Elektřina z moči? Vědci hlásí nový objev
Vědci zkoumali možnost, zda by moč mohla sloužit jako palivo v takzvaných mikrobiálních palivových článcích. „Moč je bohatá na chemické látky vhodné pro tyto články,“ vysvětluje svůj přístup Ioannis Ieropoulos, hlavní autor výzkumu.
„Při výzkumu jsme zjistili, že produkce elektřiny z článků byla stabilní a měřitelná v závislosti na množství moči,“ pokračuje Ioannis Ieropoulos. Množství elektřiny vyrobené z jednoho palivového článku ale bylo minimální. Ieropoulos a jeho kolegové jsou však přesvědčeni, že pokud by se podařilo jednotlivé články zmenšit, složit jich víc dohromady a zajistit regulaci přívodu moči, mohla by vzniknout zařízení, jež by byla schopná vyrábět množství elektřiny využitelné v domácnostech nebo v malých obcích.
Moči je přitom k dispozici opravdu spousta. Každý člověk prý denně načůrá ai 2,5 litru, což pro všechny lidi na Zemi dělá za rok skoro 6,4 bilionů litrů. Hospodářská zvířata prý toho namočí ještě dva- až třikrát víc než lidé, což podle vědců dělá dalších 38 miliard litrů denně.
Výhoda mikrobiálních palivových článků využívajících moč by mohla být nejen v získávání energie. Články by totiž moč, ať už lidskou nebo od hospodářských zvířat, čistily, takže by mohla být po průchodu článkem bez problémů vypouštěna do prostředí.
„Dopad našich zjištení by mohl být obrovský, protože nám umožňují přemýšlet o ‚odpadu‘ úplně novým způsobem a zároveň nabízejí obrovský potenciál pro budoucnost,“ uzavírá Ioannis Ieropoulos.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Sony předvedlo revoluční baterii: energii získává ze starého papíru
Brouci chrání svou potravu podobně jako lidé konzervují své potraviny
Vědci z Univerzity Karlovy podnikli pětiletou cestu do pravěku. Zkoumali parožnatku - "sestru" rostlin
Lišejníkům se daří i v podmínkách podobných těm na Marsu, zjistila studieOnline diskuse
a já měl za to - 11. 11. 2011 - Jan ŠimůnekMočovina je nejdůležitější z finálních dusíkových odpadních produktů u obratlovců. V této formě končí prakticky všechen dusík z aminokyselin požitých v potravě. V první fázi odstraňování dusíku z aminokyselin vzniká čpavek a ještě paryby ho mají v krvi a moči jako koncový metabolit, proto není vhodné dělat jejich maso, např. žraloka, v trojobalu, protože tím čpavkem bude zřetelně cítit.Čpavek je toxický a mění pH na alkalické (a také obsahuje nějakou energii, protože hoří). Obratlovci ho metabolizují na močovinu, která je netoxická a pH tak razantně neovlivňuje, ovšem za cenu, že do toho investují energii, která zůstane v chemických vazbách močoviny. Něco ovšem ušetří (na úrovni organismu) tím, že jednak mohou mít močoviny v těle vyšší koncentraci a jednak se jí zbavují ve formě koncentrovanějšího roztoku. Ovšem už dávno se na tento zdroj energie specializovala řada bakterií, které žijí v půdě a vodě (hlavně tam, kde se nachází lidská a zvířecí moč) a některé z nich dokáži vyvolat infekce močových cest, které jsou velice úporné a je obtížné je zcela sanovat. Osobně se domnívám, že jakékoli zařízení, které bude dolovat energii z moče, bude těmito bakteriemi napadáno a výsledkem bude jednak úbytek močoviny zpracovatelné na energii, jednak množství bakteriální hmoty, která bude vadit provozu toho zařízení (povlaky, ucpávání průtokových kanálků, vznik bublin čpavku a CO2 na nežádoucích místech apod). Moč je pro některé bakterie dostatečně živnou půdou, z níž si dokáží vzít vše potřebné k růstu a množení. A je dost otázka, jestli úprava moči tak, aby v ní tyto bakterie nebyly, nespotřebuje v konečném důsledku víc energie, než kolik se jí vydoluje z té moči. Močovina se dá pochopitelně spalovat, hoří špatně, ale hoří na vodu, CO2 a dusík (když se to moc zahřeje, tak oxidy dusíku). Problém je, jak moč vysušit, aby se do toho neinvestovalo víc energie, než kolik se jí následně z močoviny uvolní. Další možný klasický způsob by byl nechat moč rozkládat právě těmi bakteriemi a natlakovaný CO2 používat k pohánění nějaké turbíny (čpavek zůstane rozpuštěný ve vodě, ale jeho příměs bude zvyšovat korozi celého zařízení). Potom je možné to nechat kvasit a využívat vznikající teplo (zpracování močoviny bakteriemi patří k těm reakcím, které zahřívají hnůj a od pradávna se využívají na vyhřívání např. pařenišť). |
