Tomáš Chmelík: Vysoký příděl povolenek nemusí znamenat vysoké emise
EkoList: Ministerstvo životního prostředí navrhovalo, aby české podniky dostaly na rok 2005 povolenky odpovídající 99 milionům tun emisí oxidu uhličitého. Podniky však vypustily jen 82,5 milionů tun. Jak to, že je to číslo o tolik nižší?
Tomáš Chmelík: To je těžké jednoznačně říct. Uvnitř tohoto čísla se dá obtížně oddělit, co je skutečné snížení emisí, kde naopak došlo třeba jen k časově omezené odstávce výroby nebo jak velkou roli hraje skutečnost, že jsou emise vykazovány přesnější metodikou. Až teď jsou totiž firmy nuceny k zavádění přesnějšího monitorování emisí - například analýzy uhlí poskytují přesnější čísla než třeba počítání emisí zprůměrováním různých dat. Nepodceňoval bych ani to, že když povolenka stála 30 euro, mohla být skutečně silnou motivací k prověření efektivnosti výroby a některé podniky mohly najít možnosti, jak relativně snadno emise snížit.
 |
|
| Tomáš Chmelík | |
| Foto: Martin Mach/EkoList |
Poměrně velké rozdíly mezi udělenými povolenkami a skutečným objemem emisí se objevují napříč celou Evropou. Z údajů za jeden rok, navíc v situaci, kdy se celý systém měření teprve "usazuje", je však předčasné dělat nějaké zásadní závěry. Až za námi bude víc let, budeme schopni vidět nějaký trend. Faktem ale je, že množství vypuštěných emisí je překvapivě malé. Roli v tom ovšem můžou hrát i třeba ekonomické cykly jednotlivých odvětví.
Německé ministerstvo životního prostředí uvedlo, že přebývající povolenky jednostranně stáhne. Neuvažuje o něčem podobném i české MŽP?
Určitě ne. I pro Němce to bude těžké, dokonce si myslím, že by to bylo v rozporu s evropskou legislativou a taky vším, co nám Evropská komise dosud kolem alokace tvrdila. Jakékoli úpravy už dohodnutých kvót se Evropské komisi nelíbí, protože podniky pro své rozhodování potřebují jistotu. Představte si situaci, kdy firma třeba odstavila nějaký provoz a počítá s tím, že peníze za ušetřené povolenky použije ke svému rozvoji jinak - a najednou někdo přijde s tím, že jí ušetřené povolenky sebere. To není fér. A z jiného úhlu pohledu: když se povolenky seberou tomu, komu přebyly, proč by se naopak neměly rozdávat těm, kterým nestačily?
Nemyslím si, že by bylo možné objektivně oddělit, kolik dostala firma povolenek navíc, aniž si to zasloužila (třeba bonifikací za včasná opatření), a kolik povolenek jí zůstalo v důsledku nějakých opatření, ať už investičních či provozních. Ze strany Německa mi to přijde spíš jako politická proklamace, ale uvidíme, jak se celá záležitost vyvine.
Bude MŽP prosazovat na období 2008-2012 snížení kvóty pro udělení povolenek českým podnikům?
Návrh na další období se teprve rodí, pracuje na něm skupina složená ze zástupců ministerstva průmyslu a obchodu a MŽP. Zda kvótu snižovat je do velké míry otázka politická. Teď se ukázalo, že vysoký příděl povolenek nemusí znamenat vysoké emise.
Vy byste tedy množství povolenek nesnižoval?
Ano, jsem spíš pro to ho nesnižovat, respektive tím myslím navrhnout přidělení takového množství, které bude v souladu s kritérii legislativy, ale nikoliv dobrovolně "míň". Podle mě jako ekonoma je z pohledu ČR rozumné snažit se získat povolenek co nejvíc. Upozorňuji však, že to není oficiální názor MŽP. Než razantně snižovat množství povolenek mi připadá lepší spíš společně s průmyslem hledat cesty jak zajistit, aby podniky získané peníze investovaly do ochrany životního prostředí, do ochrany klimatu nebo na odstraňování starých ekologických zátěží. Mám někdy pocit, že se celá debata o snižování emisí CO2 zvrhává v horování pro co nejmíň povolenek. Přitom jde o lapidární ekonomickou úvahu - má cenu investovat do snížení emisí? Buď ano (a pak se povolenky prodají), nebo ne (a pak se musejí nakupovat). V rámci ČR se na peníze získané za povolenky můžeme dívat i jako na podnikatelskou pobídku. Samozřejmě ale respektuji, že ne každý vidí alokaci podobně, ale apeluji na to, abychom diskusi nezužovali a spíš se snažili celou záležitost vidět v širších souvislostech a především z dlouhodobého hlediska.
Čím míň se ovšem rozdá povolenek, tím budou dražší, a tím víc se vyplatí snižovat znečištění.
Ano, ovšem pouze pokud bude cena povolenky dostatečně vysoká, aby podnik ke snižování emisí motivovala. A hned je tu úvaha: povede snížení množství povolenek na území jednoho malého státu opravdu ke snížení znečištění? A má tohle snížení vliv na cenu povolenky? Pokud bychom v ČR snížili množství povolenek dejme tomu o pět milionů tun ročně, tak to vzhledem k celkovému počtu asi dvou miliard evropských povolenek cenu jedné povolenky nejspíš vůbec neovlivní. To třeba teplotní výkyv počasí může mít daleko silnější vliv. Pak je tu taky úvaha politická, o které se moc často nemluví: když snížíme množství povolenek víc, než by nám připustila Evropská komise (tedy jako dobrovolný příspěvek ochraně klimatu), třeba o těch pět milionů tun, tak to při ceně povolenky dejme tomu 20 euro představuje 100 milionů euro ročně. A je otázka, jestli si ČR může dovolit na boj s klimatickými změnami věnovat 100 milionů euro ročně - a nebo ještě lépe: chceme tyto "ušlé" prostředky tímto způsobem investovat? To by měly dělat především země, které mají problémy se splněním závazků Kjótského protokolu. Můžeme si to ale dovolit my, kteří jinde vydáváme obrovské sumy na investiční pobídky pro rozvoj hospodářství? To je vyloženě politická otázka pro ministry a pro vládu.
Podle mě by tím zlým, kdo bude tlačit na snížení množství povolenek, měla jednoznačně být Evropská komise, která by ale měla všem měřit stejně spravedlivým metrem. Jednotlivé státy totiž budou vždycky víc myslet na své vlastní hospodářství, nebudou disciplinované a nebudou tlačit množství povolenek dolů - tím by totiž svému hospodářství za situace, že to neudělají i ostatní, škodily. Některé země (například Velká Británie nebo Maďarsko) musely dokonce čelit "domácí" nespokojenosti kvůli tomu, že byly "hloupější" než jiné a vymohly si povolenek míň. V případě Velké Británie to nakonec vyústilo v dodatečný požadavek o navýšení alokace o 20 milionů povolenek, který řeší až soud, protože jej Evropská komise odmítla.
reklama
