https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/martin-bursik-strana-zelenych-je-schopna-odpovedet-na-vsechny-politicke-problemy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Martin Bursík: Strana zelených je schopna odpovědět na všechny politické problémy

8.11.2005 12:40 | PRAHA (EkoList)
Co konkrétního Strana zelených nabízí voličům? Bude se starat jen o životní prostředí? Proč mají jít zelení do voleb samostatně? Budou zelení komunisty reformovat, nebo jejich myšlenky zakazovat? Postoje Strany zelených i motivaci svých vlastních kroků vysvětluje v rozsáhlém rozhovoru Martin Bursík, čerstvý předseda Strany zelených.
 

Martin Bursík.
Foto: Matouš Mihaliček/EkoList

Proč jste se rozhodl do Strany zelených před rokem a půl vstoupit? Proč jste to neudělal už třeba před deseti lety?
Byl jsem do Strany zelených asi před deseti lety dokonce zván, ale zelení byli tehdy vnímáni jako strana, která je zaměřena úzce na téma životního prostředí. Tenkrát tady převládal generální omyl, který spočíval v přesvědčení, že je možné úspěšně prosadit politiku životního prostředí v jiných politických stranách. Ono se to na začátku 90. let skutečně dařilo – sám jsem to zažil, když jsem jako jeden z nejmladších byl v České národní radě za Občanské fórum a podílel se na prvním balíku ekologických zákonů. Měl jsem zato, že to takhle půjde dál. A nebyl jsem sám, mysleli si to i Vavroušek, Dejmal, Moldan.

Etablované strany v té době měly dynamiku – a teď za vámi najednou přišel někdo ze Strany zelených, jejíž pověst nebyla moc dobrá a osobnost abyste v ní pohledal. Do toho se nikomu nechtělo. Ale já jsem tenhle omyl uznal a uvědomil jsem si, že když chcete v politice něco udělat, musíte mít krytá záda politickou stranou. A ta musí být přesvědčená, že politické téma, s kterým jste přišel, je důležité, nebo dokonce nejdůležitější. To u ostatních stran nenajdete, tam jsou kapitoly životní prostředí nebo ochrana spotřebitele jedny z posledních ve volebním programu – a podle toho taky vypadají jejich priority.

Proč mají jít zelení do voleb samostatně?
Ať někdo chce, nebo ne, politická scéna je u nás stabilizovaná. Proud konzervativní a liberální úspěšně obsazuje ODS, sociálně demokratický mají sociální demokraté, komunisté mají jak radikální komunisty, tak socialisty, a křesťanští demokraté mají taky svoje voličstvo. Elektoráty těchto stran jsou poměrně pevné. Na politické scéně ale zůstává jedno téma, které má oporu v evropské politice, které má vlastní ideologii, které má vlastní témata, které má zastoupení v parlamentech celé Evropy i ve světě, ale v České republice není zajištěno politickou stranou. Je to jednoznačně bílé místo na politické mapě ČR. Přitom u nás žije nemalá skupina lidí, pro které je téma životního prostředí významné, ale stejně tak téma lidských práv, rovných práv žen, liberální témata pro mladé voliče, otázka imigrace atd. Důležité je, že my máme naši prioritu i v názvu, to je ohromná výhoda. Máme všechny předpoklady k tomu, abychom byli strana, která je pro lidi čitelná.

Hlavní argument, který šel proti spojení s malými liberálními stranami, spočíval v tom, že by se tenhle jasný obraz rozmazal. Spojili bychom se se stranami, které mají jiné priority. Pro nás není volný pohyb zboží posvátnou krávou. My si uvědomujeme, že to dělá hrozné problémy pro kvalitu života, pro životní prostředí a že dokud se do ceny výrobků nezahrnou vlivy na životní prostředí, na klima, na zdravotní stav obyvatelstva atd., tak nesmyslné transfery poběží dál.

Podobně je tady poptávka po nějaké změně. Už je to trochu nuda. Velké strany kombinují různé kombinace, ale nikdy z toho nevyšlo něco, co by bylo pro voliče skutečně zajímavé. Svou roli tedy bude hrát i zájem něco změnit – a zelení by mohli být klíčem ke změně. Snažíme se to vzít v úvahu a dávat si pozor, abychom nesklouzli do klišé stávajících politických stran a abychom si udrželi určitou odlišnost. Nejen programovou, ale třeba i v oblasti etické. V druhé polovině října jsme přijali etický kodex, ke kterému se přihlásí všichni kandidáti na našich kandidátkách. Svým podpisem potvrdí, že se nenechají platit od firem za to, že jsou v rozličných dozorčích a správních radách, že se vyvarují konfliktu zájmu, že budou dávat veřejně na internetu prohlášení o svém majetku i své manželky a svých blízkých atd. Jde o principy, které se ve stávajících stranách obtížně podaří prosadit, protože jejich politici už je porušují.

Strana zelených je ovšem symbolem vnitrostranických půtek a bojů, nezdá se, že by uvnitř probíhalo všechno vždy etickým způsobem ...
Když jsem před rokem a půl do strany vstoupil a otevřel jsme si e-maily z vnitrostranické e-mailové konference, tak jsem se zděsil. Připadalo mi, že způsob komunikace mezi straníky a silná slova, která tam padala, budou jen obtížně napravitelná. Ale u zelených teď proběhl překvapivě rychlý proces, takže nyní už byste to nenašel.

Foto: Matouš Mihaliček/EkoList

A není to tím, že část lidí byla ze strany vyštípána?
Nikdo vyštípán nebyl, část lidí odešla – asi patnáct lidí plus patnáct mrtvých duší. Já jsem samozřejmě od počátku říkal, že stojím o to pracovat s každým a že mě bude mrzet, když kdokoli odejde. Nechci to paušalizovat, ale pravda je, že odešli ti největší radikálové, a tím se situace trochu zjednodušila. Jsem rád, že tento krok byl vyvážen tím, že jen od sjezdu (konal se 24.–25. září – pozn. aut.) se nám přes internet přihlásilo 49 nových členů.

Kolik teď je členů Strany zelených?
Evidenci ještě dotahujeme, byl v tom nepořádek, lidé neplatili příspěvky apod. Ale bude jich kolem 800, 900. Pokrytou máme celou republiku, jsme ve všech krajích.

Do teď měla SZ politický program, který sestavovala skupina pod vedením Jakuba Patočky. Ten už ve straně není. Bude tohle dál váš program nebo jaké jsou vaše priority?
Máme především před volbami a je rozdíl mezi politickým programem a volebním. V tuhle chvíli jsme politický program zaparkovali na vedlejší kolej. Z práce odborných sekcí vyšla tři témata pro jednání sjezdu.

Prvním je omezení kamionové dopravy, tedy převedení kamionů na koleje a rozvoj železnice. Druhým tématem je ekologická daňová reforma s důrazem na odklon od ropné ekonomiky a nabídnutí alternativních paliv, biopaliv a obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla, tedy udržitelná moderní energetika. Třetí téma je širší: kvalita života, která zahrnuje ochranu spotřebitele, udržitelnou spotřebu, označování výrobků, biozemědělství, zdravé potraviny.

Tohle jsou první tři priority, zároveň jsme se ale rozhodli, že další by měla přijít témata z oblasti sociální, z oblasti lidských práv atd. – a na tom teď pracují odborné sekce. Naším záměrem je předvést, že jsme politická strana, která je schopna odpovědět na všechny politické problémy.

První téma je zúženo jen na kamionovou dopravu. Celá doprava je příliš složitá?
První téma zahrnuje i podporu veřejné dopravy, a když to vezmeme obecně, tak dopravy se týká i odklon od ropné ekonomiky a nabídka alternativ. V ekologické daňové reformě je například koncept daně z motorového vozidla, který se odvozuje od emisí oxidu uhličitého.

Omezení kamionů ale považujeme za nejdůležitější, protože jde o mimořádný problém, který je důsledkem mimořádného selhání státu. Bylo naprosto logické, že s otevřením hranic příliv kamionů nastane. Potřebujeme aktivní a rychlé řešení, protože nárůst intenzity dopravy je hrozivý a nárůst emisí jakbysmet. Celý systém založený na rychlostních komunikacích a dálnicích se tím hroutí, protože jsou kontinuální zácpy a nehody. Jaký je přístup vlády? Intenzivně diskutuje o zavedení mýta. V podtextu tomu mají lidé asi rozumět tak, že zavedení mýta všechno vyřeší. Ale to vůbec není pravda. Zavedením mýta státní rozpočet získá další příspěvky, které ministerstvo dopravy použije na investice do dalších dálnic a rychlostních komunikací – aspoň podle rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, z něhož jdou dvě třetiny na dálnice a rychlostní komunikace a jen třetina na železnici, to tak vypadá. Vůbec se tady nevytváří alternativa. Jenomže dokud tady nebude alternativa, dokud nebude kam kamiony přesunout, tak jde o řešení jen zdánlivá.

Jedním z témat je ekologická daňová reforma a prosazování energetiky, která nebude závislá na fosilních palivech. Vy už ale tohle prosazujete jako konzultant současného ministra Libora Ambrozka (KDU-ČSL). Co když si lidé řeknou, že Bursíkovy názory se podaří prosadit spíš, když budou volit KDU-ČSL, protože Ambrozek má silnější politické postavení. Nepřemýšlel jste o tom?
Přemýšlím o tom a myslím si, že moje mise na ministerstvu životního prostředí se z důvodu mého předsednictví u zelených chýlí ke konci. Ještě jsme o tom ale s Liborem Ambrozkem nemluvili.

Foto: Matouš Mihaliček/EkoList

K práci pro ministerstvo jsem přistupoval naprosto věcně, byl jsem tam jako externí expert, řídil jsem několik týmů, staral jsem se o vymezený segment vztahů energetiky a životního prostředí. V případě zákona na podporu obnovitelných zdrojů, programu podpory alternativních paliv i ekologické daňové reformy jsem témata přinesl, našel pro ně podporu a postavil tým. U návrhu státní energetické politiky jsem jen mobilizoval síly kolegů, protože jsme museli reagovat na politiku ministerstva průmyslu a obchodu.

Ekologickou daňovou reformu jsme dodělali v polovině října. Chtěl jsem ji dokončit, protože na tom tématu dělám 14 let. Někdy před rokem, kdy se zadrhla jednání s ministerstvem financí a vypadalo to, že si ministr Ambrozek půjde do vlády pro čestnou „kužvartovskou“ prohru, se mi podařilo celý proces zastavit. Přišlo mi škoda té práce, té příležitosti, a proto jsme práci na ekologické daňové reformě zadali znova. Stal jsem se vedoucím týmu, který na tom pracoval, a trochu jsem změnil zadání: hlavním cílem bylo vytvořit názor ministerstva životního prostředí, jak si ekologickou daňovou reformu představuje, ještě dřív, než vstoupí do jednání s jinými partnery, než začne přijímat kompromisy. Tenhle základ jsme v říjnu odevzdali, co s tím bude dál, to už je politická věc. Do toho se nemotám.

Ale zákon o podpoře obnovitelných zdrojů jste prosazoval.
Ano. Původně jsem řekl kolegům, že moje práce končí před prahem sněmovny, protože se mi nechtělo jít dělat lobbyistu do parlamentu. Věděl jsem, že tam je skupina poslanců, kteří na mě dají, a že je tam skupina poslanců, na které působím jako rudý hadr. Ale když jsem potom viděl, kolik jsme odvedli práce, nechtěl jsem v tom kolegy nechat. Nakonec to dopadlo dobře, stálo to za to, ale šlo to proti mému přesvědčení. Vytrpěl jsem si, že mě tam známé tváře poslanců cvičily z toho, jestli smím, nebo nesmím promluvit, když jim došly argumenty. Ale tolik se mi jednalo o výsledek, že jsem do sněmovny šel.

A k té otázce: z externí pozice – tedy ani z pozice zaměstnance ministerstva, ani z pozice politické – se mi podařilo prosadit (a Ambrozek mi k tomu dal prostor) konkrétní věci v oblasti životního prostředí, které mají význam. Vláda například stabilizovala spotřební daň ze zemního plynu pro dopravu do roku 2020, oddálili jsme rozhodnutí o výstavbě jaderných elektráren nebo o prolomení územních ekologických limitů a prosadili zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie. To je klíčová věc a tohle byla vždycky moje motivace.

Takže teď jste ukončil práci na daňové reformě, ministerstvo s tím udělá, co bude v jeho silách, a vy přecházíte do „opozice“ a začínáte vést Stranu zelených.
Ne, takhle bych to neformuloval. Konec volebního období se blíží a realisticky viděno na ministerstvu žádné větší téma ani zadání neexistuje, ani ho nemám v hlavě, ani na to nemám kapacity, ani na to není čas. Proto jsem řekl, že moje mise na ministerstvu co do témat a práce na prosazování dobrých věcí, končí. Zároveň si myslím, že to, že jsem byl před měsícem zvolen předsedou zelených, je určitý konflikt zájmů, který je potřeba řešit. Přemýšlím o tom a v následujících týdnech to vyřeším.

Kdybyste nabídku práce pro MŽP ještě do voleb dostal, tak ji odmítnete?
Ale já ji pořád mám. Důvodem není, že bych přecházel do „opozice“. Prostě si myslím, že to jsou dvě věci, které se k sobě úplně nehodí. Snad mi ale nelze vyčítat, že jsem toho nenechal první den po zvolení předsedou. A pokud jde o otázku, jestli by lidé neměli volit Ambrozka, když jeho prostřednictvím to prosadí Bursík: No to by tam zase musel Ambrozek mít toho Bursíka, aby mu to připravil. A taky by pro to musel mít prostor a autoritu ve vlastní politické straně. Však si počkejte, jak o daňové reformě před volbami rozhodne vláda.

Vrátím se ještě k jedné věci. Říkal jste, že pro zelené není volný trh zbožnou krávou. Na začátku roku 1996 jste ale ještě jako člen předsednictva Svobodných demokratů-Liberální strany národně sociální (SD-LSNS) EkoListu řekl, že „globalizace trhu je přirozený proces, který není možné žádným způsobem omezovat“ ...
Ne, to se mýlíte, řeknu vám, jak jsem to tehdy viděl. Ale vy jste to určitě někde našel, takže teď jsem po vás moc vyjel. Řekl jsem, že globalizace není přírodní jev, a tudíž je politicky regulovatelná. Základ byl odlišný, nikoliv složme ruce, nedá se s tím nic dělat, ale naopak něco dělat můžeme.

Já vám to ukážu.
Tak ukažte. (Čte vlastní věty z roku 1996: „My se domníváme, že globalizace současného světa je spontánní projev, že je to proces v podstatě pozitivní. Globální problémy současného světa není možné řešit na úrovni národních států. Globalizace trhu je přirozený proces, který není možné žádným způsobem omezovat.“) Buď jsem to neměl dobře rozmyšlené, nebo jsem to řekl blbě, dnes už nedokážu říct, jak to bylo v roce 1996. Myslel jsem, že máte na mysli jiné období, ve kterém jsem o globalizaci mluvil. To se mohlo stát, připouštím.

Dívám se na to takhle: v globalizaci hrají dominantní roli korporace a nadnárodní firmy, které v honbě za ziskem logicky přesouvají výrobu zboží do země, kde je to levnější. Vždycky se najde nějaká země, kde je to ještě levnější a ještě výhodnější. Tohle podle mě omezit nejde. Ale lze dosáhnout toho (je to otázka nějaké mezinárodní dohody), že korporace přijmou minimální ekologické a sociální standardy, za kterých budou v dané zemi vyrábět. Kdyby v Rumunsku australská firma, která tam těžila zlato, respektovala standardy, které platí při těžbě v Austrálii, tak nemohlo dojít ke katastrofě v Baia Mare.

Jde o standardy dané zákonem, nebo by jejich přijetí bylo dobrovolné?
Mohlo by to souviset s výměnou dluhů rozvojových zemí za přijetí minimálních ekologických a sociálních standardů. Těmi sociálními mám na mysli, že firmy nebudou zaměstnávat děti a zaručí aspoň minimální sociální práva zaměstnancům. Podobně v oblasti ekologické budou platit minimální standardy na vypouštění znečišťujících látek do prostředí apod. Tohle může být uloženo národní legislativou, ale z právního hlediska by to bylo dost obtížné. Nebo půjde o etické standardy vyžadované spotřebiteli. Firma bude donucena zveřejněním informací na výrobcích (což zatím není), říct, jaké standardy přijala. Bude to pro ní konkurenční výhoda. Může jít tedy o snahu ze strany firem, ale vedle toho by měla existovat i nějaká forma úmluvy rozvinutých zemí s rozvojovými zeměmi na velmi široké úrovni. To je jeden ze způsobů, jak globalizaci aktivně uchopit a nenechat ji běžet jako přirozený proces. Ale tenhle názor nezastávám jen tenhle rok, ten už mám dlouho. Myslel jsem, že deset let, ale teď vidím, že jenom osm. (smích)

Legislativa, při jejímž neplnění je možné udělovat sankce, je ale přece jen něco jiného než dobrovolné dohody, které můžou být na nic.
Dobrovolné dohody můžou dobře fungovat. Vždy jsem k nim ale byl velmi opatrný. Dohody, které byly přijaty u nás a týkají se třeba pracích prášků nebo systém sběru nápojových odpadů (Eko-kom), vidím kriticky. Konkrétně dohodu s Eko-komem jsem v roce 1998 jako ministr odmítl podepsat. Ptal jsem se, kde je závazek, že se bude zvyšovat podíl vratných lahví na trhu. Nebylo to tam. Bylo zřejmé, že tato dobrovolná dohoda rezignovala na to, aby se systém vrátil k vratným lahvím. To můžou být klidně PET lahve, nemusejí to být skleněné lahve, PETky jsou pro spotřebitele daleko komfortnější.

Teď jsem ale například pracoval na dobrovolné dohodě mezi vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a plynárenstvím, která je napsána dobře. Tam, kde vznikne poptávka a kvalitní projekty, tam se plynárenský průmysl zaručil poskytnout určité výhody. Jinak by jedni čekali, až budou zákazníci, a druzí by zase čekali, až tady budou plynové čerpací stanice.

Nejde odmítnout dobrovolné dohody jako takové, ale pracovat se s nimi musí velmi opatrně. Politik musí být obezřetný. Dobrovolná dohoda je vždycky první krok, kterým se korporace snaží uniknout z vynutitelnosti a sankcí.

Foto: Matouš Mihaliček/EkoList

Komu teď vlastně „patří“ Jaromír Štětina, jediný poslanec parlamentu zvolený za SZ?
Štětina byl zvolen jako nezávislý na kandidátce Strany zelených. Na otázku komu patří, nedokážu odpovědět.

Lidé kolem Jakuba Patočky mu organizovali kampaň. Ze SZ ale odešli a založili hnutí Zelení. Štětina v Senátu zůstává a pracuje dál. Předpokládám, že by mu měl někdo dělat odborné zázemí. To mu dělají nadále lidé kolem Jakuba Patočky, nebo o Štětinu „usiluje“ SZ, která by díky němu mohla v Senátu prezentovat svoje názory?
Asistentku mu dělá Daniela Matějková, která zůstala ve Straně zelených a dokonce je členkou republikové rady. Se Štětinou jsem měl i v období před sjezdem korektní vztahy. Snažil se situaci ve straně řešit, několikrát i organizoval schůzku mezi mnou a bývalým předsedou Beránkem. Za to jsem mu byl vděčný. V tuhle chvíli je situace taková: po volbě předsedou jsem mu nabídl, že bychom se sešli, on mi potom v dopise vzájemný vztah formuloval slovním obratem korektní nespolupráce. Nezbývá mi, než to akceptovat. Přesto o spolupráci se Štětinou stojíme a jsme připraveni nabídnout mu zázemí.

Nevadí vám, že Jaromír Štětina výrazně podporoval okupaci Iráku – narozdíl od SZ?
To máte pravdu. My nejsme nijak zvlášť nadšeni ani z petice Zrušme komunisty. Připadá nám, že pokud je to iniciativa občanů nebo občanských sdružení, tak je to v pořádku. Když s tím ale v politické soutěži přijde nějaký politik, tak je to věc velmi problematická. Ale nezbývá nám než to respektovat. Štětina byl zvolený jako nezávislý na kandidátce zelených a má právo přinášet vlastní témata nebo vlastní názory na politické události, s kterými v Senátu vystupuje. My bychom byli jenom rádi, kdyby tam za své funkční období ve spolupráci s námi přinesl taky nějaké typické zelené téma a něco na něm odpracoval.

Vidíte nějaké přirozené partnery pro svou politiku mezi čtyřmi nejsilnějšími stranami?
SZ byla až do sjezdu hodně z vůle Jakuba Patočky tažena ke spolupráci se sociální demokracií a zároveň se na druhé straně ostře negativně vymezovala k ODS. Novému předsednictvu to připadá jako pozice, která nám svazuje ruce a není správná, protože naší hlavní motivací je přinést do politické debaty nová, ale tradičně zelená témata, která jsou důležitá, ale nikdo se jim pořádně nevěnuje. Nějaké stranické vychýlení by nás při tom dost omezovalo – například by se nás neustále ptali, co říkáme tomu, že se sociální demokracie schází v Kramářově vile s komunisty a že vykládá, že se spojí třeba s marťany atd. Nás to nezajímá, my máme vlastní témata, chceme dělat věcnou politikou a nemáme zájem se střelby stran, které si navzájem vzkazují, kdo z nich je větší hlupák, zúčastnit. Zadruhé bychom si zbytečně snižovali koaliční potenciál a řada voličů by si pak říkala: proč mám volit zelené, to můžu radši rovnou volit sociální demokracii, tam máme jistotu, že náš hlas nepropadne.

Dnes se tedy negativně nevymezujeme vůči žádné z politických stran a jsme připraveni si po volbách – pokud budeme úspěšní – sednout za stůl, na něj položit naše základní priority a jednat. Jediný krok, který jsme učinili, je definování vztahu s komunisty, protože kvůli různým iniciativám v minulosti není lidem jasné, jak to s námi a s komunisty je. Paseku v tom trochu udělala Štětinova petice i iniciativa Patočky s Beránkem, kdy jsme chtěli komunisty reformovat. Za normálních okolností bych to nechal být, ale připadalo mi, že je důležité, aby lidé, kteří nás chtějí volit, v tomhle měli jasno. Na republikové radě jsme se tedy usnesli na tom, že Strana zelených nepůjde do vlády, v které budou komunisté, a že se Strana zelených nezúčastní menšinové vlády, jejíž důvěra při hlasování o důvěře vládě v parlamentu by se opírala o hlasy komunistů.

Tohle jsou jediná omezení?
Ano. A neočekávám, že by přišla nějaká další.

Foto: Matouš Mihaliček/EkoList

Martin Bursík - předseda Strany zelených. Narodil se v roce 1959. V letech 1990-92 byl poslancem České národní rady za Občanské fórum. Po rozpadu OF se stal členem Občanského hnutí, později Svobodných demokratů. V roce 1996 ze strany odešel. Od února do července 1998 byl ministrem životního prostředí. Ještě jako ministr začal s KDU-ČSL pracovat na ekologické části jejího programu a do strany později i vstoupil. Členem pražského zastupitelstva byl za Svobodné demokraty od roku 1994, poté znovu od roku 1998 za KDU-ČSL. Z KDU-ČSL odešel na začátku roku 2003. Předsedou Strany zelených byl zvolen letos v září, vstoupil do ní v červnu 2004.

EkoList: Vedli vás k návratu do politiky i nějaké osobní důvody?
Martin Bursík: V roce 1998, když jsem skončil ve vládě Josefa Tošovského, jsem jako nezávislý kandidoval v Praze na primátora a následující čtyři roky jsem strávil v pražském zastupitelstvu. Pak jsem z politiky odešel. V tichosti jsem odešel i od lidovců a byl jsem duchem z politiky pryč. Vnitřně jsem se cítil mimořádně spokojený, protože jsem byl na vrcholu konzultantské práce, pracoval jsem na pěkných projektech.

Moc jsem si ale přál, aby zelení v politice byli – právě proto, že pokud v politice nemáte stranu, která vám poskytne krytí zad, tak nic neprosadíte. Prostě jsem určitou etapu v životě zase vyreklamoval na to, abych se věnoval politice a pomohl zeleným se v politice dlouhodobě etablovat. Motivace není osobní, jsem spokojený se svou prací, dokonce bych řekl, že jsem v ní úspěšný ... Ale musím přiznat, že je v tom trochu výzvy zkusit dát dohromady „firmu“, která na tom není úplně dobře, postavit ji na nohy a uspět v konkurenci. Přece jen tady ještě žádná mimoparlamentní strana přes pětiprocentní hranici nepřekročila, vždycky šlo jen o různá odštěpení ostatních stran.

Z Tošovského vlády jsem si odnesl hezkou zkušenost. Jemu záleželo na tom, aby pro nás mladší vytvořil prostor. Říkal: vy po mých zádech vyjdete nahoru a v politice se prosadíte. Já zas takový junák už taky nejsem, je mi 46 let a dostal jsem se do éry, kdy kazím věkový průměr předsednictva strany. Je nutné, aby v SZ začali vyrůstat mladé osobnosti, které stranu v budoucnu povedou. Chci tomu pomoct. Dávám si proto pozor na to, aby nešlo o sólovou práci jednoho člověka, i když to tak navenek nemusí vypadat, protože média jsou zvyklá soustředit se na figuru, která je pro ně známá. Ale práce zelených je skutečně týmová. Jednali jsme i s mladými zelenými. Zažil jsme na západě, jak organizace mladých šlapou páprdům na paty a vynucují si zastoupení ve všech stranických orgánech. Jsou kritičtí, což je jenom dobře, protože to stranu oživuje. Nejhorší situace nastává, když stranu vedou figury, které jen drží mandát. Jeden můj kamarád je přirovnává ke snajprům. Jsou na pahorku a 90 % času věnují tomu, aby odstříleli konkurenty, kteří by jim pahorek mohli vzít. Voličům věnují zbylých 10 %.

Hodně mi záleží na tom, aby si SZ vytvořila systém, který vyprofiluje osobnosti. Nedávno mě pozvali do televizního pořadu k hromadné dopravě v Praze. Odvětil jsem, že tam půjde Petra Kolínská. Oni na to namítali: „Ne, my bychom chtěli vás.“ Tak jsem řekl: „Ne, ona je schopná a rozumí tomu víc, protože na tom pracuje roky.“ Byl bych rád kdyby si lidé zvykali na to, že Strana zelených jsou i další tváře.

Jan Stejskal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist