Konference o dostavbě Temelína: příležitost i zkouška pro český průmysl
 |
|
|
"Nebudu nikomu házet klacky pod nohy." Václav Bartuška, vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína
|
|
| Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
Konference byla i jednou z prvních příležitostí pro veřejné vystoupení Václava Bartušky, kterého vláda jmenovala zmocněncem pro dostavbu Temelína. „Mým úkolem je informovat vládu o průběhu tendru. Jsem v kontaktu se všemi třemi zájemci o tendr,“ popsal Václav Bartuška své poslání vládního zmocněnce. „Není mým úkolem házet některému uchazeči o tendr klacky pod nohy nebo řídit ČEZ.“
Podle něho byl svět překvapen nezájmem vlády o tendr. „Když se ČEZ v loni v srpnu rozhodl vypsat tendr, tak jedna z první reakcí vlády byla, že to je jen jeho suverénní věc. Nikdo ve světě tomu nerozuměl,“ řekl Bartuška. Jako opačný příklad uvedl Velkou Británii, která v roce 2008 oznámila zájem postavit deset reaktorů, které ale měly být zainvestovány soukromým kapitálem. Britská vláda si podle Bartušky vymínila právo stanovit podmínky a právo posledního slova, což nikoho nenapadlo zpochybnit.
Podle jeho slov není možné nechat tendr jen ČEZu, protože v určité rovině jde o soutěž mezi USA, Francií a Ruskem. O tendr se ucházejí tři společnosti – americké konsorcium společností Westinghouse, francouzská Areva a česko-ruské konsorcium Škoda JS a Atomstrojexport. „Dvěma ze tří budeme muset říct ne. A to bude složité,“ říká Bartuška.
Václav Bartuška zmínil problém, o kterém se podle jeho slov moc nemluví. „Potencionálně největší problém v souvislosti s dostavbou Temelína je vyvedení jeho výkonu do přenosové soustavy. ČEZ sice bude schopen prosadit výstavbu Temelína, problém bude vystavět dálková vedení, protože povolovací proces trvá velmi dlouho,“ řekl Bartuška. Podle jeho názoru musí výstavba Temelína souviset s debatou o povolování liniových staveb.
Podle něho bude důležité si u všech zájemců o dostavbu Temelína vydobýt, aby do výstavby zapojili české firmy. „Jistě nám to budou slibovat, ale slibem neurazíš. Důležité je, co bude realita,“ řekl Bartuška. Dodal zároveň, že má obavu o kapacitu a know how českého průmyslu. „Pročekali jsme dvacet let. Poslední reaktor se u nás postavil v roce 1994. Šestnáct let je dlouhá doba a know how se ztrácí.“ To, kolik českých firem a jak bude zapojeno do dostavby Temelína, je podle Bartušky věcí ČEZu. „Pokud má veřejnost i politické strany vstřícný vztah k atomu, je to proto, že očekávají, že dostavba Temelína přinese oživení pro českou ekonomiku. Tedy že velká část výroby bude v této zemi. Neumím si představit, že by vyhrál někdo, kdo by nechal všechno vyrobit v zahraničí. Spíš se obavám, že všichni tři nabídnou velké zapojení českého průmyslu, ale naše kapacita tomu nebude stačit.“
O tom, zda bude debata k podmínkám dostavby veřejná a jaké budou minimální požadavky vlády, nechtěl Bartuška hovořit s tím, že vláda ještě fakticky neexistuje. Co se týče hrubého harmonogramu, pak na jaře příštího roku by se měly sejít nabídky tří zájemců, následně poběží zhruba rok soutěžní dialog se všemi třemi zájemci o tendr. Smlouva s vítězem se má uzavřít na jaře 2010. „To je myslím dost dlouhá doba na to, aby mohli být všichni tři zájemci přitlačeni ke zdi,“ řekl Bartuška.
„Celé dopoledne zde zní slova o zářné budoucnosti jaderné energetiky, ale budoucnost žádného technického oboru, tedy ani jaderné energetiky, není předem daná. Je to otázka s otevřeným koncem,“ řekla Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. „Je to otázka velmi křehké rovnováhy mezi bezpečností, mezi ekonomickou konkurenceschopností a mezi společenskou akceptovatelností.“ Dana Drábová zmínila, že to není ani deset let, co vedení ČEZ velmi vážně uvažovalo o zrušení dvou bloků v Dukovanech, protože se nevyplatilo je provozovat.
„Jaderná energetika je obor, kde se dělají rozhodnutí a závazky na sto let. To se nedá zrealizovat bez velmi důkladné účasti státu, protože je to dosud nejstabilnější společenský útvar, který může dát garanci bezpečného provozu jaderné elektrárny,“ řekla Drábová. Podle ní je potřeba odlišit garanci bezpečnosti a odpovědnost za provoz. „Odpovědnost vždycky bude na tom, kdo ono zařízení provozuje a kdo na něm také realizuje svůj zisk.“ Proto prý nemůže být pro nikoho překvapením, když se stát alespoň formou jmenováním státního zmocněnce k této garanci přihlásil. „Doufám, že to je první z řady kroků, který posílí roli státu v jaderné energetice.“
Co se týče technických vlastností a bezpečnosti nabídek jednotlivých zájemců, pak podle Drábové jsou na úrovni základního designu a na úrovni hodnocení vlivů na životní prostředí všechny v zásadě srovnatelné. „Všechny jsou u nás v zásadě licencovatelné. A všechny mají stejnou pozici v tom, že pro žádný z nich neexistuje referenční blok, který by byl po nějakou dobu provozu a kde by se daly ověřit provozní parametry.“ Dva reaktory mají podobnou koncepci ochrany při případné havárii, totiž zachycení případné taveniny vně nádoby, třetí typ jde jinou filozofií, totiž udržením integrity reaktorové nádoby a jejím chlazením z vnějšku. „Všechny tři systémy umí splnit základní požadavek udržení případné taveniny na omezeném prostoru uvnitř kontejnmentu bez jeho porušení.“
 |
||
|
Víte, kde mají ty nejbezpečnější garáže a nejlepší ploty? Na snímku Radek Škoda z fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT.
|
||
| Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
„Jaderná energetika není známost na jednu noc, ale na jedno století,“ řekl Radek Škoda z fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT. „Nevím, jaké máte plány vy na dobu za devadesát sto let, ale já budu obývat rodinnou hrobku na Olšanech,“ zažertoval Škoda.
„Často slýcháme, že když si vybereme jednoho dodavatele, že na něm budeme závislí po celou dobu životnosti elektrárny,“ řekl Radek Škoda. „Závislí na něm budeme určitě v průběhu výstavby, která bývá 5 let. To je dostatečně dlouhá doba na cokoliv, může se změnit politická situace, nebo zkrachuje firma, která má stavět. Může se i stát, že postavíme celou elektrárnu, ale pak se veřejnost rozhodne ji nezprovoznit, jak se stalo našim sousedům v Rakousku. Rozhodně platí, že v době výstavby je vazba mezi dodavatelem a zadavatelem je velmi těsná.“
Podle jeho slov není problém se získáním uranové rudy. Na světě je 17 států včetně Česka, které rudu těží. V Česku také umíme vyrobit reaktory s uzavřeným či otevřeným cyklem a máme i sklady paliva. „Ale hodně věcí nám pro samostatný provoz elektrárny chybí a v těchto věcech jsme a budeme závislí na zahraničí,“ řekl Škoda. Jde například o přeměnu rudy na palivo, kterou umí 6 zemí, výrobu palivových článků, kterou umí 14 států a komerční recyklaci paliva, kterou umí jeden stát. „Pokud nezískáme vazbu na stát, který má potřebné technologie, tak palivo pro jadernou elektrárnu nezískáme,“ uzavřel Škoda.
„V novinách se často skloňuje částka 500 miliard korun za tendr. Byl bych velmi rád, kdyby to bylo méně,“ řekl Škoda a pustil se do obecného výpočtu ceny. „Nabídnuty jsou reaktory o výkonu od 1200 do 1600 MW. Pokud vezmeme extrémní cenu okolo 2 až 5 tisíc dolarů za instalovanou kW, tak při dnešním kurzu 20 Kč za dolar se dostaneme na hodnotu 50 až 150 miliard na reaktor. Je pak na vyjednáváních, aby se ta cena blížila spíš těm 50 miliardám. Aby to celé stálo 500 miliard bych viděl velmi nerad.“
Škoda zmínil, že by bylo nešťastné, aby Temelín 3 a 4 dopadl jako Temelín 1 a 2, tedy aby to byla kombinace různých technologií a aby se výstavba protáhla z 5 let na trojnásobek. „Týn nad Vltavou má dvě privilegia. Je to obec, kde domky mají nejvíce nerezových plotů v celé republice a místní garáže jsou postaveny z betonu, který odpovídá normám na jadernou bezpečnost,“ poukázal na rozkrádání stavebního materiálu během výstavby prvních dvou bloků Temelína Škoda. Jeho slova potvrdil i Václav Bartuška: „Pocházím z obce pět kilometrů od Temelína a u nás jsou skutečně nejbezpečnější garáže ve střední Evropě,“ řekl Bartuška.
Radek Škoda se také zmínil o nutné kvalitě průmyslových dodávek a uvedl příklad Finska, kde společnost Areva musel vyměnit finskou betonárku kvůli neodpovídající kvalitě betonu.
Aleš John z Ústavu jaderného výzkumu Řež hovořil o současném stavu jaderné energetiky. „Aktuálně pochází kolem 18 procent světové energie z jaderných elektráren. Ve výstavbě je 58 reaktorů. V Česku je v provozu šest bloků, dva v Temelíně, čtyři v Dukovanech, celkem dodávají 33 procent v Česku vyrobené energie.“
U nás jsou podle jeho slov celkem čtyři lokality, které jsou vhodné pro stavbu jaderných zdrojů: Dukovany, Temelín, Blahutovice a Tetov. „V posledních dvou jmenovaných lokalitách není dosud vystavena žádná infrastruktura, nevede tam elektrické vedení, nic. Je proto jasné, že v nejbližších desítkách let budeme mít jen Dukovany a Temelín,“ řekl Aleš John. „V Dukovanech je možné dostavět ještě jeden blok, v Temelíně pak bloky dva. Více není možné kvůli omezeným zdrojům chladící vody.“ Podle něho tak můžeme očekávat, že až se spustí 3 a 4 blok Temelína a 5 blok v Dukovanech, nastane ve výstavbě jaderných zdrojů na několik desítek let klid. „Další příležitost bude až s obměnou bloků 1 až 4 v Dukovanech. Možná už je nahradí reaktory 4 generace,“ předpokládá John.
Ve světě se prý již začínají budovat reaktory třetí generace, ale všichni provozovatelé současných jaderných zdrojů jdou prý cestou prodlužování životnosti stávajících bloků druhé generace a zvyšováním jejich efektivity. „Nahrazení stávajících českých reaktorů druhé generace přijde až po jejich dožití, což lze očekávat v horizontu let 2030 – 2050,“ říká Aleš John.
Podle něho je v Čechách a na Slovenku velká tradice jaderné energetiky. „Na výstavbě Dukovan a Temelína je více jak z 90 procent zařízení vyrobeno v Čechách nebo na Slovensku. Počínaje reaktorem, přes primární a sekundární potrubí po samotnou stavbu,“ vzpomíná Aleš John.
„Domnívám se, že české školy a výzkum ještě mají dobré znalosti jaderné energetiky. A pokud nechceme být jen uživateli cizích technologií, pak si musíme tyto znalosti udržet a rozvíjet je,“ říká John a dodává, že zatím je úroveň našich znalostí a dovedností akceptovatelná. „Ale pokud se ale naše ústavy, školy a firmy nezapojí do výstavby nových bloků, můžeme svou úroveň ztratit.“
Peter Bodnár z ČEZ pronesl, že dnes není diskuze o tom, zda Temelín dostavět či ne, ale jak, kdy, s kým a za jakých podmínek. „Naším úkolem je postavit dílo včas a řádně, to znamená v prvé řadě bezpečně a za přijatelných výkonnostních podmínek,“ říká Bodnár. I on zdůraznil, že jde o projekt na dlouhou dobu. Bodnár zmínil stav příprav na dokončení Temelína. Aktuálně prý ČEZ má hotové zpracování studie proveditelnosti, smlouvu o připojení výkonu Temelína do přenosové soustavy, studii transportovatelnosti velkých komponent, studii odběru chladící vody z Vltavy, ministerstvu životního prostředí byla předložena studie o vlivech na životní prostředí a SÚJB program zabezpečení.
„Samotné zadání tendru se skládá ze tří oblastí. Oblast A - jaderný ostrov, oblast B – turbínový ostrov a oblast C - ostatní velké technologie umožňující provoz. Je to tak běžné v zahraničních tendrech,“ říká Bodnár. Zadání prý ČEZ konzultovat i s s případnými zájemci o tendr, kteří však zpravidla mají kompetence jen v oblasti jaderného ostrova. „Je to tím, že se několik let v Evropě jaderná energetika nestavěla,“ řekl Bodnár. Způsob vypsání tendru má prý zajistit dostatečnou vymahatelnost plnění ze strany dodavatele. Podmínky jsou prý nastavené tak, aby ČEZ dokázal snadno vyhodnotit případné nabídky na rozšíření Dukovan či stavbu bloků v Jaslovských Bohunicích. „Všichni tři zájemci nám potvrdili, že jsou schopni tyto tři komponenty nabídnout,“ řekl Bodnár.
„Já předpokládám, že využijí schopnosti místních firem. Chceme také nějakým způsobem zapojit firmy, které spadají do portfolia skupiny ČEZ, například Škoda Praha Invest. Míra zapojení těchto firem ale záleží na uchazečích o tendr. Předpokládáme ale, že české firmy budou zapojeny do všech třech komponent tendru,“ řekl Bodnár.
Konference se zúčastnili i zástupci tří zájemců o tendr na dostavbu Temelína, kteří v obecné rovině prezentovali své návrhy a technologii.
Konference ČR a jeden z největších jaderných tendrů na světě se konala v úterý 22. července. Její záznam je k dispozici na webu pořadatele. Konference je součástí seriálu konferencí věnovaných české energetice. V dubnu se konala konference Energetická bezpečnost ČR: představy vs. mýty vs. realita (závěry konference), na začátku června se konala konference Těžba uhlí v ČR: alternativy budoucího vývoje (záznam konference). V září se bude konat konference Cena alternativní energie aneb kde končí charita a začíná byznys?, v říjnu ČR - plynový tygr Evropy?, v listopadu Český ropný průmysl: převezme stát iniciativu? a v prosinci Energetická bezpečnost ČR očima politiků. Konference pořádá Týdeník Ekonom, Institut pro veřejnou diskusi a Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity.
reklama
Konference: Fotovoltaika nás přijde na 8 až 19 miliard
Zelený průmysl není utopie, shodl se Moldan s Bízkovou