Na Novém Zélandu se vědci snaží o záchranu nelétavého papouška kakapa sovího
Kakapo soví žije na třech malých odlehlých ostrovech u jižního pobřeží Nového Zélandu. Šance vidět jej ve volné přírodě je však mizivá. Jedná se o majestátního tvora, který se může dožít 60 až 80 let a vážit až tři kilogramy. Hlavu má podobnou sovám a jeho tělo pokrývá kropenaté zelené, žluté a černé peří, které barvou napodobuje lesní půdu. "Kakapo má také velmi silnou vůni," řekla Deidre Vercoeová, pracovnice programu Kakapo ministerstva ochrany přírody. "Voní po pižmu a ovoci – je to nádherná vůně," dodala.
Příjemná vůně byla však pro papoušky špatnou zprávou, když před stovkami let připluli na Nový Zéland lidé. Zavlečení krys, psů, koček a lasic, stejně jako lov samotnými lidmi a ničení přirozeného lesního prostředí, vedlo k téměř úplnému vyhynutí většiny druhů nelétavých ptáků, kteří v oblasti žili, a to včetně kakapa.
Do roku 1974 nebyl znám žádný žijící jedinec druhu kakapa. Ochránci přírody však pokračovali v pátrání a na konci 70. let byla objevena nová populace těchto ptáků. Záchrana druhu však nebyla vůbec jednoduchá.
Jedním z důvodů, proč populace papouška kakapo roste pomalu, je zvláštní způsob jejich rozmnožování. Mezi úspěšnými snůškami vajec mohou uplynout roky nebo dokonce desetiletí. Rozmnožovací období nastává pouze jednou za dva až čtyři roky v závislosti na úrodě plodů z místních stromů, které tito papoušci milují. Naposledy k tomuto období došlo v roce 2022. Obrovské množství potravy je zapotřebí k přežití mláďat, ale není přesně známo, jak dospělí ptáci zjistí, že úroda je dostatečně bohatá. "Pravděpodobně sedí v korunách stromů a hodnotí úrodu ovoce,“ řekla Vercoeová. "Když to vypadá, že se schyluje k velké úrodě, nějak se na to naladí," vysvětluje.
Když kakapo zhodnotí, že úroda je dostatečná, začnou se dít zvláštní věci. Samci kakapů se usadí ve vyhloubených prohlubních v zemi a vydávají zvučné dunivé zvuky, po nichž následují zvuky známé jako "chings", které znějí jako pohyb rezavých pružin postele. Hluboké dunění, které je za jasných nocí slyšet po celém lese, přiláká samice do prohlubní, kde mohou snést až čtyři vejce. Samice po vylíhnutí vychovávají mláďata samy, bez přítomnosti samce.
Od ledna mají obdivovatelé těchto ptáků vzácnou příležitost nahlédnout do tohoto procesu prostřednictvím živého přenosu, který ukazuje podzemní hnízdo třiadvacetileté samice kakapa Rakiury na ostrově Codfish. Snesla tři vejce, z nichž dvě jsou oplodněná. Přežití tohoto druhu je tak nejisté, že vejce byla vyměněna za falešná, zatímco skutečná vejce jsou inkubována na speciálním pracovišti.
Jeden z přírodovědců vyměnil jedno z vajec v úterý těsně před jeho vylíhnutím. Samice papouška si během výměny držela od vědce odstup, ale následně se rychle vrátila zpět do hnízda. Mládě se vylíhlo zhruba o hodinu později. Druhé skutečné vejce by mělo být přidáno v nejbližších dnech.
Snad jedinou věcí, která je ještě podivnější než samotný kakapo, je míra úsilí, kterou Novozélandané vynakládají na jeho záchranu. Zčtyřnásobení populace za poslední tři desetiletí si vyžádalo jejich přesídlení na tři odlehlé pobřežní ostrovy bez predátorů a podrobnou kontrolu každého romantického vztahu těchto papoušků. "Děláme, co můžeme, abychom zajistili, že druh kakapo neztratí genetickou rozmanitost," vysvětlila Vercoeová. "Pečlivě to řídíme tak, že na každém ostrově máme ty nejlepší možné páry," dodala.
Každý pták má jméno a je sledován pomocí malého batohu s vysílačem. Vzhledem k tomu, že kakapo je stále kriticky ohrožený, není velká šance, že by ochranná opatření byla v dohledné době ukončena.
Pečlivá práce na zachování druhu se může cizincům zdát podivná, ale papoušek je jen jedním z mnoha živých a podivných ptáků v zemi, kde opeřenci vládnou. Jedinými původními suchozemskými savci jsou totiž jen dva druhy netopýrů, takže novozélandští ptáci, kteří se vyvinuli před příchodem lidí a predátorů, se stali milovanými národními symboly.
"Nemáme Eiffelovu věž ani pyramidy, ale máme papouška kakapo a kivi," řekla Vercoeová. "Zachránit tyto ptáky je povinností Nového Zélandu," dodává pracovnice programu Kakapo.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Karel Zvářal
8.3.2026 05:21Jaroslav Pokorný
8.3.2026 15:42 Reaguje na Karel ZvářalJinak kakapo přežil na Stewartově ostrově, na kterém už také byli predátoři i prasata. Některé prameny uvádějí, že bylo zachráněno posledních 46 ptáků. Musíme doufat, že intenzívní záchranný program bude úspěšný.
Karel Zvářal
8.3.2026 18:53 Reaguje na Jaroslav PokornýTím naznačuji, že pokud chodí za potravou v noci, musí přijímat i něco jiného, např mladé listy ("salát"). V tom úvodu jsem naznačil řešení - např slunečnicová či prosová políčka, hlávkový salát - u toho "invaze" nehrozí. A šířit uměle původní plodonosné dřeviny místo hojných "balastních".
Jaroslav Pokorný
8.3.2026 23:59 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
9.3.2026 07:13 Reaguje na Jaroslav Pokornýsmějící se bestie
8.3.2026 05:41Robert Jirman
8.3.2026 11:20 Reaguje na smějící se bestieJaroslav Pokorný
8.3.2026 15:46 Reaguje na Robert Jirmanvaber
9.3.2026 08:12 Reaguje na Jaroslav PokornýJaroslav Pokorný
9.3.2026 10:07 Reaguje na vaberCo se týče velké zvěře - divočáků, jelenů a tahrů - je tam velice snadné pořídit si lovecký lístek a lovit. Zajímavá je tam situace s tahry himalájskými. Před 100 lety je jeden nadšený guvernér nechal přivézt, aby přilákal "světoběžníky" i na lov, nyní jsou jsou tak rozmnoženi, že je musejí plánovitě omezovat. Přitom v Himalájích jsou tahrové ohroženi a NZ populace se paradoxně stala záložní.
No a "světoběžníků" už tam také mají tolik, že jim vstup do země také ztěžují.
vaber
8.3.2026 09:01Viděl jsem video o kakapu, je to krásný pták. Vysadili jednoho samce do míst na hlavních ostrovech, kde by mohli nějací přežít a hlídli ho aby jej něco nesežralo. Vydával svoje zvuky, hledal partnera ,ale nic, nic nic se neozvalo, byl sám.
Je otázka zda se podaří udržet ostrůvek kde žijí ,bez predátorů. Uloví jej každý a i ti malí predátoři zničí vejce.
Karel Zvářal
8.3.2026 12:29 Reaguje na vaberKakapo je druh, který se zachránil na lidmi neosídlených ostrovech. Je nesporné, že vymizelých druhů, které věda vůbec nepoznala, bude mnohem více, než těch zachraňovaných na poslední chvíli. Toto uvádím opakovaně, neb naivisti se domnívají, že "predátor si svou kořist nevyhubí".
Příklad geparda, který je sice nejrychlejší, ale to mu bylo plat prtnné - dvakrát v historii prošel "hrdlem laáhve" - přežívaly dlouhodobě jen nízké jednotky kusů (95%-ní mortalita mláďat: lvi, hyeny). Proto jsou si všichni podobní, neb znaky se zafixovaly jako u málokterého jiného druhu. A jestliže jsou u kakapa na 200 jedincích, je to výsledek nesmírné práce mnoha lidí, neb tento druh se množí velmi pomalu a za velmi specifických podmínek. A jinak souhlas s první větou - historie lidstva je historií válek. Jen dnes to vidíme online...
Jaroslav Pokorný
8.3.2026 15:32No, jinde jsem četl, že pořádně smrdí. Asi jak komu.
Letos jsem měl štěstí, že jsem viděl i dalšího zachráněného endemita NZ, slípku takahe (takehe). Sice jen v ZOO, ale budiž. Ta také byla zachráněna až po r. 1949, když posledních pár desítek ptáků bylo objeveno ve Fiordlandu. Pravda, zprávy o její zachránění se místo od místa liší, hlavní ale je, že druh zachráněný je. Dle Wiki se ovšem správně nazývá slípka novozélandská, populární název takehe patří již vyhynulém druhu ze Severního ostrova. Tyto slípky na štěstí přistupují k rozmnožovní mnohem zodpovědněji a vajec snáší více. Snad se časem objeví i v Praze, když už tam je papoušek kea.



Vědci v Etiopii objevili nový druh bělozubky. Jeden z nejmenších savců světa váží asi jako kostka cukru
Vědci objevili na Nové Guineji vačnatce pokládané za dávno vyhynulé
V oceánu u JAR se přemnožily řasy, jev známý jako rudý příliv zabíjí korýše