Jak vyjít s úřady?
Do začátku pomůže vědomí, že „veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc“. Tak to aspoň stojí ve správním řádu (zákon č. 500/2004 Sb.).
Je dobré také vědět, jaká práva a povinnosti mají naše úřady. Pokračujme dál podle správního řádu: „správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné,“ a „správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.“ Důležité je, že „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů.“ Pokud tak správní orgán neučiní, může mu to jeho nadřízený orgán přikázat, nebo může řešení věci sám převzít nebo pověřit jiný správní orgán. Může také prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí. Proti nečinnosti úřadu se tedy může občan bránit.
Milé je, že správní řád myslí i na naše náklady: „správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis.(...)“.
Leccos lze z úřadem vyřídit osobní návštěvou, telefonicky nebo e-mailem. V některých případech je ale vhodná písemná forma – zejména pokud potřebujete mít doklad o tom, že jste úřad s nějakou věcí oslovili. Nejlepší je nechat si potvrdit kopii dopisu na podatelně úřadu, pohodlnější může být zaslání poštou. V takovém případě je lepší poslat dopis doporučeně, kvůli dokladu o odeslání dopisu.
V dopise je potřeba vyjít úředníkům vstříc a jasně, věcně a bez emocí popsat, o co jde. Z dopisu by mělo být zřejmé, kdo úřad oslovuje (fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování), kterému správnímu orgánu je určen, které věci se týká a co ve věci navrhuje či požaduje.
Ale není dopis jako dopis. Správní řád rozlišuje dvě věci – podnět a stížnost. Na základě podnětu je pak zahájeno řízení z moci úřední. Při podávání podnětu je důležité úřad výslovně požádat, aby vás informoval o tom, jak s podnětem naložil. Úřad je pak povinen do 30 dnů od obdržení podnětu dát vědět, zda řízení zahájil nebo zda k jeho zahájení neshledal důvody. Některé úřady dávají o svém postupu vědět i bez tohoto požádání, ale je to nad rámec jejich povinností.
U stížnosti je to malinko jiné. Musí být do 60 dnů vyřízena a stěžovatel o tom musí být v této lhůtě vyrozuměn. Pokud byla stížnost opodstatněná, je úřad povinen učinit nezbytná opatření k nápravě. Nicméně pokud bude stěžovatel chtít vědět, jaká opatření úřad učinil, musí si o to opět požádat. A pokud nebude spokojen s tím, jak úřad stížnost vyřídil, musí se obrátit na nadřízený správní orgán, aby věc přešetřil.
Pokud si někdo není jist, zda daná věc je spíš podnět nebo už stížnost, nemusíte si s tím extra lámat hlavu – úřad s podáním naloží podle skutečného obsahu bez ohledu, jak je označeno. Ale pochopitelně je lepší označit stížnost jako stížnost a podnět jako podnět.
Po úřadu však nelze chtít zázraky, smí rozhodovat jen v rámci svých kompetencí. Překročí-li je, odvolací orgán jeho rozhodnutí zruší. Pokud úřad zjistí, že není oprávněný věc řešit, měl by ji sám postoupit pověřenému orgánu.
Nezbytnou součástí kontaktu s úřady jsou informace. Občan na ně má nárok a vyžádat si je může prostřednictvím jednoho obecného zákona a jednoho speciálního k problematice životního prostředí. Tím prvním je zákon č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím, tím druhým je zákon č. 123/1998 o právu na informace o životním prostředí. Při žádosti o informace je dobré se k jednomu z těchto zákonů odvolat.
reklama
