Aby dešťová voda ve městech nepůsobila škody, ale byla k užitku
Mimo jiné na ní zaznělo, že technická řešení hospodárného nakládání s dešťovou vodou existují a není potřeba složitě vymýšlet něco nového. Jde jen o to zavést je v praxi. Jak se ukazuje, velký problém se zdá být v neochotě změnit naučené, ale zastaralé postupy a zavést do praxe řešení, která umožní dešťové vodě zasáknout pokud možno v místě dopadu. Těžké je také upustit od vedení dešťové vody na čistírnu odpadních vod. Tam podle odborníků dešťová voda nepatří.
Východní inspirace
Velmi často hledáme inspiraci v městech na západ od nás. Na loňské konferenci byl jako jeden příklad dobré praxe představen Berlín, kde mají administrativní budovy v centru města vegetační střechy a na Postupimském náměstí jsou vodní plochy a mokřady dotované dešťovou vodou. Jak se ukázalo na letošní konferenci, inspirací nám může být i východ, konkrétně Bratislava, hlavní město Slovenské republiky. Konference se zúčastnila Ingrid Konradová, která v Bratislavě od roku 2011 působí jako hlavní architektka. V roce 2014 Bratislava schválila strategii adaptace na klimatické změny a v současné době se pracuje na akčním plánu.
Jednou z bratislavských novinek je bezplatné poradenství, které magistrát poskytuje při obnově bytových domů a které je zaměřené na hospodaření s dešťovou vodou. Smyslem je, aby se o možnostech hospodaření s dešťovou vodou dozvěděli i lidé z praxe. Bratislava se o dešťovou vodu zajímá í kvůli tomu, že se v teplých letních dnech město přehřívá. Zasakování dešťové vody místo jejího rychlého odvedení pryč má podle Ingrid Konradové vést ke zlepšení mikroklimatu. Město plánuje vybudovat dvě dešťové zahrady, což jsou místa určená k zasakování dešťové vody a kde se po vydatnějších deštích může dočasně vytvořit vodní plocha. „Dešťová zahrada v Karlově vsi by měla mít 6 tisíc metrů čtverečních,“ říká Ingrid Konradová.
Bratislava se potýká s tím, že celá řada ploch ve městě je zbytečně nepropustná. Příkladem může být bratislavské Hlavní náměstí, které je celé vydlážděné a bez jediného stromu. „V létě je tu neuvěřitelná výheň a prostor náměstí je v podstatě neobyvatelný,“ říká Konradová. Město se rozhodlo, že na náměstí vysadí čtyři vzrostlé lípy. Objevil se však problém s tím, že pod povrchem jsou vedeny inženýrské sítě, které vysazení stromů komplikují.
„Při povolování nových staveb je v Bratislavě zakázáno dešťovku svádět do kanalizace a musí se zasakovat v místě,“ říká dále Ingrid Konradová. A jak popisuje, ze začátku to byl problém, protože úředníci stavebníkům například přikazovali u parkovacích ploch budovat ropné lapače. Při dalším zjišťování se ukázalo, že to nevyplývá z žádných norem, jen úředníci žili v domnění, že to tak musí být.
Praha a adaptace
Hlavní město Praha je za Bratislavou v některých ohledech pozadu, například co se týká adaptace na změny klimatu. „Snažím se, aby Praha přijala adaptační strategii ke změnám klimatu, ale jde to prosadit pomaleji, než bych si představovala,“ říká radní pro životní prostředí Jana Plamínková. Je to podle ní dané například tím, že na magistrátu není dostatek odborníků. „Na odboru ochrany prostředí, který jinak funguje velice dobře, nejsou žádní vodaři. Ti byli v minulosti přesunuti na Pražskou vodohospodářskou společnost, která se ale vodě věnuje spíš technicky jako správce vodovodů a kanalizací,“ vysvětluje dále Plamínková. Praha podle ní postrádá odborníky vodaře, kteří by se tématu věnovali z širší perspektivy. Plamínková nicméně věří, že strategie adaptace na změny klimatu vznikne během pár měsíců. Spolu s ní by chtěla Plamínková spustit soutěž, která by oceňovala dobré příklady hospodaření s dešťovou vodou, a které by ostatním stavebníkům a developerům sloužily jako příklady dobré praxe. „Nechceme stavebníky jen omezovat, ale i ocenit, když jsou progresivní a sami se starají o hospodárné nakládání s přírodními zdroji,“ říká Plamínková.
„Když se korytem Vltavy na Prahu žene povodeň, pak už s tím nic nenaděláme a můžeme jen stavět protipovodňové stěny,“ říká dále Plamínková. Praha se podle ní snaží hledat i preventivní protipovodňová opatření. Například ve spolupráci se Středočeským krajem se pracuje na tom, aby se na horním toku Botiče odstranilo velké množství nepropustných ploch, které svádějí dešťovou vodu do koryta, místo aby zasákla na místě. V roce 2013 to byla právě tato pražská říčka, která způsobila značné škody. „Jde o řadu malých opatření, která ale ve svém důsledku mohou mít velký synergický efekt,“ říká Plamínková.
Podpora hospodaření s dešťovou vodou
Že hospodaření s dešťovými vodami není u nás ještě úplně dobře usazené téma ilustroval Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí. V loňském roce byla vyhlášena dotační výzva, ve které byla omezena podpora kanalizací, které společně svádějí komunální a dešťové vody. „Není nic horšího, než vést srážkovou vodu na čistírnu odpadních vod, kde se pak čistí,“ říká Petr Valdman. „To je řešení, které by nemělo být podporováno.“ Reakce odborné veřejnosti ale podle Valdmana byla negativní, byly silné obavy, že se nenajde dostatek žádostí, aby se výzva vyčerpala. Obavy se nicméně nenaplnily a státní fond musel polovinu žádostí odmítnout, protože prostředky už byly vyčerpány.
Státní fond životního prostředí připravuje soutěž Chytré obce, kde si obce mohou vymyslet chytrá řešení, jak na svém území nakládat s vodami. Záměr bude mít dva cíle, jednak zlepšení odtoku vody, jednak zlepšení zadržení vody v krajině. Alokace na výzvu by měla být 50 milionů Kč. „Má to být motivace pro projektanty a firmy, aby se ČR zapojila do adaptačních opatření ke změnám klimatu,“ říká Valdman. „Na ministerstvu životního prostředí se připravuje projekt Modrá úsporám. Mělo by jít o podobný projekt, jako je Zelená úsporám, akorát zaměřený na lepší využívání srážkových a šedých vod,“ dodává dále Petr Valdman.
Radikální novoty
„Praha se začala věnovat tématu vody po povodni v roce 2002. Nechala vybudovat rozsáhlý a nákladný systém protipovodňové ochrany, který v souladu s tehdejším poznáním má vodu co nejrychleji provést městem,“ říká Matěj Stropnický, pražský zastupitel a před časem i náměstek pro územní rozvoj a územní plán. „Jenže v roce 2013 se ukázalo, že povodeň mohou způsobit i malé toky, na které město připravené nebylo,“ dodává Stropnický.
Kromě zvládání těchto extrémů se podle něho musí Praha připravit i na opačnou situaci, jako bylo sucho a extrémní teplo v létě 2015. „To jsou všechno věci, které je potřeba zohlednit ve Strategickém plánu,“ říká Stropnický.
Strategický plán je přitom podle Stropnického jednou z bolestí Prahy, vznikl totiž už před deseti lety za primátora Jana Kasla. „Ono by nevadilo, že jde o plán starý deset let, koncepční materiály mají být víceleté. Problém je, že Praha k němu průběžně nevytvářela akční plány a samotným plánem se ani trochu neřídila,“ vytýká Stropnický. Aktuálně by měl být připravený nový Strategický plán, který právě prochází schvalovacím procesem.
Podle Stropnického nový plán přináší v tématu vody několik pozitivních bodů. Měla by vzniknout koncepce zelené infrastruktury a dojít k postupnému propojení zelených prvků a městské krajiny. Praha by také měla přijmout koncepci o hospodaření se srážkovými vodami. Návazně by měl vzniknout systém na vsakování a záchyt srážkových vod a jejich recyklaci pro závlahu a druhotné použití.
„Formulace jako zasakování dešťové vody jsou známé z odborných publikací. Přesto když se je snažíte prosadit v politice, dostanete nálepku radikála, který prosazuje nerealizovatelné novoty,“ komentoval situaci Matěj Stropnický.
Nový strategický plán má dále umožnit zpomalení odtoku vody z krajiny. „Musíme prostě brát ohled na města, která od nás leží po proudu řeky,“ říká Stropnický.
Stropnický zmínil Koncepci pražských břehů, která byla přijata v roce 2014 (tedy před příchodem Stropnického do zastupitelstva). Koncepce chápe řeku jako veřejný prostor. V jejím rámci se například prosadil příměstský park Soutok na soutoku řek Vltavy a Berounky. „Aby se tak mohlo stát, bylo nutné zrušit pradávný záměr na splavnění Berounky, který měl sloužit převozu jaderných komponentů z Plzně do Prahy,“ zmínil Matěj Stropnický.
Na téma vody se pamatovalo i při tvorbě Pražských staveních předpisů, které měl Stropnický za úkol připravit. I ve schválené a podle Stropnického osekané podobě zůstalo několik důležitých priorit, například že každá stavba a stavební pozemek musí mít vyřešeno hospodaření se srážkovými vodami s upřednostněním vsakování.
Inspirace západní
Ulrike Raaschová je pracovnicí německého vodního družstva Emschegenossenschaft, které se stará o povodí řeky Emscher. „Je velmi těžké motivovat lidi, aby odpojili dešťovou vodu od kanalizace. Ne každý člověk je schopen pochopit, že jeho dešťová voda svedená do kanálu, může mít spojitost s povodněmi či nedostatkem spodní vody,“ líčí své více jak dvacetileté zkušenosti Raaschová. Jednou z motivací, která funguje, je poplatek za svádění vody do čistírny odpadních vod. Lidé prostě ušetří, když svou dešťovou vodu od kanalizace odpojí. „A důležitá je spolupráce různých úřadů, které spolu musí komunikovat. Pro mnoho úředníků je téma hospodaření s dešťovou vodou novinka, vždy se starali jen o to svoje úzce vymezené téma,“ říká Raaschová. Je potřeba zapojit městské plánovače, ekonomy, ochranu přírody, vodaře a další profese a úředníky, ale když se má hospodaření s dešťovou vodou dělat pořádně, pak se to podle ní vyplatí.
Města v povodí řeky Emscher se podle Raaschové dobrovolně přidala k závazku 15 za 15, tedy během patnácti let odvádět do kanalizace o patnáct procent méně dešťové vody. „Není to povinnost, ale dobrovolný závazek. Města to chápou jako svou morální odpovědnost,“ líčí Raaschová.
Wolfgang Meier je vedoucí oddělení vodního hospodářství v druhém největším německém městě Hamburk. Město ve spolupráci se společností Hamburk Wasser, která se stará o dodávky pitné vody a kanalizaci, spustilo projekt RISA, který se věnuje zlepšení hospodaření s dešťovou vodou.
Mezi lety 2009 až 2013 bylo vydáno 1,7 milionu euro na projekty, které vedly ke snížení rychlého odtoku vody z města a umožnily zasakování dešťové vody. Podmínky v Hamburku přitom nejsou nejvýhodnější, hladina spodní vody je poměrně vysoko, město má velké množství zpevněných ploch.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
Malé obce dostanou 50 milionů, když budou chytře využívat vodu
Chcete mít kořenovou čistírnu odpadních vod? Přečtěte si, co vás čeká
