Metry dělají kilogramy: Čím blíže mají lidé sběrné nádoby na tříděný odpad, tím více třídí
I když se to někomu možná nezdá správné, ukazuje se, že lenost a pohodlnost je základní silou pokroku lidské civilizace. Jak jinak si totiž vysvětlit, že lidé začínají třídit odpady (nebo je kompostovat) v mnohem větší míře teprve tehdy, když se jim možnosti realizace přiblíží doslova na dosah? Na tuto informaci, kterou řada ekologicky smýšlejících lidí tuší už dávno, nyní upozornil velmi praktickým experimentem profesor psychologie Jiaying Zhao, přednášející na Institutu zdrojů, životního prostředí a udržitelnosti UBC.
Pro potřeby pokusu se rozhodl ve třech velkých apartmánových rodinných věžácích na okraji Vancouveru instalovat série košů na tříděný odpad, včetně sběrných nádob na kompostovatelné složky odpadů. Klíčovým bodem celého záměru ale bylo umístění těchto sběrných míst. Zatímco v jednom věžáku museli lidé vynášet své odpadky normálně mezi kontejnerové boxy, v druhém případě bylo sběrné místo instalováno v přízemí „nultého“ patra, hned vedle výtahových dveří. A třetí varianta?
Sběrná místa byla instalována na každém patře, hned vedle výtahu! Jak se ale ukázalo, právě tato varianta, při které nemusel žádný z obyvatel bytu urazit s odpadky trasu delší než 1,5 metru od vlastního prahu, se ukázala být nejefektivnější. Zhao se spolu s kolegy po dobu deseti dalších týdnů soustředil na poněkud nevábnou aktivitu: převažování vyhozených odpadků. Díky tomu zjistil, že lidé v dosahu sběrných míst třídí zdaleka nejvíce. Objem ukládaného odpadu se při variantě blízkého koše zvýšil o 141 %.
Vztah mezi vzdáleností sběrných míst a objemem ukládaného odpadu nebyl náhodný. Varianta s koši u vstupu do výtahu totiž také znamenala úspěch, byť menší. Lidé zde ukládali „jen“ o 70 % odpadu více, než na běžném kontejnerovém místě. Stále ale platí, že metry dělají kilogramy: jedna bytová jednotka s rodinou by zde v daném tempu za rok uložila přibližně 27 kilogramů kompostovatelného odpadu, který by jinak skončil na skládce. Lidé, kteří mohli odpad ukládat přímo na svém patře, zvládli ještě o dvacet kilo navíc.
„Víme, že lidem není životní prostředí lhostejné, ale že jejich přání recyklovat nebo kompostovat se ne vždy nutně transformuje do žádané změny chování jednotlivce,“ říká Alessandra DiGiacomová, která praktickou studii připravila. „Lidé ale rádi tuto možnost naplní, když je jim to usnadněno.“
Jak dodává Zhao: „Relativně malá změna v uspořádání experimentu může mít velký praktický dopad na životní prostředí. Víte, tradiční pohled na problematiku třídění a recyklace odpadů si zakládá na tom, že je zapotřebí lidi vzdělávat a vést. A my si myslíme, že tento model vnímání už je zastaralý a chybný. Lidé dobře vědí, že třídění a recyklace je zapotřebí. K tomu, aby se mu začali naplno věnovat, ale potřebují usnadnit cestu.“
reklama
