Ubrusy z PVC jsou levné a snadno omyvatelné. A mohou být i zdraví škodlivé
U tří z pěti vzorků ubrusů zakoupených v Česku se podle Arniky prokázala přítomnost rizikových ftalátů. Jedná se především o bis(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), který tvořil u jednoho ubrusu až 20 hmotnostních procent. DEHP je klasifikována jako látka narušující hormonální a reprodukční systém člověka. Podobné účinky má i di-isononyl ftalát (DINP), který se rovněž objevil v jiném zkoumaném ubrusu. „Oba zmíněné ftaláty jsou omezeny v hračkách a výrobcích pro děti. Už to kupodivu ale neplatí pro ubrusy či prostírání. Přitom tyto výrobky téměř denně mohou přicházet do kontaktu s jídlem,“ upozorňuje Karolína Brabcová, vedoucí spotřebitelských projektů z Arniky.
Ftaláty se přidávají do PVC jako změkčovadla. Zajišťují tomuto materiálu pružnost a ohebnost. Vzhledem k postupnému zákazu použití některých ftalátů jako je právě DEHP či DINP hledají výrobci PVC jiné alternativy. Do skupiny ftalátů patří 40 chemických látek. Kromě v PVC se dají nalézt i v kosmetice či barvách. Některé jsou neškodné, ale část z nich působí negativně na zdraví, na hormonální, reprodukční a imunitní systém. Proto bylo v EU zakázáno je používat v kosmetice, hračkách a výrobcích pro děti. PVC navíc už při výrobě tvoří obrovskou zátěž pro životní prostředí, nemluvě o tom, že jeho recyklace či likvidace je velmi složitá a v přírodě se odbourává několik desítek let.
Arnika se ve své studii zaměřila na některé další skupiny výrobků, se kterými přicházejí děti do úzkého kontaktu, které ovšem „proklouzly“ legislativním sítem. "Škodlivé látky jako olovo, kadmium či ftaláty jsou v nich omezeny v porovnání s jinými skupinami výrobků paradoxně velmi málo či vůbec. Takovým příkladem může být nádobí s barevnými potisky, kde se běžně objevují těžké kovy, nebo ftaláty v případě dětské obuvi,“ vysvětluje Petr Válek, autor studie Toxické těžké kovy a ftaláty ve výrobcích pro děti – mezery v legislativě. „Evropská legislativa je v neustálém skluzu co se týče zákazu jednotlivých látek. Po zákazu šesti nejčastěji používaných změkčovadel přišli výrobci s novými látkami – s jinými ftaláty či citráty, případně s tereftaláty – u nichž neexistují dostatečné vědecké důkazy bezpečnosti, a které se z výrobků mohou uvolňovat,“ dodává Petr Válek.
„Proč by mělo být olovo, kadmium v nádobí nebo ftaláty v dětské obuvi či plastových výrobcích bezpečnější než stejné látky v hračkách? Čím se to liší? Z logiky věci vyplývá, že by omezení těchto látek mělo být výrazně rozšířeno,“ říká Karolína Brabcová, vedoucí spotřebitelských projektů z Arniky. Studie Arniky ve svých závěrech požaduje, aby byly látky typu ftalátů a těžkých kovů legislativně omezeny nejen v hračkách a výrobcích určených pro děti, ale i ve všem ostatním zboží, se kterým děti přicházejí denně do styku. Studie cílí především na pracovníky státní správy a tvůrce legislativy jak na evropské, tak české úrovni.
Arnika nedávno otestovala několik stovek porcelánového i skleněného nádobí na českém trhu vyráběného jak v Čechách, tak v zahraničí. Ve většině případů objevili kontroloři v potiscích jak kadmium, tak olovo, v množství, které odpovídá evropským normám z roku 1984. Více se dočtete v článku Nádobí s barevným potiskem a bez těžkých kovů? Porcelánka Thun to umí.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
