITES jednala, na trhu v České republice?
K nám se dovážejí z volné přírody hodně papoušci, plazi a želvy, a to i druhy, které jsou na seznamech CITES. Jelikož jde v takovém případě o obchod nelegální, má ho na starost Česká inspekce životního prostředí, která dost často nějaké pašeráky chytne.
EkoList: Jsme spíš překupnickou zemí, nebo tu zvířata a rostliny končí?
Po revoluci se překupníci snažili "zboží" udat spíš v Německu a v západní Evropě, kde se ještě daleko víc zhodnotilo. Teď už se ale ceny vyrovnávají a vzhledem k naší velikosti je tu poptávka relativně vysoká. Vozí se k nám i opice.
EkoList: Na konci října totiž Českou republiku kritizoval WWF za široce rozšířené pašování zvířat…
My máme velmi aktivní inspekci. Naproti tomu hodně zemí ve východní Evropě nějakou specializovanou instituci na potírání nelegálního obchodu se zvířaty vůbec nemá. U nás tak spoustu pašovaného zboží chytíme, zatímco třeba Poláci ani inspekci nemají. Myslím, že přes Polsko se zvířata pašují daleko víc než přes nás, ale protože oni nic nechytí, opticky se tam nic neděje. Kdo je v chytání pašeráků dobrý, vypadá pak, že má velký černý obchod.
My dokumentujeme, že nelegální obchod je značný. Stejné je to ale i jinde. V Moskvě žádné pašeráky nikdo nechytá, ale každému, kdo tam byl, je jasné, že koupit se tam dá úplně všechno.
RNDr. Jan Kučera, Csc. - pracuje v oddělení mezinárodních úmluv v ochraně přírody Ministerstva životního prostředí (MŽP). Narodil se roku 1952, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, doktorát získal v Parazitologickém ústavy Akademie věd. Na MŽP nastoupil v roce 1991. Je kontaktní osobou CITES pro ČR, což znamená, že je hlavním člověkem, který má CITES v ČR na starosti.
Tento rozhovor byl převzat z tištěného EkoListu číslo 12/02.
reklama
