Petr Voříšek: Polních ptáků ubývá
EkoList: Stav populací běžných druhů ptáků je jediný ukazatel týkající se živočichů v české Strategii udržitelného rozvoje, používá se i jako jeden z ukazatelů udržitelného rozvoje v EU. Čím jsou ptáci pro sledování biodiverzity v Evropě tak výhodní?
Petr Voříšek: Důvodů je víc. U každého z nich ale musím upozornit, že se vždycky najdou výjimky. Každopádně ptáci jsou vhodnou skupinou, protože žijí prakticky všude, reagují citlivě na změny prostředí a jsou většinou vysoko postavení v potravním řetězci. Důležité je i to, že o ptácích máme relativně slušné znalosti a data. Ptáci jsou taky veřejnosti známí, takže když řeknete, že nám za dvacet let ubyly čtyři miliony párů skřivana, tak si pod tím lidé umějí něco představit. Zatímco když uvedete, že se biodiverzita snížila o několik procent, tak to nikomu nic neřekne.
 |
|
| Petr Voříšek | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Ptáci jako ukazatel biodiverzity ale pochopitelně mají i nevýhody, ostatně jako každý souhrnný ukazatel. Například změny v početnosti populací můžou být z roku na rok výrazné, ale vůbec nemusejí být způsobené nějakou zásadní změnou v prostředí - zahýbat s nimi může třeba prudká zima. Proto u ptáků potřebujeme delší časovou řadu, abychom mohli údaje spolehlivě interpretovat. Ne vždycky taky změny v početnosti ptáků korespondují s tím, co se děje s ostatními skupinami živočichů nebo i rostlin. Ptáci můžou někdy vykazovat tzv. perverzní trendy, kdy sice přibývají, ale prostředí degraduje. To se týká třeba hus, které těží z eutrofizace prostředí, a zejména v Holandsku jich hodně přibývá.
V rámci EBCC sledujete výskyt běžných ptačích druhů v 18 evropských zemích. Jak jsou na tom běžní ptáci v posledních asi 25 letech v Evropě?
Jednoduchá odpověď neexistuje, protože záleží, jak kde a jací ptáci. Ale jako poměrně jasný trend se ukazuje úbytek ptáků v zemědělské krajině, jinými slovy polních ptáků, a to hlavně v západní Evropě. Všechno nasvědčuje tomu, že ho způsobuje intenzifikace zemědělství. Ve střední a východní Evropě, nebo řekněme v nových členských zemích EU, je situace trochu lepší. I u nás šly stavy v 80. letech minulého století dolů, ovšem na přelomu 80. a 90. let, tedy v době, kdy zkolaboval starý systém socialistického zemědělství a v podstatě se přestalo hnojit, používat pesticidy apod., se ptáci okamžitě vzpamatovali. Teď už ale pokles pokračuje dál …
Lesních ptáků v celoevropském měřítku taky ubývá, jejich úbytek ale zdaleka není tak výrazný. Tady je ale v datech zajímavý kontrast, protože v České republice lesních ptáků přibývá a zřejmě je tenhle trend společný všem zemím střední a východní Evropy. Tím se dost lišíme od severní Evropy, západní Evropy a Středozemí. U lesních ptáků ale stále tápeme v tom, co je příčinou. Ono to není ani u těch polních ptáků jednoduché zjistit, ale intenzifikace zemědělství je zřejmě tak silný a plošně působící faktor, že se projevuje v celé Evropě. U lesů je to složitější. Víme, že v severní Evropě trpí přeměnou na komerční lesnické plantáže - to je z hlediska ochrany přírody velký problém u lesů ve Finsku, ve Švédsku, v Norsku. Úplně jinak je tomu v oblasti Středozemního moře. Laicky bych řekl, že tam významně působí lesní požáry, ale ještě to jistě nevíme.
Ve Středozemí a Skandinávii lesních ptáků taky ubývá?
Ano. A proč ubývají lesní ptáci v západní Evropě, těžko říct, vysvětlení je hodně. U tažných druhů se dá argumentovat třeba i tím, že zimují v Africe a pokles nebo nárůst jejich početnosti může být způsobený něčím, co se děje tam. Tohle jsme ovšem analyzovali a v našem vzorku dat jsme nenašli nějaký podstatný rozdíl mezi stálými a tažnými druhy. Kolegové z organizace Birdlife International ale dělali analýzu dat pro všechny druhy ptáků v celé Evropě a ukázalo se, že u dálkových migrantů, kteří táhnou do subsaharské Afriky, nějaký problém je a zřejmě souvisí se změnami prostředí v subsaharské Africe.
Z tabulek vyplývá, že některé druhy výrazně ubývají, jiným se daří. Snažíte se u konkrétních druhů najít i důvody poklesu stavu?
Snažíme, ale hlavním cílem našeho programu je jen zjistit a poskytovat data o změnách početnosti. Proč k nim dochází, na to už je potřeba detailnější výzkum. Hodně se jich vede v Británii a v Holandsku, u nás jich moc není.
Přesto - je nějaký druh, který byste mohl popsat?
Jeden z nejpropracovanějších a nejznámějších výzkumů se týká skřivana polního. Zjednoduším to, ale v zásadě se dá říct, že skřivan polní pro svoje hnízdění potřebuje na poli nebo na louce porost, který není příliš vysoký a hustý. V zemědělství se ovšem kvůli vyšší produkci postupně začalo upřednostňovat pěstování ozimů oproti jařinám. Jenomže ozimy mají ve srovnání s jařinami na jaře podstatně hustší a vyšší porost, navíc se k tomu přidává, že louky jsou intezivněji obhospodařované, třeba častěji hnojené, takže jejich porost je na jaře hustší. A to právě skřivanovi nevyhovuje, takže v takových porostech hnízdí míň. A pokud tam zahnízdí, tak se snaží mít hnízdo spíš v místech, kde je porost řidší. To jsou ale často koleje vyježděné mechanizací, a tak skřivan často hnízdí poblíž nich. Jenomže kolejemi po mechanizaci zase chodí lasicovité šelmy nebo lišky, které hnízda snadněji najdou, zlikvidují je, a hnízdní úspěšnost skřivanů se tím zmenšuje. Britové tedy začali přemýšlet, jak skřivanovi pomoct, a přišli na jednoduchou věc, na kterou ani nemusejí být žádné dotace. Stačí, když zemědělec na podzim při setí obilí čas od času zvedne secí stroj, na poli zůstane neosetá ploška, na výnosu se to vůbec neprojeví, ale skřivanovi už to pomůže.
U jiných druhů to ale tak jednoduché být nemusí a často se ani přesně neví, proč ubývají. U zrnožravých netažných ptáků, jako jsou třeba strnadi obecní a luční, je zase problém, že se přes zimu stále míň nechávají strniště nebo podobné plochy, kde by našli zrní. I tohle patří pod to, čemu říkáme intenzifikace zemědělství. Nejde jen o nějaké postřiky nebo pesticidy, i když ty taky samozřejmě hrají roli. Ne snad že by ptáky přímo zabíjely, ale ptáci kvůli nim nemají co žrát, protože jim likvidují potravinovou základnu. Hodně ptáků, i když jsou třeba v dospělosti semenožraví nebo býložraví, krmí mláďata hmyzem - mláďata prostě živočišnou potravu potřebují, a to je na stříkaných polích problém. On i vrabec domácí potřebuje pro mláďata hmyz.
Našli jste nějakou souvislost mezi ekologicky obhospodařovanými pozemky a stavem ptáků?
Pokud vím, tak se tomu žádná souhrnná studie nevěnovala. Ekologické zemědělství rozhodně neškodí a ve většině případů by bylo prospěšné, ale asi je na to příliš brzy a měřítko, v jakém se ekologické zemědělství provozuje, je asi dost malé na to, aby mělo nějaký vliv na populace ptáků.
Odráží se ve statistikách i kulturní zvyklosti národů, třeba to, že Italové hojně jedí zpěvné ptáky?
Řekl bych, že moc ne. Zase jsme u intenzifikace zemědělství - to je tak silný faktor, že převálcuje i skutečnost, že se ve Středozemí ptáci víc střílejí a loví. Mimochodem Itálie už zdaleka není tak hrozná, jak bývala. Trvalo to desítky let, ale jak zákony, tak jejich dodržování se výrazně zlepšily. Italští lovci se ale nezměnili, jen to u nich doma mají těžké, takže jezdí na Balkán, kde je možné legislativu snadněji obejít. Co se týká lovu ptáků, tak jsou dnes ve Středozemí nejproblematičtější Malta a Kypr. I tam se ale díky Evropské unii budou muset zákony rychle změnit.
Jsou mezi zemědělskými ptáky druhy nebo skupiny druhů, kterým se obzvlášť nedaří, a jiné, které prospívají dobře?
Můžu jmenovat spíš druhy než skupiny. Ze zemědělských druhů je jasný pokles třeba u čejky. Tragicky je na tom i břehouš černoocasý. U něj je problém, že víc než 50 % jeho evropské populace žije v Holandsku, takže na holandském zemědělství prakticky závisí, co se stane s břehoušem v celé Evropě. Druh, kterému se evidentně daří, je holub hřivnáč. To je vidět i u nás, kde se tlačí do měst, a zvyká si na život s lidmi - synantropizuje se. Dlouhodobě ubývá hrdliček divokých, taky skřivanů. Ubývá i vrabec polní. Strnad luční zaznamenal obrovský pokles, v polovině 80. let u nás skoro nebyl, pak se ale po roce 1989 začal objevovat a dnes už není vzácné ho vidět. Zajímavé je, že existují druhy, které u nás mají zcela opačný trend, než je tomu celkově v Evropě. Zatím ani pořádně nevíme proč. Je to třeba špaček, kterého u nás a vůbec ve střední a východní Evropě přibývá, zatímco celkově ho v Evropě ubývá.
Za zmínku stojí taky třetí skupina běžných ptáků. To jsou tzv. generalisté, kteří nejsou příliš specializovaní. Patří mezi ně třeba strakapoud velký, který je běžný jak v lese, tak v parcích. Podobně káně se nedá jednoznačně zařadit mezi polní nebo lesní druhy, protože potřebuje oboje, další příklady můžou být sýkora koňadra, straka, střízlík, červenka, kos černý atd. Tyto druhy jako celek v Evropě spíš přibývají. Celkově tedy v Evropě klesají stavy polních ptáků, trochu míň ubývá lesních ptáků a naopak stabilní nebo spíš narůstající populace mají generalisté. Jinými slovy: druhy specializované na určitý typ prostředí ubývají, zatímco druhy přizpůsobivější a míň vyhraněné prosperují. Což svědčí o tom, že krajinné odlišnosti mizí a prostředí se celkově homogenizuje.
Není něco, co vám připadá důležité, a já se na to nezeptal?
Jedna významná věc mě napadá. Všechna data, o kterých se bavíme, jsou posbíraná ornitology-amatéry v jejich volném čase a zadarmo. Koordinace a zpracování dat už vetšinou probíhají na profesionální úrovni, ale vlastní sběr dat v terénu funguje na amatérské bázi. To je docela unikátní. V Británii to nazývají citizen science, něco jako občanská věda. Myslím, že to ukazuje, že i takhle se může projevovat občanská společnost. Nemusí jít jen o přímé lobbování nebo místní politiku, ale i o kombinaci svého koníčka s něčím užitečným, co ve svých důsledcích vlastně může politiku taky změnit.
Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu 01/2007.
reklama
