Jsou látkové pleny ekologičtější než papírové?

Informace z průzkumu Rosy také stály u zrodu článku o plenkách, který vyšel v lednovém čísle tištěného EkoListu. Článek Odvrácená strana plenek si můžete přečíst zde.

Britská organizace Women´s Environmental Network (WEN), která se touto problematikou dlouhodobě zabývá, zveřejnila studii z roku 1996 Preventing Nappy Waste, jejíž výtah týkající se dopadů na životní prostředí naleznete zde.

Studie vyvrací tvrzení výrobců papírových plenek o zanedbatelném rozdílu ve škodlivosti životnímu prostředí a vyjmenovává nedostatky papírových plen: od potíží s jednorázovými plenami coby odpadem produkujícím metan (nebezpečí vznícení skládky, skleníkový plyn) a podporujícímu nárust objemu skládek až po zdravotní potíže, způsobené stopovým množstvím toxických látek v různých absorpčních látkách jednorázových plen. Nezanedbatelná je také těžba dřeva. Podle studie WEN z roku 1996 je celosvětově 16 % dřeva, určeného pro výrobu papíru, vykáceno z dosud nedotčených lesů. Následné vysázení (je-li nějaké) monokulturních lesů pak již nenahradí původní biodiverzitu lesa.
Na komerčním webu The Real Nappy Company naleznete informace převzaté z výše uvedené studie, doplněné o zdravotní rizika používání jednorázových plenek.

V časopisu Sedmá generace vyšel v roce 2002 překlad článku Roba Edwardse Many nappy returns, zveřejněného v The Ecologist, který tuto studii komentuje. Pro Sedmou generaci přeložila Vanda Patočková, viz Návrat látkových plenek.

Přečtěte si názor Věry Soukupové z Rosy Pleny a životní prostředí z 26. října 2005.

Nepřehlédněte také článek Moltex Öko: Nekompostovatelné "kompostovatelné" pleny ze 4. června 2008.

Martin Mach
Redaktor EkoListu

Dítě nosící papírové plínky má sice "suchý zadeček", ale nic ho nemotivuje k tomu, aby se začalo hlídat a chodilo na nočník. Mokré plínky jsou nepříjemné a zdravé dítě se dožaduje jejich výměny tak říkajíc od přírody. Učí se tedy dodržovat hygienu. Papírové plíny vytvářejí dítěti iluzi, že se vlastně nic neděje. Proto považuji klasické plínky za lepší z hlediska ekologie výchovy dítěte.

Pokud je péče matky normální, pak se mokré dítě brzy dožádá nápravy a tu chvilku to vydrží. Pokud je zadeček potřísněny stolicí nebo močí, nikdo mne nepřesvědčí, že papírová plínka dokáže zadeček i utřít. Ponechává-li se dítě v papírových plínkách déle za iluze, že je kůže suchá, může to vést k trvalému přetěžování dětské kůže drážděním zbytky potřísnění, neboť rodiče se spoléhají na to, že to za ně papírová plínka vyřeší a převlékají dítě řidčeji, také proto, že papírové plínky něco stojí. V tomto ohledu je používání papírových plínek spíše kontraproduktivní.

Používání klasických plínek má však jeden aspekt, který papírové plínky často řeší: prací prášky jsou všechny zásadité povahy, zatímco prostředí zdravé kůže je kyselé. Praní plínek v automatických pračkách v nich nechává zbytkové množství zásaditých látek z pracích prášků a tím dochází k trvalé zátěži kůže miminek a narušování přirozeně kyselého prostředí. To může vést k těžkým problémům a alergiím, pokud skutečně pračka máchá hůře.

Tomuto problému se ovšem dá snadno předejít, a to tak, že
- je třeba dohlédnout na to, aby pračka skutečně dobře máchala
- se do poslední máchací lázně (místo aviváže!!!) přidá jedna nebo dvě polévkové lžíce obyčejného octa. V množství vody použitého na máchání se toto množství samozřejmě ztratí, takže to není vůbec cítit, ale účinně to zneutralizuje právě zásadité zbytky pracích prášků. Plínky pak nedráždí kůži miminka a naopak přispívají ke kyselé pohodě kůže. Takto je vhodné ošetřovat plínky po celou dobu jejich používání (a konec konců i veškeré prádlo pro miminko).

Používání papírových plínek není ani tak pohodlné pro děti, jak se nám snaží vtlouct do hlavy jejich výrobci v reklamě, ale především pro jejich RODIČE:
- nemusí v noci k dítěti vstávat (dítě však leží pomočené a nevadí mu to)
- nemusí dítě přebalovat tak často (takže je vlastně pomočené mnohem déle a častěji)
- nemusí upotřebené plínky tahat sebou domu, když jsou venku: prostě je vyhodí (bohužel někdy mimo místa k tomu určená)
- nemusí plínky denně prát, věšet a žehlit (dnes pere pračka, žehlit se nemusí moc dlouho)
a za toto iluzorní pohodlí jsou ochotni platit značné peníze a silně zatěžovat životní prostředí.

Klasické plínky považuji za lepší, protože
- z hlediska výchovy dítěte jsou mnohem ekologičtější
- z hlediska ekologie kůže lze dosáhnout lepšího stavu, kdy po ošetření kyselosti látkových plínek není třeba vystavovat dětskou kůži toxinům z výroby papírových plínek
- nezatěžují zdaleka tolik životní prostředí.

Nejhorší na tom je, že se prý už normální plínky ani nedají koupit.
Používání papírových plínek považuji za plně obhajitelné
- při kožních chorobách dětí, kdy suchá pokožka je podmínkou nutnou pro zhojení větších oblastí kůže v inkriminovaných místech
- u dospělých, jejichž kůže je ale mnohem odolnější.

Dana Brhelová
Autorka je čtenářka EkoListu