Hladík a Jurečka spustili novou petici s názvem Zachraňme Novou zelenou úsporám

Zachraňme dotace. Ať mladí platí dál. (aneb zelená solidarita naruby)

Česká politika znovu objevila osvědčený krizový nástroj: petici za zachování dotace. Tentokrát se zachraňuje Nová zelená úsporám — program, který měl šetřit energii, ale mezitím se stal nejefektivnějším mechanismem přesunu peněz od mladých k vlastníkům nemovitostí v novodobých dějinách.

Scéna je až dojemná. Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík a bývalý ministr práce Marian Jurečka — oba z generace, která už stihla bydlení vyřešit — apelují na stát, aby „našel peníze“. Neříkají kde. Neříkají kdo je zaplatí. Jen vědí, že musí téct dál. Protože dotace, jakmile jednou vznikne, se v české politice mění v morální nárok.

Nová zelená úsporám funguje na jednoduchém principu:
👉 peníze vybrané skrze dražší energie, povolenky a inflaci
👉 se přerozdělí těm, kteří už nemovitost vlastní
👉 a výsledkem je vyšší hodnota jejich majetku.

Mladí lidé, kteří žádnou nemovitost nemají, se do programu nezapojí — ale zaplatí ho. Platí ho v nájmech, které po „zelených rekonstrukcích“ rostou. Platí ho v cenách energií. Platí ho v tom, že jim stát zvyšuje náklady na život, zatímco jim nepomáhá vstoupit do vlastnictví. To není klimatická politika. To je generační přerozdělování s ekologickou nálepkou.

Když se ozve kritika, přichází osvědčený argument: „Pomáháme i znevýhodněným.“ Ano — vybraným. Ale systémový efekt zůstává: veřejné peníze zvyšují cenu a kvalitu existujícího majetku, místo aby řešily největší sociální problém mladé generace — nedostupnost bydlení. Je to, jako by stát řešil nedostatek aut tím, že dotuje garáže těm, kdo už mají tři.

Do toho vstupuje Marian Jurečka se svou oblíbenou rekvizitou: pracovní místa. Malí řemeslníci, živnostníci, stavební firmy. Ano, ti existují. Stejně jako existují traktory — ale to ještě neznamená, že je správné financovat celý systém jen proto, aby se točilo kolečko dotací. Zaměstnanost sama o sobě není argumentem pro regresivní přerozdělování. Jinak bychom mohli rovnou kopat jámy a zase je zasypávat. Ideálně ekologicky.

Celé to drží pohromadě víra, že „nějaké peníze se najdou“. Jenže ony se nenajdou. Ony se vezmou. A vezmou se tam, kde je to politicky nejsnazší: u lidí bez majetku, bez lobbistů a bez petic. U mladých, kteří místo podpisu pod petici podepisují nájemní smlouvu na další dva roky.

A tak tu máme zelenou politiku, která:

zvyšuje životní náklady,

zvyšuje hodnotu majetku jedněch,

a snižuje šanci druhých se k němu vůbec dostat.

Petr Hladík do toho dnes lehce ťuká petičním perem, Marian Jurečka přikyvuje z kabiny traktoru sociálního smíru — a mladým se mezitím vysvětluje, že to všechno je pro jejich dobro. Že mají být solidární. Že jednou se to otočí.

Jenže ono se to neotáčí.
Jen se to zatepluje.

Pan Pavlata se krapek plete, Zelená úsporám, ať zateplení či výměna kotle. Každá nemovitost je něčí, bydlí v ní rodiče, děti, děti vyrostou a kdo se bude dál starat o nemovitost,no přece děti. Ty děti, kteří už vyrostli a začli se starat o nemovitost ,o své staré rodiče. Takže vyměnit kotel,zateplit barák je také pro ně
Navíc vyměnit kotel, zateplit,nejsou jen menší náklady na vytápění určité nemovitostí,ale i snížení emisí pro nás pro všechny -tedy alespoň minimálně pro celou vesnici, než to vítr rozfouka. Jsou to nejlépe uložené peníze a to i našich dětí. Lepší, než dotace pro ziskové velké potravinářské podniky.

Každý nedědí.
Fakticky tyto dotace nejsou nic jiného, než přerozdělováníní peněz od všech pracujících k již existujícím multimilionářům.

Zelená úsporám je o nemovitostech a emisích CO2 není o dotacích pro mladé lidi. Navíc současná mladá generace dostala nejvíce peněz od daňových poplatníků v historii. Přínosy jsou přitom diskutabilní. Papírově vysoké vzdělání, ale reálně horší znalosti.

Proč dotoval multimilionáře (mimo jiné právě majitele nemovitstí) z peněz pracujících?
Mimo veřejný sektor nemají dotace místo a jen křiví prostředí.

"Macinka na konci ledna uvedl, že předchozí vláda nadhodnotila příjmy z emisních povolenek do Státního fondu životního prostředí na 12 miliard korun. Současná vláda v rozpočtu pracuje s 5,5 miliardy."
Není důvod, aby byly finance do SFŽP takto brutálně kráceny.
Macinka je asi první ministr, který sám chce tak výrazné snížení svého rozpočtu. Podle svého hesla: "Poteče zelená krev".
Zajímavé, že už nyní se ví, že "nejsou peníze" a tak z 12 na 5,5 mld., ale komise na rozdělení peněz z povolenek ještě ani nejednala.
Přitom příjmy z povolenek se dají čekat stejné, nebo vyšší než za 2024 a 2025.
Příjmy z povolenek:
Reálné příjmy ČR z emisních povolenek (ETS1)
2021 — cca 24 mld. Kč
2022 — cca 30 mld. Kč
2023 — cca 25–27 mld. Kč
2024 — cca 10–12 mld. Kč (propad ceny povolenky na ~60 €/t, menší objem aukcí)
Při současné ceně povolenky kolem 60 €/t a objemu cca 20–22 mil. povolenek ročně vychází:
20" mil.t"×60"€"≈1,2" mld.€"≈30" mld.K" "c" ̌
Po odečtení bezplatných alokací a povolenek přesměrovaných do Modernizačního fondu je reálný aukční výnos pro ČR kolem 15–20 mld. Kč ročně.

on důvod je, udržitelný rozpočet... a nedopadnout jako v Německu, kde masivnost dotační politiky dosáhl obludných rozměrů, které nejsou kryty rozpočtem ale dluhem, který si Německo vytvořilo 500 miliard.