Několik stovek lidí si zkusilo půjčený elektromobil Mini E. Líbil se jim, ovšem je tu několik „ale“

Nevýhody jako vysoká pořizovací cena, nedostatek nabíjecích stanic a dojezd elektromobilů stále ještě převažují nad výhodami, kterými jsou levné „tankování“ a slibovaný lepší vliv na životní prostředí. Leo Hickman z Guardianu byl jedním z „testovačů“ elektromobilu značky Mini. Přestože si test podle svých slov užíval, myslí si, že se tyto vozy hned tak nestanou normální součástí britských měst a silnic.

Koncern BMW, kam Mini patří, zapůjčil čtyřem stovkám lidí elektromobil Mini E. Kromě propagace si automobilka také slibovala, že získá od řidičů zkušenosti z praxe, které využije při uvedení prvního elektromobilu BMW. Tím by se v roce 2013 měl stát vůz i3 MegaCity.

Automobilka sbírala data 18 měsíců. Ukázalo se, že jedna jízda, například z domova do práce, je průměrně dlouhá 14 kilometrů. Za celý den najezdili řidiči průměrně 44 kilometrů. Podobná čísla dodali i řidiči „normálních“ vozů Mini Cooper.

Řidiči elektromobilů zapojení do testu nabíjeli vůz asi pětkrát za čtrnáct dní. Řidiči prý bojují s „dojezdovou obavou“, pramenící z nedostatku nabíjecích stanic a relativně malé kapacity baterie. Sarah Heaney z BMW potvrzuje, že dojezd a nabíjení zůstává největší překážkou rozvoje. Současný světový rekord dojezdu na jedno nabití je 1 003 km. Toho ale dosáhl upravený vůz Daihatsu při kroužení na závodním oválu rychlostí 40 km/h v Japonsku. Třeba vůz Nissan Leaf má maximální dojezd asi 160 km.

Sarah Brown, učitelka základní školy, byla do testu vybrána jako reprezentant řidiče, který každý den dojíždí z předměstí. Denně jede do práce 25 kilometrů. Prý ale vůbec nepotřebovala nabíjecí bod ve škole, zvykla si vůz jednou za dva až tři dni nabít doma. Během zkoušení elektromobilu prý přestávala používat vlastní Mazdu 5 na benzínový pohon. V Mini ji prý deset kilometrů stojí stejně jako v mazdě jeden. Auto na benzín by podle ní mělo smysl pronajmout si pouze pro delší cesty.

Keran Barber zase přinesl zajímavý, i když zcela prostý poznatek. Doma si nemůže nabíjet vůz nikdo, kdo nemá vlastní garáž. Těžko bude někdo nabíjet na ulici s kabelem nataženým přes chodník. Barber proto vždy nabil vůz, když byl v práci.

Čistý vzduch, ale více kolon?

Bez dotace dnes britské řidiče přijde elektrovůz na patnáct až třicet tisíc liber (přibližně 400 000–800 000 korun). Nicméně se prý předpokládá, že díky nulovým emisím podpoří rozvoj elektromobility starostové měst. Například v Londýně slibuje město majitelům elektromobilů, že budou moci za 100 liber čerpat rok elektřinu pro svoje auto. Systém 1 300 nabíjecích stanic by měl začít fungovat od roku 2013. Britský vládní panel pro změnu klimatu jde ještě dál. Chce aby v roce 2020 jezdilo na britských silnicích 1 700 000 elektromobilů.

Přechod na elektřinou poháněná auta v masovém měřítku může dramaticky snížit lokální znečištění ovzduší. Nemůže ale také vést ke kolapsu dopravy, zejména na předměstí, ptá se Leo Hickman. Provoz těchto vozů, zejména pokud bude levné parkování, by mohl být levnější než používání MHD.

A kritika, že elektromobily pouze přesouvají emise CO2 z výfuků do komínů elektráren na fosilní paliva? Profesor na Cambridge a vědec David MacKay spočítal, že emise jednoho elektromobilu jsou zatím stejné jako emise palivově efektivního vozu na fosilní paliva. Na druhou stranu se prý ukazuje jako nadějný rozvoj zinkových baterií, jejichž výroba je energeticky mnohem méně náročná oproti lithium-iontovým bateriím.

Propagátor elektromobilů Shai Agassi loni v Izraeli spustil projekt Better Place. V rámci stanic si majitelé elektromobilů mohou vyměnit vybitou baterii za plně nabitou. Samotná výměna trvá stejně dlouho jako natankování benzínu do konvenčního vozu. Agassi nyní jedná s čínskou vládou, která slíbila věnovat 15 miliard dolarů na rozvoj vlastní elektromobilního průmyslu.

Podle článku Leo Hickmana „Will electric cars ever take over our roads?“ zveřejněném na serveru guardian.co.uk dne 10. července 2011.

---

reklama

---