Pavel Nováček: Kvalita života není v konzumu
Knihu sestavil (a v dubnu představil) tým odborníků Centra UK pro sociální a ekonomické strategie pod vedením Martina Potůčka a systematicky se v ní zabývá budoucností ČR. Na závěr autoři připojili tři vize, jak by budoucnost ČR mohla vypadat. Podle jedné z nich, scénáře Čechy a Morava - zahrada Evropy, se naše společnost v nedaleké budoucnosti začne orientovat na udržitelný rozvoj. Bude prosazena ekologická daňová reforma, která přesune daňovou zátěž na suroviny a energie. Dojde k poklesu spotřeby energie o jednu třetinu a zároveň bude téměř třetina energie získávána z obnovitelných zdrojů. Na školách se rozjede celonárodní projekt vychovávající k hodnotám slučitelným s udržitelným rozvojem (například vědomí sounáležitosti s přírodou, předběžná opatrnost).
Statisíce hektarů půdy budou využívány pro pěstování řepky olejky a rychle rostoucích dřevin. K přírodě šetrné hospodaření bude zavedeno na pětině země. Oživí se veřejná doprava, která bude mít na dálnici vyhrazen jízdní pruh. Ve městech se provoz aut silně omezí a v centrech se objeví volná parkovací místa. Masivně se budou budovat cyklostezky a na kratší vzdálenosti používat kola. Nákladní doprava se přesune na železnici. Lidé si začnou vážit volného času a přestanou vidět smysl života ve vydělávání peněz. Jak by se to mohlo stát? Na to jsme se zeptali autora scénáře Pavla Nováčka.
Jak jste ke své představě dospěl?
Především jde o vymyšlený fiktivní příběh, který by měl nicméně vycházet z nějakých reálných možností. Upřímně řečeno, realizace našeho scénáře směřování k udržitelnému rozvoji není příliš pravděpodobná. Přesto - vést by k tomu mohly dva startovací mechanismy. Jedním je mechanismus negativní, který předpokládá, že se budou neustále opakovat povodně a budou na nás víc a víc útočit ekologické katastrofy. Tím startovacím mechanismem bude strach. Udržitelný rozvoj se bude jevit jako jediná možnost, jak se vyhnout dalším katastrofám. Já ale nevěřím, že jsme schopni dostatečně rychle reagovat na katastrofy.
 |
|
| Ředitel Centra interdisciplinárních studií Univerzity Palackého v Olomouci Pavel Nováček. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Druhý mechanismus je reálnější a stojí za to o něm uvažovat. Vychází z toho, že se do parlamentu dostane politická síla, která bude mít udržitelný rozvoj jako svou prioritu. Dosáhne třeba jen 7 %, ale její vliv bude větší, než by byl podle volebního výsledku, protože dokáže využít situace jazýčku na vahách, a tím pádem dokáže prosadit ekonomické nástroje, které by nás vedly k udržitelnému rozvoji, především ekologickou daňovou reformu.
Věřím ekonomickým nástrojům ochrany životního prostředí, protože dokážou ovlivnit chování většinové populace. Buď mohu lidi přesvědčovat, ať nejezdí autem, pak se jich na mě ale stejně většina vykašle. A nebo řeknu: klidně mějte aut třeba pět, ale my vám zreálníme ceny, které provoz auta stojí. Takže připočteme náklady na životní prostředí, na čerpání neobnovitelných zdrojů, na úrazy, na výstavbu silnic atd. Váš provoz bude drahý a vy se sami rozhodnete, jestli chcete jezdit autem, nebo veřejnou dopravou. Doufám, že se pak ukáže, že kvalita života není jen ve spotřebě.
Z vašich slov vyplývá, že potřebujeme lídra, který dokáže alespoň část společnosti přesvědčit o této představě. Vy jste předseda Strany pro otevřenou společnost (SOS), která se o něco podobného pokouší. Nebylo při formulování scénáře spíš přání otcem myšlenky?
Jistě, je to určitý způsob uvažování, který mi je vlastní. Publikace je akademická, proto se v jejím textu SOS ani jednou neobjevuje a ani jsem se nesnažil tam něco vpašovat, ale je jisté, že úvahy
o podílu "zelených" na moci či třeba ekologická daňová reforma jsou věci, ke kterým by naše společnost podle SOS měla směřovat, a my se to budeme snažit ovlivnit.
Nemohlo se vám stát, že vědec ve vás podlehl politikovi?
Je to možné, to musejí posoudit čtenáři. Třeba kolega Jan Keller se ke scénáři vyjádřil slovy, že je tak naivní, že mu snad nemůže věřit ani autor sám. Já netvrdím, že scénář je pravděpodobný, ale věřím tomu, že za určitých okolností by nastat mohl. A jestli jsem podlehl - u scénářů podlehnutí zas tak moc nevadí, horší by bylo, kdyby to měla být analýza a předpověď budoucího vývoje.
Jaká varianta budoucího vývoje je podle vás tedy realistická?
Myslím, že citlivost k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji ze strany vlády a ze strany společnosti se bude postupně zvyšovat, ale půjde to pomalu a nebude to mít hladký průběh. Bude to jako na houpačce, například na základě volebních výsledků. Situace se zlepší díky tomu, že se staneme členem Evropské unie a Unie se při všech výhradách přece jen ve světě chová k životnímu prostředí nejosvíceněji. Tím, že budeme muset přejmout řadu závazků, pro nás bude vstup do EU jednoznačně pozitivní.
Ale evropskou legislativu jsme už přejali. O jaké další závazky jde?
Já teď nedokážu jmenovat třeba pět dalších závazků, ale myslím si, že vstup bude mít minimálně dvojnásobný pozitivní efekt. Jednak až budeme členy, budeme muset závazky dodržovat. Obávám se, že i kdybychom měli sebelepší legislativu, tak se u nás projeví snaha ji obcházet... Nezapomenu na vodní zákon z roku 1973 (který byl novelizován teprve v roce 2001), z něhož bylo 2 200 výjimek - to je úžasné číslo. Prostor pro obcházení závazků se nám tedy po vstupu zúží.
A druhá věc - my přece budeme přijímat závazky, které dnes ještě neexistují, ale EU je bude přijímat v následujících letech a my s ní. Jsem přesvědčen, že sami bychom je nepřijali.
Pavel Nováček – ředitel Centra interdisciplinárních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Narodil se v roce 1961. Věnuje se globálním problémům životního prostředí, udržitelnému rozvoji a krajinnému plánování. Je předsedou Strany pro otevřenou společnost.
Článek je převzat z tištěného EkoListu červen 2003.
reklama
