https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/petr-pysek-invaze-nas-mohou-nemile-prekvapit
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Petr Pyšek: Invaze nás mohou nemile překvapit

26.7.2004 12:05 | PRAHA (EkoList)
"U nás není zatím důvod podléhat panice. Zároveň bychom je ale neměli ani podcenit," říká v rozhovoru o rostlinných invazích botanik Petr Pyšek, který se jimi zabývá v Botanickém ústavu AV ČR.
 

Petr Pyšek.
Foto: Jan Stejskal/EkoList

Co jsou rostlinné invaze?

Každý rostlinný druh v průběhu evoluce někde vznikl, žije tam v určitém rostlinném společenstvu v souladu se svým prostředím a má přirozené nepřátele, kteří regulují velikost jeho populace. Říkáme, že v oblasti svého vzniku je druh původní. Když jej člověk přenese do jiného území, hovoříme o rostlinách zavlečených, nepůvodních či exotických. Dochází k tomu úmyslně, jako v případě užitkových plodin či okrasných rostlin, nebo neúmyslně, kdy se přenese rozmnožovací částice. V novém území regulační mechanismy často přestanou působit, například se rostlina zbaví přirozeného škůdce, který ji v místě původního rozšíření omezoval. Může mít také nějakou vlastnost, která je v novém prostředí výhodná oproti ostatním rostlinám a díky které se šíří a převládne. Například když zavlečeme dřevinu do společenstva tvořeného pouze bylinnými druhy, může je zastínit a zcela změnit jeho charakter. Je třeba dokumentováno, že mnohé zavlečené rostliny jsou ve srovnání s původními druhy dobře hořlavé. Samy jsou na oheň adaptovány, protože frekvence požárů v území, odkud přicházejí, je častá. Například sveřep střešní, který byl zavlečen i k nám, působí v temperátních travinných společenstvech v Severní Americe obrovské problémy zčásti proto, že změnil požárový režim dotyčných oblastí. Dřív tam hořelo jednou za 60-100 let, po invazi této trávy každých 3-5 let. Nejen že sveřep dobře hoří, ale po požáru regeneruje lépe než původní druhy trav. Je typickým příkladem invazních rostlin; to jsou ty, které v novém prostředí zdomácní, šíří se a obsazují další a další lokality.

Jak velká část rostlin je invazních?

Rostlin je zavlékáno obrovské množství a naprostá většina invazí je neúspěšná (odhaduje se, že zhruba 90 %). V ČR máme registrováno téměř 1400 zavlečených druhů, přitom původní českou flóru tvoří něco přes 2500 druhů. To znamená, že přibližně třetinu naší celkové flóry tvoří zavlečené druhy. Z těch 1400 je jich zhruba jen 90 invazních. Na zavlečenou rostlinu totiž nečekají jen výhody, ale i různá úskalí. Třeba odlišné klimatické podmínky, na které není adaptována - mráz, sucho, krátká vegetační sezona, která ji neumožní vytvořit plody. Velká část invazí skončí již ve stadiu semen či semenáčků, něco je sežere, podlehnou chorobám ... Tohle všechno působí jako filtr, kvůli kterému se většině druhů nepodaří zdomácnět, tedy dospět do stadia, které označujeme jako naturalizace. Naturalizované rostliny jsou schopné se ve volné přírodě rozmnožovat a přetrvávat bez dalšího přispění člověka. U nás jich evidujeme asi 400. Většina z nich tu ale roste, aniž by působila nějaké potíže.

Jak dlouho k invazím dochází?

Za počátek invazí považujeme počátek neolitu, respektive vznik neolitického zemědělství. Než člověk začal se zemědělstvím, měl na přírodu stejný vliv jako kterýkoli jiný velký savec, třeba medvěd, prase nebo srnec. A protože invaze definujeme jako změny v rozšíření rostlin v důsledku zavlékání člověkem, jde tedy v našich podmínkách o nějakých 5-7 tisíc let.

Bolševník velkolepý.
Foto: Petr Pyšek

Jde tedy o dost starý problém ...

Pokud máte na mysli, kdy si jej začali lidé uvědomovat, tak invazí si všímal už Darwin, nesmírně ho fascinovaly a napsal k němu některé dodnes platné postřehy. Ale zastavil bych se u slova "problém" - zda a o jak velký problém jde, totiž souvisí s rozsahem invazí a jejich důsledky. Jen pro představu jeden příklad - když stojíte na břehu řeky v Arizoně a kam dohlédnete, vidíte jen porosty tamaryšku místo říční nivy, která tam byla před invazí, uvědomíte si, že se jedná o úplně jiný rozměr než u nás. A takových míst je na světě mnoho. Škody způsobené invazemi rostlin a živočichů, především v zemědělství nebo lesnictví, jsou obrovské, například jen v USA se počítají v desítkách miliard dolarů ročně. Přitom nejde jenom o rostliny a živočichy, je třeba si uvědomit, že kupříkladu virus HIV je také invazní organismus. Pozitivní ale je, že v poslední době se začaly tyto škody vyčíslovat a převádět do ekonomických kritérií, zejména proto, aby odborná veřejnost přesvědčila politiky a lidi s rozhodovací pravomocí. Existuje renomovaná studie, která odhaduje, že invazní organismy stojí lidstvo až 5 % světového HDP.

Z toho, co jste říkal, vyplývá, že velká většina kulturních plodin je zavlečená.

Samozřejmě, mnoho současných světových plodin se pěstuje v největší míře mimo oblast svého původního rozšíření. Známý je příklad jihoamerického kakaa pěstovaného hlavně v Africe a africké kávy, jež se pěstuje ponejvíce v Jižní Americe. Američtí ekologové nedávno odhadli, že 95 % potravinové produkce USA závisí na rostlinách a živočiších, kteří tam nejsou původní. Tohle je velmi důležité - někdy se totiž setkáváme s agresivním přístupem: tady jsou rostliny, které do naší přírody nepatří, vyhlásíme jim válku a zničíme je. To je samozřejmě nerealistické (ono je totiž nesmírně obtížné nějaký druh z území úplně odstranit), a navíc je to nesmysl jak z biologického, tak ekonomického hlediska. Rostliny vždycky měnily rozšíření, člověk do přírody patří a cílem by nemělo být mít jakousi panenskou přírodu, která tady byla před 7000 lety nebo před rokem 1492. A k tomu ekonomickému hledisku je třeba dodat, že v některých invazemi postižených oblastech třetího světa naráží snaha něco s tím dělat na to, že existují ekonomiky, které do značné míry závisejí na zavlečených druzích. Zkuste vysvětlit nemajetnému rolníkovi, že sice bude mít okolo krásnou přírodu, ale nebude mít co jíst, protože přijde o rostlinu, která ho živí. Důležité je tedy rozlišovat, které druhy představují problém a které nikoli, a hodnotit to v daném geografickém a socioekonomickém kontextu.

Dá se porovnat přínos invazních druhů s jejich negativy v celém historickém kontextu?

Tohle se velmi těžko hodnotí. Skutečnost, že lidstvo je na zavlečených rostlinách a živočiších v mnoha částech světa potravně či jinak ekonomicky závislé, svádí k závěru, že biologické introdukce jsou v celkovém kontextu jevem pozitivním. Musíme si ale ujasnit, že například pěstování kukuřice na poli v Čechách není žádná invaze; o invazi bychom mluvili, až kdyby se nám ta kukuřice masově šířila ve volné přírodě. Takže když si to takto vymezíme, negativa převažují. Příroda nám dnes leckde odchází před očima a je nutné se invazemi zabývat. Musíme ale vždy hodnotit jednotlivé případy v daném místě a daném čase.

Bolševník velkolepý.
Foto: Petr Pyšek

V ČR je několik desítek rostlin, které z biologického hlediska považujeme za invazní. Přitom druhů, jež mají negativní ekonomické důsledky, je odhadem 20-30 a většina z nich jsou zemědělské plevele. Druhů problematických z hlediska biologického nebo krajinářského, jako jsou například křídlatky, bolševník, netýkavka žláznatá, borovice vejmutovka, není mnoho. V jejich případě má smysl snažit se něco dělat. Podobně jako v medicíně je totiž i v invazích zdaleka nejlevnější a nejúčinnější prevence. Ve světě existují programy, které se snaží na základě vlastností druhu a znalosti jeho chování předpovědět, zda se po introdukci do nového území stane invazním. Z vědeckého hlediska je ale problém v tom, že invaze jsou do značné míry specifickým jevem, každý druh je jiný a jinak reaguje na podmínky prostředí, a tak lze těžko předpovídat, jak to s ním dopadne.

Která konkrétní stanoviště v ČR jsou invazemi ohrožena?

Hodně invazních druhů najdeme na mezických stanovištích podél řek, tam se jim daří zpravidla dobře. Přílišné sucho způsobí, že některé druhy špatně klíčí nebo jejich semenáčky nepřežijí. Naopak ve vyloženě vlhkých podmínkách je domácí vegetace velmi produktivní a invazním druhům se do ní obtížně proniká. Poměrně odolná je lesostepní či lesní vegetace. Centrem výskytu invazních rostlin jsou ale městská a vesnická stanoviště, protože úspěch při invazích do značné míry závisí na narušování prostředí, tzv. disturbancích. Invaze jednoznačně souvisejí i s tím, jak se chováme v krajině. Eutrofizace, narušování krajiny, to jsou věci, které invaze podporují.

Jak se proti invazím nyní bojuje? Úřady nejspíš občas vyčlení peníze třeba na vysekávání křídlatky ...

Potíž je v tom, že tyto jednorázové aktivity nejsou zpravidla účinné. Kolega Jiří Sádlo zaznamenal případ, kdy na státní hranici tvořené řekou vysekali netýkavku pouze na jednom břehu. To je úplně na nic, za rok tam byla zpátky. Rostliny samozřejmě nerespektují státní hranice nebo územní uspořádání, to je třeba mít při podobných výpadech na paměti. Přístup k rostlinným invazím má u nás dva aspekty. Zaprvé je naše společnost stále ještě nevnímá jako závažný problém. A zadruhé je to drahé. Boj s invazní rostlinou vyžaduje velkou vstupní investici a dlouhodobou důslednou kontrolu. Odborných podkladů, jak ke kterému druhu přistupovat, je přitom už dost. Politici a lidé na úřadech by si měli uvědomit, že nečinností si možná zaděláváme na velké problémy. Co třeba s invazními rostlinami udělají klimatické změny? V ČR spousta invazních druhů pochází z klimaticky teplejších oblastí a oteplování je může zbavit omezení, o kterých jsme mluvili na počátku. Nelze vyloučit, že nás budoucnost překvapí. Přitom kdybychom měli pro ČR k dispozici příslušné analýzy, asi bychom se podivili, kolik nás invazní rostliny stojí už dnes.

Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu červenec 2004.


reklama

Jan Stejskal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist