Leden z pohledu energie
To, zda naše civilizace (a možná celý svět) nakonec skončí ekologickou katastrofou nebo ne, paradoxně nezáleží ani tak moc na tom, co my v Evropě uděláme pro snížení spotřeby energie z fosilních paliv, ale spíše na tom, co se v tomto ohledu podaří dosáhnout v chudých zemích třetího světa. Nebudu zde dlouze vysvětlovat, v čem je jádro tohoto problému, ale ukážu to raději na příkladu osvětlování lidských příbytků (v budoucnu se k tomu ještě možná vrátím v souvislosti s vařením).
Já, když přijdeme večer domů, zapnu vypínač a úsporné zářivky s průměrnou spotřebou v řádu 10 kWh za měsíc mi poskytnou potřebné světlo na práci či na čtení. Za měsíc za to svícení zaplatím nějakých 30 Kč .
Zhruba 2 miliardy lidí na této planetě ovšem nemá zavedenou elektrickou síť, a tak když se setmí, zapálí zpravidla petrolejové lampy či svíčky, případně použijí nějakou baterku . Podle jedné studie Světové banky jsou průměrné náklady , které zaplatí vesničané v Africe za měsíc za svícení v řádu 10 USD (tj. 10x vyšší než v mém případě). Já za svých 30Kč mám k dispozici světelný tok (množství světla) přibližně 6000 lm, chudý africký vesničan za oněch 10 USD pak světelný tok v řádu desítek lumenů; je to až neuvěřitelný nepoměr. Svícení přispívá, jak jste se sami přesvědčili, v rozvinutých zemích jen malou měrou ke spotřebě fosilních paliv, v rozvojových zemích představuje významnou část spotřeby a díky velkému populačnímu přírůstku i významný růst v absolutní hodnotě.
Existuje přitom velmi elegantní a z dlouhodobého hlediska i ekonomicky výhodné řešení tohoto problému - používat ke svícení elektřinu ze slunečních fotovoltaických článků, "uloženou" přes den do vhodného akumulátoru. Dostupnost slunečního záření je ve větší části Afriky velmi dobrá a naproti tomu cena petroleje je díky nákladům na transport zřejmě relativně vysoká, takže doba návratnosti takovéhoto systému je velmi příznivá.
Podle dosavadních zkušeností se ukazuje, že pro první krok po cestě vedoucí od petrolejové lampy ke kompletní "solární elektrifikaci" domu jsou nejvýhodnější robustně provedené přenosné lampy používající kompaktní zářivku (o příkonu přibližně 5-6W) a zabudovaný akumulátor zhruba na 2 hodiny svícení. K lampě se dodává modul fotovoltaických článků s výkonem přibližně 12 až 25W. Takovéto lampy s fotovoltaickým panelem se dají koupit za zhruba 100 USD. Odhaduje se, že v případě výroby ve velkých sériích by se výrobní cena takovéto lampy mohla pohybovat někde v rozmezí 30-60 USD a doba návratnosti by byla 1,5 roku . Musím říci, že nějakou možnost úspory energie, která by měla takhle krátkou návratnost bych asi ve svém domě těžko hledal. Věc ovšem není tak jednoduchá, v mnoha rozvojových zemích jsou různá cla a daně (solární zařízení je např. považováno z hlediska daně za "luxusní", narozdíl třeba od petroleje, který je "životní nezbytnost"); tím se cena zvyšuje a návratnost prodlužuje. Další problém je to, čemu říkám "past chudoby". Lidé jsou schopni zaplatit 10 dolarů měsíčně ale nedokáží ušetřit 100 dolarů. Jsou tedy potřebné nějaké půjčky od bank, a to zase v politicky často nestabilních afrických státech může být problém. Světová banka na to již má speciální program, a tak se možná v brzké budoucnosti dočkáme obratu.
(podívejte se na Internetu na stránky Světové banky, které se týkají tohoto programu: http://www.worldbank.org/html/fpd/energy/ruralenergy.htm )
V této souvislosti mne napadá, že když dojde k nějaké živelné katastrofě, tak obvykle přispíváme na konta z nichž se platí pomoc postiženým lidem. Jde o částky blížící se ceně takovéto solární lampy (já většinou poukazuji 1000 Kč, to je taková psychologická hranice). Jsem zvědav, zda někdo zorganizuje sbírku na "solární lampy pro chudé země". Pokud jde o snížení emisí CO2, byla by to výborná investice.
reklama
