Jak na špínu bez fosfátů
Fosfáty se do pracích prostředků přidávají z několika důvodů. Nejvýznamnějším z nich je změkčování vody, jiným je např. zabraňování usazování nečistot na povrchu textilií. Jako náhrada je nejčastěji používaná látka nazvaná Zeolit A. Jedná se o hlinitokřemičitan. Je méně ekologicky závadný a na rozdíl od fosfátů jej můžeme zachytit v mechanickém stupni čištění v čistírnách odpadních vod.
K zeolitům se přidávají další látky, které podporují jejich činnost. Nejčastěji se jedná o polykarboxyláty, fosfonáty nebo citráty. Účinky polykarbonátů a fosfonátů jsou z ekologického hlediska negativní. Polykarbonáty jsou špatně biologicky odbouratelné a fosfonáty ztěžují chemickou orientaci vodních živočichů. Citráty jsou nejlépe biologicky odbouratelné, jsou však účinné pouze při pracích teplotách do 60 stupňů Celsia, proto se nehodí do univerzálních pracích prášků.
Jak odstranit skvrny?
Chceme-li odstraňovat skvrny ekologicky, měli bychom k tomu využívat co nejméně chemie. Odstraňovače skvrn obvykle obsahují organická rozpouštědla, bělící prostředky, tenzidy, inhibitory, kyseliny a některé dokonce chlór. Jsou navíc natolik toxické, že bychom jejich zbytky měli odevzdávat jako nebezpečný odpad. Budeme-li chtít vyprat skvrnu za použití co nejmenšího množství čistících prostředků, měli bychom to udělat zavčasu, to znamená bezprostředně po jejich vzniku, kdy ještě nezaschly.
Skvrny bílkovinného původu, tzn. skvrny od krve, vajec nebo mléka, čistíme pod studenou vodou, skvrny od tuků horkou vodou. 90 % všech skvrn lze odstranit za pomoci tzv. žlučového mýdla, které se u nás bohužel zatím neprodává. V zahraničí je k dostání v podobě tuhé, tekuté i jako korekční tyčinka k odstraňování skvrn. Žlučové mýdlo je zdravotně nezávadné a biologicky snadno odbouratelné.
Vyhýbat bychom se měli také chemickým čistírnám. V současné době pracují zejména s perchlórethylénem (PER) nebo s uhlovodíky (těžkými benziny). Perchlórethylén patří mezi těkavé uhlovodíky.
Perte raději doma
Jak již název napovídá, obsahuje chlór, který dráždí sliznice, poškozuje játra, hromadí se v tukových tkáních a zřejmě přispívá ke vzniku nádorových onemocnění. Zamořuje vodu a její sedimenty a ukládá se v organismech ryb. PER uniká také do ovzduší a část zůstává v samotné textilii, takže pokud dáme navzdory neekologičnosti oděvy do čistírny, je dobré je po dobu dvou dnů nechat vyvětrat na čerstvém vzduchu. Abychom se čistírnám mohli obloukem vyhnout, měli bychom kupovat oblečení, které lze prát doma a není označeno symboly pro chemické čištění, tj. "P" - PER, "F" - uhlovodíky, "A" - PER nebo benzíny.
Barevné má přednost
Při praní bychom měli dávat přednost pracím práškům na barevné prádlo před prášky univerzálními a prášky na prádlo bílé. Neobsahují totiž bělidla s příslušnými stabilizátory a aktivátory. Bělidlem používaným v univerzálních pracích prostředcích a prášcích na bílé prádlo bývá nejčastěji perborát, který obsahuje bor, který má ve vyšších koncentracích negativní vliv na vodní rostliny a živočichy. Také kulturní rostliny mohou být poškozeny, pokud jsou zavlažovány vodou nadměrně zatíženou borem.
Perborát začíná působit až při teplotě 60 stupňů Celsia. Aby byl účinný také při nižších teplotách, přidává se do prášků aktivátor bělení - TAED (tetraacetylethylendiamin), stabilizátor bělení - EDTA a stabilizátory na ochranu vlákna - fosfonáty, z nichž zejména EDTA (kyselina ethylendiamintetraoctová) je obtížně biologicky odbouratelná. Prášky na bílé prádlo rovněž obsahují optické zjasňovače, které způsobují přeměnu ultrafialové složky bílého světla ve viditelné modré záření, které překryje přirozený nažloutlý nádech prádla. Prádlo po nich zbělá, příroda ovšem zešedne.
Svěžest bez aviváže
Avivážní prostředky nejsou pro praní nezbytné a proto bychom se jich měli vyvarovat. Hlavní účinnou látkou jsou kationaktivní tenzidy, které ve vodě vytvoří pozitivně nabité ionty. Ty při máchání obalí tkaninu, takže se prádlo jeví měkčí. U syntetických látek tyto ionty zabraňují elektrostatickému náboji. Prádlo vymáchané v aviváži je sice měkčí, ale méně vsakuje vodu, což je nevýhodné např. u ručníků, utěrek, osušek, kapesníků a spodního prádla. Při dalším praní je zapotřebí více pracího prášku, aby kationické tenzidy z prádla opět odstranil. Chceme-li měkké prádlo bez aviváže, měli bychom zvolit tradiční osvědčené postupy, tj. prádlo dobře vyždímat, před pověšením důkladně protřepat ve směru vlákna a sušit venku na vzduchu.
Zpracováno podle publikace vydané Sítí ekologických poraden "Spotřebitelské otázky a odpovědi ekologických poraden".
Tento článek vyšel v tištěném EkoListu č. 5/2002.
Další informace:
http://www.ecn.cz/rosa
http://www.veronica.cz/c-eko-poradna.htm
http://www.ekoporadna.cz
reklama
