Petrlík: Dioxiny hrozí i u nás
V Evropě vypukla tzv. dioxinová aféra. Byl zakázán dovoz kontaminovaného belgického drůbežího masa a vajec do většiny evropských států včetně České republiky. Budou Děti Země ve své dioxinové kampani na tuto aféru reagovat?
My jsme reagovali tiskovými zprávami, kde jsme upozorňovali na to, že tento problém není jenom v Belgii a belgických kuřatech, ale že dioxiny jsou problémem i u nás. Rozhodně v této souvislosti nechystáme žádné radikální přímé akce. Plánujeme ale na prázdniny, od poloviny července do poloviny srpna, putování naší výstavy Konec dioxinů v ČR. Výstava už byla v několika městech a teď ji budou mít možnost vidět i v řadě dalších. Například v Pardubicích, Českých Budějovicích nebo ve Frýdku-Místku. V několika městech budeme také provádět podpisové akce pod petici "Konec dioxinů v ČR".
Je možné, aby ČR potkala stejná aféra, jaká postihla Belgii? Může se v České republice stát něco podobného?
Ano je. Vycházím z toho, že se tu neprovádí důsledně kontrola obsahu dioxinů v potravinách. Co je horší, neprovádí se ani tam, kde je takřka jisté, že tam dioxiny jsou. To jsou třeba popílky ze spaloven odpadů. Bohužel si myslím, že dokonce není ani dostatečná kontrola toho, kam popílky ze spaloven putují.
Jak se tedy podle vás proti nebezpečí kontaminace dioxinem a vzniku podobné aféry bránit?
Především důslednějším sledováním dioxinů. Jejich zjišťování není právě levná záležitost. Ale kdyby bylo doposud důslednější, měli bychom větší přehled. Zajímavé je, že Slovensko je v tomto případě mnohem dál, než my. Myslím, že se na stavu tohoto problému podepsal zejména přístup zodpovědných úřadů k němu. Jde v podstatě o tři vládní resorty životní prostředí, zemědělství a zdravotnictví. Monitoring je důležitý proto, aby se ukázalo, kde leží významné zdroje dioxinového znečištění. Mnohem důležitější ale je předcházení jejich vzniku.
Co to v praxi znamená?
Například omezit chlórovou chemii jako takovou. Ona je u kořene celého problému.
Máte nějaký signál, že by belgická dioxinová aféra a vládní krize, která díky ní vznikla, donutila českou vládu, aby se dioxiny začala vážně zabývat?
Doufám, že se to stane. Například liberecká spalovna už netvrdí, že dioxinový filtr bude muset namontovat až za nějakých 10 let. Už počítají s možností, že možná budou muset k tomuto kroku dojít dříve, než měli původně zato. Tristní ale je, jak hodlá majitel spalovny společnost Termizo problém řešit. Chce vytáhnout peníze na filtr ze státní pokladny, přitom stát ji nenutil stavět spalovnu bez filtru.
Myslíte, že vláda přijme v dohledné době limit na emise dioxinů?
Podle mých informací je vyhláška, stanovující limit na dioxiny, připravena na Ministerstvu životního prostředí ČR. Horizont, kdy by mohla vejít v platnost je, podle mého názoru, tak jeden rok. Nechci v tom být ale nějakým přehnaným optimistou. Nicméně, tato vyhláška sama o sobě ještě problém nevyřeší. Důležitá je důsledná kontrola obsahu dioxinů třeba v potravinách a větší sledování obsahu dioxinů v lidských tkáních. K tomu nepomůže žádná vyhláška, ale mnohem spíše nějaký státní program. Obávám se ale, že podobně jako v jiných oblastech vláda bude mít dojem, že jsme jakási výjimečná země a že žádné takové programy nepotřebujeme. Že jde o problém belgických kuřat, ale nehrozí naší republice. Opak je ale samozřejmě pravdou a veřejnost by měla na vládu v této věci tlačit. Jednou z cest je i naše kampaň a petice.
Předseda ekologické organizace Děti Země RNDr. Jindřich Petrlík.
Foto: Archiv
Co z výrobků chlórové chemie používá běžný člověk ve svém životě? Čeho by se případné omezení nejvíce dotklo?
Všech výrobků z PVC. Lidé často vidí PVC jen v souvislosti s kampaní Greenpeace proti hračkám z tohoto materiálu nebo z předchozími kampaněmi proti obalům z PVC na potraviny. Nejpodstatnější je ale asi používání PVC ve stavebnictví. Málokdo ví, že plastová okna, která zažívají dnes takový boom, jsou většinou z PVC. Řada izolačních hmot je z PVC. V západní Evropě dokonce existovala firma, která dodávala celé montované domy z PVC.
Problém dioxinového znečištění vzniká při výrobě těchto produktů, nebo až při jejich likvidaci?
Daleko spíš při likvidaci. Většinou se PVC likviduje spalováním nebo když dojde k požáru na skládkách. A hořením dochází ke vzniku dioxinů. Dioxiny ale mohou vznikat například také při výrobě pesticidů na bázi chlóru jako se to stalo v neratovické Spolaně v 60. letech. Vznikají také při bělení papíru či textilu chlórem. V ČR se už snad většina papíru chlórem nebělí, ovšem tuto informaci nemám ověřenou. Ke vzniku dioxinů dochází také při velkých lesních požárech. To je nejspíš také jediný přirozený zdroj vzniku dioxinů.
Co se vlastně pod pojmem dioxiny skrývá?
Slovem dioxiny se označují dvě skupiny chemických látek: polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany. Je to skupina více než 200 látek. Jsou velice stabilní a tím jsou nebezpečné, neboť se v tělech rostlin i živočichů kumulují. Nejsou rozpustné ve vodě, ale v tucích. Dioxiny sice vznikají obvykle ve městech, ale mohou je obsahovat i těla mořských ryb. Díky své stabilitě se dioxiny dostanou až do oceánu a podobně jako dříve DDT působí dnes spolu s PCB (polychlorovanými bifenyly) velké problémy v polárních oblastech. Ne všechny dioxiny jsou stejně jedovaté. Vyjadřují se proto v takové na první pohled záhadné jednotce váhových jednotkách toxického ekvivalentu. Může to být například 1 ngTEQ/m3. Z toho plyne také poměrně složitý a nákladný způsob měření. Analýzou je třeba identifikovat skutečně každý druh dioxinu, aby bylo možné vyjádřit sumu dioxinů v toxickém ekvivalentu.
Děkuji za rozhovor
reklama
