Kuchyňská váha na ježky nestačí. Kdy opravdu potřebují "bodlináči" pomoci?

S koncem léta se na zahradách i ve městech začínají častěji objevovat mladí ježci a v záchranných stanicích po celé republice drnčí telefony. S takzvanou „ježčí sezónou“ se v médiích i na sociálních sítích opět rozhořívají diskuse, jak s nalezenými zvířaty naložit. Národní síť záchranných stanic koordinovaná Českým svazem ochránců přírody (ČSOP) upozorňuje na tenkou hranici mezi reálnou záchranou a zbytečným „únosem“ soběstačného jedince z přírody. Klíčem k pomoci není automatický odchyt podle hmotnosti, ale včasná konzultace s odborníky. „Není spravedlivé se na nálezce zlobit, když argumentují pouze váhou. Naučili jsme je to v minulosti sami. Dnes už ale o ježcích víme mnohem více a hmotnost je pouze jedním z mnoha kritérií,“ vysvětluje Alena Konvalinová, vedoucí Záchranné stanice Vlašim.

„Roli hraje roční období, aktuální počasí, celková kondice, a především okolnosti nálezu. U zdravého podzimního mláděte může být správným postupem pouze sledování či doplňkové přikrmování venku, zatímco jiný, i těžší jedinec, může být zraněný a pomoc potřebuje. Rozdíl zkrátka nelze určit jen pomocí kuchyňské váhy,“ upřesňuje.

„Rozumná ochrana přírody nestojí na principu zachraňovat všechno, ani na principu nezachraňovat nic. Stojí na schopnosti rozlišovat – a to bez vzájemné komunikace nálezce se záchrannou stanicí nejde,“ přibližuje situaci Marta Kroča Bryndová, předsedkyně Rady Národní sítě záchranných stanic. „Zkušenosti jednotlivých stanic se mohou lišit podle regionu i skladby volajících, podstata je však všude stejná: přehnaná či neodborná snaha může ježkovi ublížit, a naopak, pokud je zásah na místě, je potřeba ho udělat. Cílem záchranářů není lidi od pomoci odradit, ale naučit je před jakýmkoliv odchytem nejprve zvednout telefon a situaci zkonzultovat. Právě včasný telefonát dokáže spolehlivě odlišit zvířata v nouzi od soběstačných ježků,“ dodává.

Mýty kolem krmení, parazitů a zimování v domácnosti

Odborníci zdůrazňují, že laické návody z internetu mohou ježkům vážně ublížit. Podávání léků bez konzultace, preventivní odčervování nebo neodborná domácí péče představují zbytečnou zátěž a zdravotní rizika. Stejně tak vytápěné domácí prostředí neumožňuje přirozený průběh jejich zimování.

Případné přikrmování na zahradě má své zásady. Mléko je pro ježky nebezpečné, neboť neumí štěpit laktózu, způsobuje jim těžké průjmy. Jako nouzový doplněk stravy lze využít kočičí krmivo s vhodným složením, takováto dlouhodobá jednostranná strava však neodpovídá jejich přirozené potřebě. Důležitá je také voda, kterou je potřeba denně měnit, i čistota krmného místa.

„Není však důležité jen čím krmit, ale také kdy. Mladí ježci, kteří si navyknou na dokrmování přes den, se pak mohou toulat za bílého dne i v dospělosti a zbytečně vyvolávat pocit, že je s nimi něco v nepořádku,“ říká Alena Konvalinová.

Příklady z praxe: Kdy je zásah nutný a kdy škodí

Letní a podzimní případy ukazují, jak rozmanité situace záchranáři v terénu a na linkách řeší:

• Planý poplach u početné rodiny: Záchranářka z vlašimské stanice jela prověřit hnízdění na základě telefonátu nálezkyně, která se obávala, že samice neuživí všech sedm mláďat a požadovala jejich částečný odběr. Na místě se potvrdilo, že rodina je v pořádku a jakýkoliv zásah by byl škodlivý.

• Rizika lidských staveb a techniky: Ježci často doplácejí na překážky vytvořené člověkem. Záchranáři pravidelně zasahují u jedinců zraněných sekačkami a křovinořezy, popálených při pálení klestí nebo uvíznutých v nezajištěných bazénech, jímkách a sítích.

• Osiřelá a zraněná mláďata: Akutní pomoc a příjem do stanice vyžadují jedinci s otevřenými ranami, mušími vajíčky na těle, apatická a podchlazená zvířata nebo prokazatelně osiřelá mláďata.

Základem je bezpečná zahrada

Ježek západní byl v říjnu 2024 na Červeném seznamu IUCN přeřazen z kategorie „Málo dotčený“ do kategorie „Téměř ohrožený“. Důvodem je zjištěný pokles početnosti v řadě evropských zemí. Ochrana druhu však nespočívá v odchytu každého malého jedince, ale ve vytváření vhodného prostředí.

„Pomoc ježkům začíná bezpečnou zahradou bez zbytečných nástrah a pastí, musí být také pestrá. Díky tomu zde ježci najdou potravu, pro zimování postačí křoví nebo kompost,“ vysvětluje David Číp ze Záchranné stanice v Jaroměři. „Dlouhodobý význam má ponechání průchodů mezi ploty, omezení zahradní chemie, kontrola trávy před sečením, zajištění jezírek či bazénů šikmým výlezem a dohled nad psy v době večerní aktivity ježků. Pomoc nemusí začínat odebráním zvířete z přírody. Často začíná tím, že mu umožníme bezpečně žít tam, kde je doma.“

„Pokud na zahradě nebo v přírodě narazíte na ježka a nejste si jistí jeho stavem, neprodleně zavolejte na spádovou záchrannou stanici nebo centrální dispečink,“ uzavírá Alena Konvalinová.

V případě pochybností nebo nálezu zraněného živočicha se veřejnost může obracet na centrální dispečink Národní sítě záchranných stanic: 774 155 155 nebo využít aplikaci Zvíře v nouzi a web www.zvirevnouzi.cz.

Finanční podpora péče o handicapované živočichy a provozu stanic je možná prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi: https://daruj.zvirevnouzi.cz/pokladna/?postid=63 nebo na účet 33553322/0800. Český svaz ochránců přírody realizuje projekt „Pomoc pro ježky“ za podpory Fondu pro udržitelný život Nadace Via a Fondu JRD.

---

reklama

---