Steiner: Nevidím politickou objednávku na nové Kjóto
 |
|
|
Achim Steiner – současný ředitel UNEPu je skutečně kosmopolitní osobou. Narodil se v roce 1961 v Brazílii, nicméně vyrůstal v Německu, studoval v Británii a USA a jeho současným domovským sídlem je úřad v keňském Nairobi. Pracoval na řadě míst v Asii a později v USA pro Světový svaz ochrany přírody (IUCN), v letech 2001–2006 byl jeho ředitelem. Od roku 2006 je ředitelem UNEPu.
|
|
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
Podle Achima Steinera není dnešní nejdůležitější otázkou v oblasti ochrany životního prostředí to, zda vůbec existují problémy jako změny klimatu, vymírání živočišných a rostlinných druhů nebo nedostatek tradičních zdrojů energie, ale to, jak do řešení těchto otázek zatáhnout byznys a vytvořit novou ekonomiku pro 21. století. „Například u klimatických změn máme potvrzené vědecké poznání, máme nastavené politické řešení a máme k dispozici technologie, ale to co potřebujeme, je přesvědčit ekonomiku, aby se začala dívat dopředu,“ říká Steiner. UNEP sleduje ekonomické ukazatele z celého světa a z nich prý vyplývá, že změna klimatu si žádá širokou změnu ekonomiky. Nový pohled ale také pomáhá vzniku nových pracovních míst, nových odvětví a trhů. „Je potřeba působit pomocí těchto empirických dat, nikoli vyvolávat mezi lidmi paniku a strach,“ dodal Steiner.
Za posledních dvacet, třicet let se podle Steinera z ekologie, původně vědecké disciplíny, která zkoumá pouze jednotlivé složky životního prostředí, stal obor, který víc zkoumá procesy celé společnosti. A do nich je podle Steinera potřeba zahrnout také sociální, politickou i ekonomickou budoucnost Země. V současnosti je tím nejdůležitějším vztah mezi ochranou životního prostředí a globální ekonomikou. Do zelené ekonomiky je prý možné zahrnout například snižování množství odpadů nebo energetiku, která bude efektivnější a bude víc využívat obnovitelné zdroje energie. To má přinést nové tržní příležitosti a rovněž zvyšovat konkurenceschopnost. Podle ředitele UNEPu se ale vlády zemí světa musejí naučit regulovat trh, aby jejich podniky přecházely na nízkouhlíkovou ekonomiku. Podle propočtu UNEPu se investice do udržitelných zdrojů energie jen v loňském roce vyšplhaly na 150 miliard dolarů. Dvacet procent veškerých nových zdrojů energie je pak postaveno na využívání obnovitelných zdrojů.
„Lidé se mě teď ptají, zda ovlivní současná finanční krize snahu zmírnit změny klimatu. Musím bohužel říct, že ano. Ale doufám, že jen na krátko,“ prohlásil v Praze Steiner. Podle něj jde o celé zaměření ekonomiky. V ČR je prý v současnosti struktura ekonomiky v dobrém stavu, otázkou ale je, kolik lidí a firem hledí do budoucna a připravuje se na ekonomickou budoucnost 21. století. Například automobilový průmysl v USA vsadil před lety na výrobu velkých vozidel s velkou spotřebou. „Dnes jsou tyto firmy na světovém trhu bity a to velmi brutálně,“ uvedl Steiner. Na druhou stranu v Německu může alternativní energie během osmi, deseti let zaměstnat víc lidí než automobilový průmysl. Přitom na obnovitelné zdroje sází řada firem v rozvojových zemích, například v Číně funguje třetí největší firma na výrobu fotovoltaických článků na světě, Mexiko každý rok prodá za 2,3 miliardy dolarů solární vybavení pro Evropu a USA. Čtvrtá největší firma vyrábějící větrné elektrárny je pro změnu indická.
„Řekl jsem to i jinde a říkám to i v Praze. Přestože jsou politici, kteří v realitu klimatických změn nevěří, je to obrovský problém, kterému musíme čelit,“ prohlásil během přednášky Steiner. Jako veliký samostatný problémem vidí Steiner růst hladiny světových oceánů. „Nejde jen o to, že tají ledovce a vody v mořích přibývá, ale samotné rozpínání vody v důsledku vyšších teplot se ukazuje jako silně podceněné. Hladina moří může vzrůst až o jeden metr, což představuje zejména pro jižní Afriku obrovský problém,“ varoval ředitel UNEPu. Podle něj bude v následujících dvaceti letech donuceno opustit své domovy deset až dvacet milionů lidí, což vyvolá obrovský ekonomický a politický problém. „Dnes je problém, když migrují stovky nebo tisíce lidí, a představte si, co se stane, až se dají do pohybu miliony lidí. Právě proto se musí moderní svět zbavit nacionalistického pohledu na změny klimatu, tedy snahy ochránit jen sám sebe, své trhy a pracovní místa pro své lidi,“ tvrdí Steiner.
Ekolist: Co se bude na 25. zasedání Řídící rady UNEP/10. Globálního fóra ministrů životního prostředí příští rok v Nairobi projednávat?
Achim Steiner: Žijeme v době mnohočetné krize – ohrožuje nás palivová krize, potravinová krize, energetická krize, teď i krize finanční a k tomu nás ještě ohrožují klimatické změny. Když budeme tyto problémy řešit jednotlivě, je pravděpodobnost na úspěch menší. Na jednání v Nairobi se zaměříme na to, jak se vlády na řešení těchto krizí připravují. Zajímá nás, jak je do řešení zabudována perspektiva udržitelnosti a životního prostředí.
Druhým nosným tématem je mezinárodní správa oblasti životního prostředí, projednávat se bude budoucnost některých mezinárodních smluv, jako je dohoda o ochraně biodiverzity a dohoda o změnách klimatu. Zaměříme se na to, jak celý systém v současnosti funguje. Některé státy totiž cítí určitou frustraci a volají po změně, po reformách. Podíváme se tedy na to, zda současný systém spíš pomáhá, nebo zda spíš brzdí další pokrok.
Třetím velkým blokem bude otázka rtuti. Už řadu let se vlády zabývají tím, jak vyřadit rtuť z používání v mezinárodním měřítku, protože tato látka se ve velkém množství dostává do životního prostředí. V Nairobi už teď jedná skupina odborníků o budoucí smlouvě, která by měla konkrétně nabídnout řešení boje proti rtuti – zatím není jasné, zda to bude pomocí mezinárodní smlouvy nebo prostřednictvím partnerství s průmyslem.
Jaká bude role ČR při jednání v Nairobi?
ČR bude vyhledávaným partnerem, protože bude na jednání zastávat roli předsedy EU. Doba, kdy bude ČR předsedat EU, poskytne zřejmě poslední šanci najít řešení základních prvků pro novou klimatickou dohodu před podzimním jednáním v Kodani v roce 2009. Je důležité, aby ČR vyjednala stanovisko mezi všemi členskými státy EU, které bude důvěryhodné, ucelené a hlavně skutečně společné. Z tohoto hlediska bude role ČR kriticky významná.
Povede se v Kodani dosáhnout mezinárodní dohody, která by měla nahradit současný Kjótský systém?
Při jednání na Bali v roce 2007 jsme domluvili to, jak by měla budoucí dohoda vypadat, dali jsme dohromady všechny základní kameny, které jsou potřeba pro vznik nové mezinárodní smlouvy v Kodani. Takže recept teoreticky existuje. Teď v říjnu 2008 ale nevidíme politické odhodlání vážně jednat o nové dohodě, která by Kjóto nahradila. V tuto chvíli signály, které přicházejí z USA a z EU, nejsou dostatečně jasné v tom smyslu, zda tyto země vůbec chtějí v dohodě podobné Kjótu pokračovat. Právě v uplynulých týdnech jsme si kladli otázku, zda ještě existuje loňský závazek EU, který je ve zkratce označován jako 20-20-20 (členské státy EU se v březnu 2007 dohodly, že do roku 2020 sníží o 20 % emise skleníkových plynů oproti úrovni v roce 1990 a že do stejného roku zvýší na 20 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové energetické spotřebě – pozn. red.). Situaci přitom musíme vyřešit velmi rychle. Pokud by Evropa nepokračovala ve svém současném úsilí a nebyla by nadále hlavním tahounem boje proti změnám klimatu, pak by to pro rozvojové země bylo velmi znepokojivé. Respektive by to bylo velké zklamání, abych použil ta správná slova.
Jaká by měla být role nově se rozvíjecích ekonomik, jako jsou Čína nebo Indie?
Čína a Indie budou bezesporu hrát rozhodující roli v budoucích jednáních o mezinárodní dohodě v Kodani. Oba státy už vystoupily se svými strategiemi ochrany klimatu a řeší otázky snižování emisí skleníkových plynů. Ale z hlediska ekonomiky by jistě postupovaly rychleji, kdyby měly pobídky ze strany mezinárodního společenství. Žádná země nebude investovat velké částky do nízkouhlíkové ekonomiky, kdyby z toho neměla nějaký prospěch nebo výhody. Úkolem při setkání v Kodani bude vytvořit důvěryhodný závazek ze strany vyspělých států severu, který bude zajímavý i pro jih. Základní vzorec je ten, že vyspělé státy budou tahounem nové dohody a rozvojové země projeví víc vůle a úsilí při snižování uhlíkových emisí.
reklama
