Rozhovor: Pro jadranské delfíny se chystá rezervace s pozorovatelnami ze břehu
Peter Mackelworth se delfíny zabývá na univerzitě v Londýně, Annika Wiemann na univerzitě v Mnichově, léto ale oba tráví v městečku Veli Lošinj na chorvatském ostrově Lošinj. Právě tady mají základnu, ze které vyrážejí na okolní moře pozorovat chování delfínů - mezi ostrovy Lošinj, Cres a Rab jsou tito kytovci totiž vidět vůbec nejčastěji na celém Jadranu.
"Žije tady asi 120 jedinců. Jejich počet zůstává od roku 1987, kdy zdejší výzkum začal, přibližně stejný. Domníváme se, že je pro ně tato oblast něčím důležitá, hlavně na jaře a v létě. Teď chceme přijít na to čím a hledáme místa, kde jsou nejčastěji. Snažíme se pobývat tady také v zimě a zjistit, jestli jsou tu i delfíni," vysvětluje záměry Modrého světa Annika Wiemann.
 |
|
| Delfíni skákaví v Jaderském moři. | |
| Foto: Blue World
|
Vidět a neublížit
Veli Lošinj je malebné městečko, kam jezdívaly bohaté šlechtické rodiny oddychovat v zimních měsících. Vily a domy rozložené na úpatí zalesněného svahu i dnes působí spíš lázeňským dojmem, letní třeštění se na počátku června ozývá jen z areálu dětského tábora. Klidnou atmosféru umocňuje několikakilometrová promenáda po skalnatém břehu moře, ze které je možné delfíny pozorovat, a přitom je nerušit.
"Ve spolupráci s místní samosprávou chceme podél pobřeží nainstalovat dalekohledy," hovoří o plánech na ohleduplné pozorování kytovců Peter Mackelworth. "Na vyvýšených místech je hlavně v květnu a v červnu docela vysoká šance delfíny vidět. Taky je možné pozorovat delfíny z plachetnic. Jsou tiché a jen těžko se mohou pohybovat tak rychle, aby delfíny ohrožovaly. Občas u nich delfíni skotačí."
Kolem zátok si lze dokonce dopřát několikahodinový pěší výlet téměř opuštěným pobřežím až na nejjižnější cíp ostrova a divočejší povahy se mohou prodírat skoro neprostupným nízkým lesem - odtud je ale delfíny možné zahlédnout jen při mimořádné dávce štěstí. Autor článku může potvrdit, že k jejich pozorování je vhodné vyvýšené místo s dobrým výhledem na širé moře. I tak ale můžete několik dní zírat na vodní hladinu marně.
"Výskyt delfínů záleží na spoustě věcí: na počasí, na fázi Měsíce, na pohybu ryb, na mořských proudech atd.," vypočítává Peter Mackelworth. "Nejsnadnější způsob, jak na moři objevit delfíny, je ne ani tak koukat po delfínech, ale hledat něco neobvyklého na moři. Moře je totiž jednotvárné, a když se náhle něco změní (například vlny jdou v opačném směru), je pravděpodobné, že uvidíte delfíny."
Ti se občas objevují až u lošinjské zátoky. V létě, především v červenci a srpnu, se jich ale u turistických center dočkáte jen stěží. Řev motorových člunů, kterých se tu v sezóně prohánějí tisíce, je zahání dál na moře do klidnějších míst.
 |
|
| Peter Mackelworth a Annika Wiemann. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
"Zvlášť vysokorychlostní čluny kytovce stresují," vypravuje Annika Wiemann. "Někdy je hodně obtížné přesvědčit majitele člunů, aby se v přítomnosti delfínů chovali přiměřeně - někteří se dokonce rychle rozjíždějí a najíždějí dovnitř skupiny. Když vidí naši loď, mají trochu respekt a chovají se slušněji, ale když tam nejsme nebo když od místa odjíždíme, vidíme, jak se zase snaží k delfínům co nejvíc přiblížit. Takové chování delfíny hodně ohrožuje," říká Annika Wiemann.
"Pro delfíny jsou čluny stresující," přidává se Peter Mackelworth, "musejí se potápět hlouběji, zůstávat déle pod hladinou, mají míň času na lov ryb, míň míst, kde si mohou odpočinout, najíst se, vychovávat mláďata. Celkově musejí vydat víc energie. Čluny také protizákonně jezdí velmi rychle podél pobřeží. I proto se k němu delfíni v létě míň přibližují."
Tlak na delfíní území se zvyšuje, turisté a rybáři jim nechávají stále míň klidného prostoru. Letos na jaře byl dokonce jeden z delfínů zabit dynamitem. Proto se Modrý svět pomalu snaží místní přesvědčit, že nejen pro delfíny, ale i pro budoucí rozvoj ostrova by bylo dobré vyhlásit u Lošinje (tedy v místě, kde bývají kytovci viděni nejčastěji) mořskou rezervaci.
"Místní správa se k tomu staví pozitivně, ministerstvo životního prostředí také," zvažuje vyhlídky Peter Mackelworth. "Pro turistický průmysl je to rovněž zajímavé, protože při propagaci by místu značka ‚první mořská rezervace v Chorvatsku' hodně pomáhala. Teď začínáme diskutovat s rybáři. Celkově je rekce pozitivní, děláme vše ale velmi opatrně. Ptáme se místních, jestli nechtějí do dokumentů něco doplnit. Když jim dáme možnost vyjádřit se k návrhu dřív, než bude vyhlášen, jejich reakce by mohla být vstřícná."
Z odborného hlediska není podle Modrého světa o důvodech vyhlášení chráněného území pochyb. "Můžeme s jistotou říci, že tu žijí druhy, které jsou už dnes chráněné. Proto chceme rezervací vyhlásit celou oblast ve všech hloubkách včetně dna, kde žijí třeba želvy," říká Annika Wiemann.
Život delfína
Strávit roky studováním delfínů je zřejmě sen nejedné čtenářky (i redaktorky) dívčích časopisů. Skutečnost je ovšem podstatně méně romantická a za poznatky ze života kytovců se skrývá mnohem víc práce než jen jejich pozorování na moři. Zpracovaná data nicméně přinášejí zajímavé výsledky. Jak třeba vypadá běžný den delfínů?
"Nemají tak organizovaný a pravidelný život jako my," vypravuje Annika Wiemann. "Sice spí, ale ne osm hodin v kuse jako člověk. Spí chvíli v noci, chvíli ve dne - během spánku přitom musejí vyplavat každých 3-5 minut nad hladinu a nadechnout se. Dýchají totiž vědomě, nikoliv automaticky jako my. Někdy musejí nad hladinu dokonce každou minutu, záleží na tom, co zrovna dělají. Delfín spí jen jednou polovinou mozku, ta druhá je ve stejnou chvíli aktivní. Proto také mají při spaní zavřené jen jedno oko. Navzdory tomu ale mají spánek docela hluboký. Jednou jsem dokonce musela delfína dost razantně budit, aby se ve spánku neobrátil na záda a neudusil se ... Spící delfíny je občas možné vidět i na moři. Jsou na sebe doslova nalepeni a celá skupina se pomalu nechává unášet."
 |
||
| Mapa s návrhem mořské rezervace u ostrovů Lošinj a Cres (červená linka). | ||
| Mapa: Blue World
|
Jedí několikrát denně, občas dá jeden sólo delfín znamení ostatním, když narazí na potravu, a pak připluje celá skupina. "Dokážou se dorozumět i na vzdálenost tří kilometrů," popisuje Annika Wiemann. "Pohybují se rychlostí až 30 kilometrů za hodinu, takže urazit třeba 30 kilometrů za den pro ně celkem nic není. Za týden můžou zvládnout stovky kilometrů." "Mají svůj domov, tíhnou k určitému místu, ale poměrně hodně cestují," dodává Peter Mackelworth.
"Když nejedí, vedou normální sociální život, hlavně okolo poledne a v pozdním odpoledni, kdy zapadá slunce," pokračuje Annika Wiemann. "Jsou to veselá zvířata, kromě lovení ryb toho nemají moc na práci. Hlavně mláďata a teenageři si rádi hrají. Jindy ale mezi sebou bojují o postavení, a to nejen samci se samci, ale i samice se samicemi, a dokonce samice se samci. Třeba když se nějaká nová zvířata přidají ke skupině a vzniknou spory, kdo má jaké místo ve skupině. Mají hodně silný a svalnatý ocas, kterým mlátí kolem, koušou se atd. Podle jizev je také můžeme identifikovat. Pro nás je to vlastně užitečné," směje se. "Jednotlivce totiž rozeznáváme podle fotografií hřbetních ploutví," vysvětluje Peter Mackelworth. "Objevují se sice nové možnosti genetické identifikace, zatím se ale spíš jen ověřují. Například lasery - ne na vypalování nějakých znamení, ale pro rozpoznání struktury delfíní kůže."
Jestli naopak delfíni rozpoznají lidi, se ani jeden neodvažuje odhadnout. "Jedna z našich výzkumnic věří, že rozpoznají lidský hlas," říká Annika Wiemann. "Určitě rozpoznají naši velkou bílou kameru. Loni jsem narazila na skupinu delfínů, kterým říkáme vandalové, jsou to mladí delfíni, kteří už opustili svoje rodiče, ale jako skupinka se drží pohromadě, a právě oni reagovali na náš člun. Připlouvali a zase odplouvali, hráli si a doslova dělali blbosti, protože viděli, že je někdo pozoruje."
Pokud se delfínovi daří, může se dožít až 50 let. Musí se ale po celou dobu úspěšně vyhýbat kosatkám a žralokům, svým přirozeným predátorům. A hlavně najít čistou vodu a klidné místo, kde ho nebudou rušit lidé a rybáři ho nechytí (i třeba nechtěně) do svých sítí.
Moře u Lošinje se třpytí odlesky poledního slunce a Peter Mackelworth s Annikou Wiemann se vracejí ke svým povinnostem při výzkumu a ochraně delfínů. V Chorvatsku jim kosatky nehrozí a ani žraloci tu nejsou často. Zato turistů každý rok přibývá. Oba výzkumnící pokyvují hlavou, že hlavně ohleduplné chování na dovolené může delfínům pomoct - zvlášť při vědomí, že jich je v celém Jaderském moři míň než návštěvníků nejbližšího kempu.
Další informace o organizaci Modrý svět (chorvatsky Plavi svijet, anglicky Blue World) která se snaží chránit delfíny v Jaderském moři, najdete na adrese http://www.blue-world.org
reklama
